Riko (Emrich) Mikeska: Jihofrancouzské město / 1932 / olej na plátně / 55 x 81 / vyvolávací cena 24 000 Kč

Prospekt podaný s výraznou expresivní zkratkou a ostrými přechody světla a stínu je modelován jasnou optimistickou barevností s tóny modré, zelené a bílé barvy, doplněné cihlovými odstíny červené. V popředí je zachyceno přístaviště s drobnými rybářskými a výletními čluny, nad nímž se zvedá město evokující pobřežní letoviska západního středomoří. Pandán k vodní ploše pak tvoří obloha nad krajinou členěná lehkými bílými mračny. Malba je signována a vročena do roku 1932.

Autorem popisovaného díla je vítkovický rodák Riko Mikeska (1903 – 1983), patřící k dosud málo známé scéně německy mluvících umělců, tvořících v českých zemích mezi světovými válkami. Zásadním průlomem na tomto poli se stalo nedávné vydání knihy Mladí lvi v kleci editorky Anny Habánové v nakladatelství Arbor vitae.

Riko Mikeska studoval malířství na berlínské akademii. Své vzdělání rozvíjel též při návštěvách Francie, kde vystavoval v polovině dvacátých let na Podzimním salonu a později opakovaně mezi léty 1929 – 1937 na Salonu nezávislých. Jeho první samostatnou výstavou ve vlasti byla přehlídka uspořádaná roku 1930 pražskou galerií André. Rok poté se účastnil výběru sudetoněmeckého umění na výstavě v Norimberku. Přes své časté pobyty ve Francii se Mikeska hojně účastnil spolkového života v Čechách a na Moravě. Spoluzakládal sdružení Junge Kunst a Prager Secession a pravidelně vystavoval s ostravským Kunstringem a spolkem Scholle. Od začátku války vedl v Praze na soukromé umělecké škole Officina Pragensis Huga Steinera specializovaný kurs kresby. Záhy však emigroval do Anglie, kde ve čtyřicátých letech spolupracoval s československou exilovou vládou. Po roce 1948 odešel do Spojených států, kde dále tvořil a věnoval se pedagogické činnosti.

Zmiňovaný obraz byl již jednou nabízen na aukčním trhu v roce 2005. Tehdy zůstal s vyvolávací cenou 20 tisíc korun bez nového majitele. Bude zajímavé sledovat, jak zareaguje sběratelské publikum tentokrát, o několik let později, kdy dílo našich německy mluvících malířů přestává být neznámým a stavá se pomalu plnohodnotnou součástí domácí umělecké tradice.