Ze segmentu staromistrovského umění jsou tradičně nejpopulárnější období italské renesance, nizozemského zlatého věku, barokních městských vedut a krajin. Tuto poptávku poměrně reprezentativně pokrývají hlavní dražební podniky u obou londýnských pořadatelů Christie's i Sotheby 's. V rámci letních přehlídek pod názvem Classic Week, resp. Old Master 's Week, nabídnou stovky děl evropské provenience v rozpětí tisíců let, od antiky po polovinu 19. století.

Stejně jako jiné sezóny i letos vsadili dražebníci na osvědčená jména tzv. západního umění (Western Art), oproti předchozím letům se však nepodařilo zajistit početnější zastoupení ženských autorek. V kategorii starých mistrů i nadále platí, že nově objevených „pokladů z půdy“ je stále méně a nejatraktivnější díla na trhu pocházejí z reatribucí a nových připsání, podpořených nejpokročilejšími restaurátorskými a badatelskými technologiemi. S cenotvorbou konkrétních položek také hýbe jejich prestižní vlastnická historie, často úzce rodová či velkolepě aristokratická. Expertní analýzy původu dražených uměleckých děl jsou mnohdy fascinujícím čtením.

Velká jména u Christie's: odcizený Tizian, přemalovaný Massys a reprezentativní Hals

U aukčního domu Christie's odstartují Classic Week zostra hned prvním podnikem v úterý 2. července. První díl hlavní staromistrovské aukce se zaměří na sedmadvacet položek s devíti díly s odhadem nad milion liber (katalogové ceny jsou vždy bez poplatků).

Tiziano Vecellio: Odpočinek na útěku do Egypta, kolem 1510,
olej na plátně adjustovaném na dřevěné desce, 46 x 62,9 cm
Christie’s London 2. 7. 2024
odhadní cena: 15 000 000 - 25 000 000 GBP (+ poplatky)

V čele s juvenilií jednoho z nejslavnějších renesančních malířů, Tiziana Vecellia. Jakákoli ukázka jeho barevného a kompozičního mistrovství je na globálním trhu raritou, neboť již v cinquecentu nadmíru ceněný autor se nachází téměř výhradně v institucionálních sbírkách a pojistné hodnoty výstavních blockbusterů posledních let se pohybují v řádech stovek milionů eur či dolarů. Raná práce Odpočinek na útěku do Egypta nese dataci kolem roku 1510, kdy bylo Tizianovi asi osmnáct až dvacet let, a byla určena k soukromé zbožnosti. Za dalších sto let ji do svých věhlasných sbírek získal benátský patricij a obchodník s kořením Bartolomeo della Nave, čímž se tizianovská kolekce rozrostla na minimálně patnáct kusů, z celkových asi 230 obrazů dnes učebnicových autorů italské renesance.

Když se po sběratelově smrti inventarizoval jeho umělecký majetek pro následný prodej „en bloc“ do Anglie, položková hodnota Tizianova Odpočinku byla 200 tehdejších liber (rok 1636), nejvyšší v rámci malířova kupovaného korpusu. Jako součást celé původní sbírky pak obraz zamířil na dvě staletí do habsburských sbírek, krátce do Bruselu a pak do Vídně. Z císařského Belvederu jej pak jako válečnou kořist odvezli vítězní Francouzi (1809) do plánovaného Napoleonova muzea. V druhé polovině 19. století se malba prodala do Anglie a posledních 145 let byla v držení markýzů z Bathu.

Se sedmiletou přestávkou, neboť Tizianův Odpočinek na útěku do Egypta byl 6. ledna 1995 odcizen z domovského sídla Longleat a teprve odměna 100 tisíc liber za indicie vedoucí k nalezení díla pohnula gangsterskými kruhy, aby v podstatě neprodejný obraz vydaly. Na autobusové zastávce v jihozápadním Londýně si jej pak v igelitové tašce a bez rámu vyzvedlo pátračské eso v oblasti loupeží uměleckých děl, detektiv Charles Hill. Tehdy již bývalý příslušník scotlandyarské speciální jednotky Art Squad stál také u odhalení pachatelů krádeže Munchova Výkřiku z osloského muzea v roce 1994 nebo Vermerova obrazu Dámy píšící dopis v Irsku o rok dříve. Rok před detektivovou smrtí natočila BBC dokument The Billion Dollar Art Hunt (2020) o Hillově zapojení do případu v Isabella Stewart Gardner Museum v Bostonu.

Předaukční odhad za Tizianovo dílo osciluje mezi 15 až 25 miliony liber a zveřejněná záruka třetí strany dává tušit, že tím padne i dosavadní Tizianovo prodejní maximum z před třinácti let u newyorských Sotheby’s (Sacra Conversazione za 16,9 milionu dolarů).

Quentin Metsys (Massys): Madona s třešněmi, kolem 1520,
olej na desce, 75,3 x 62,9 cm, 
Christie’s London 2. 7. 2024
odhadní cena: 8 000 000 - 12 000 000 GBP (+ poplatky)

Vysoké ambice v rámci globálního autorského žebříčku má i deska Madona s třešněmi od Quentina Massyse (v anglickém verzi Metsyse). Třičtvrtěmetrový obraz před aukcí prošel pečlivým restaurátorským zásahem, který odstranil zažloutlý lak a druhotné přemalby, čímž vrátil poměrně známému pokladu antverpské malby počátku 16. století jeho někdejší lesk. Půvabným mariánským obrazem se silnou protireformační ikonografickou linkou se totiž sto let od jeho vzniku pyšnil Cornelis van der Geest, obchodník a sběratel, jak dokládá malovaný Pohled do galerie z roku 1628. Tehdejší vládci Španělského Nizozemí, habsburský arcivévoda Albrecht VII., mladší bratr Rudolfa II., a arcivévodkyně Isabela, na něm obdivují Massysovu malbu natolik, že ji chtěli získat do svého majetku. Legenda vypráví, že van der Geest jejich panovnické žádosti nevyhověl, neboť Madonu s třešněmi opravdu upřímně miloval.

Obraz Madona s třešněmi s přemalbou okenního výklenku a zažloutlým lakem (vlevo) a po restaurátorském zásahu (vpravo). Zdroj: Christie´s 2024

Na dalších více než 250 let se dílo ztratilo a až v roce 1920 se vynořilo v Paříži jako „připsáno Quentinu Massysovi“ s výraznou přemalbou závěsu přes okenní výhled do krajiny a silně zakaleným povrchem. Vzhledem k tomu, že k Madoně s třešněmi existovala řada dobových i pozdějších kopií a originál nikdo z autopsie neznal, stál tento otazníky obestřený obraz před sto lety 50 tisíc franků. Ještě v roce 2015 se u londýnských Christie’s dražil jako „dílna“, ale současný vlastník v něm viděl potenciál. Massysův obraz tehdy vytáhl z 80 tisíc na 210 tisíc liber (s poplatky přes čtvrt milionu liber) a připravil si tak půdu pro červencové entrée. Dřevěnou desku podrobili dendrochronologické analýze, odstranili zteřelý lak a obrazně i doslova „odhrnuli“ zelený závěs v pozadí. Pro Christie’s tudíž nebylo nereálné nasadit odhadní cenu Massysovy historicky doložené Madony s třešněmi na 10 milionů liber, přibližně osmačtyřicetinásobek přiklepnuté ceny před devíti lety a desetinásobek stávajícího autorského rekordu (vše počítáno bez poplatků).

Frans Hals: Podobizna muže z rodu de Wolffů, 1643,
olej na plátně, 93,4 x 76,2 cm,
Christie’s London 2. 7. 2024
odhadní cena: 4 000 000 - 6 000 000 GBP (+ poplatky)

Nová badatelská zjištění přinesly i odborné posudky o mužské podobizně od haarlemského portrétisty Franse Halse. V tomto případě se nejednalo o atribuční nebo provenienční novinky, nýbrž o kombinaci umělecko-historické a heraldické práce s prameny, vedoucí k možnému ztotožnění modelu. Jako Halsovo dílo figuruje ve vlastnických záznamech londýnských panských kolekcí přes sto padesát let. Ovšem pod různými jmény: od anonymního muže přes představeného střeleckého cechu Johanna van Loo po místní honoraci Josepha Coymanse. Vodítkem pro tyto identifikační snahy byl vždy v pravém horním rohu vyobrazený erb.

Plátno však viděl na vlastní oči jen málokdo, takže popisy barev i motivů, a jejich následné interpretace, se tak podstatně lišily. Objevily se verze se třemi černými volskými hlavami na zlatém pozadí či dvěma bílými liščími hlavami na červeném pozadí. Až detailní prohlídka téměř metrové podobizny přesně určila tři vlčí hlavy a tedy spojení s dobově významným rodem obchodníků se lnem a plátnem, de Wolff. Aukční katalog podrobně rekonstruuje fascinující haarlemské kulturní, hospodářské i náboženské milieu, v němž se již etablovaný specialista na podobizny Frans Hals potkával se svou elitní klientelou, včetně uvažovaného Joosta de Wolffi (např. mocenská rivalita mezi katolickými pivovarníky a pláteníky novokřtěnci). Nizozemský mistr tzv. zlatého věku byl ještě začátkem 20. století ceněn více než například Rembrandt a jeho nejdražší prodeje, kterých je však obecně málo, dosahují kladívkových částek kolem 7,5 až 8,7 milionu liber. U Christie’s pracují s odhadem kolem pěti milionů, což by Podobiznu od Franse Halse posunulo rozhodně mezi autorovy tři nejdražší díla (vše bez poplatků).

Sotheby’s: slibný Botticelli, pražské rukopisy 15. a 16. století a dopis Franze Kafky

Sandro Botticelli (a dílna): Madona s dítětem, kolem 1490,
kombinovaná technika na desce přenesená na plátno, 76,2 x 49,5 cm,
Sotheby’s London 3. 7. 2024
odhadní cena: 3 000 000 - 5 000 000 GBP

U konkurentů z aukční síně Sotheby’s si svůj staromistrovský týden rozprostřeli na přelom června a července. Tou nejatraktivnější položkou by měla být charakteristická Madona s dítětem od Sandra Botticelliho. V podstatě cokoli od jednoho z nejslavnějších malířů florentského quattrocenta má obrovský sběratelský potenciál, neboť trhem prošlo za poslední tři dekády maximálně třicet umělcových děl. Většina prací je buď v muzejních nebo církevních institucích. Středně velká Madona jen za předchozích čtyřicet let změnila majitele pětkrát a připsání se střídalo z plného autorství na Botticelliho dílnu, tam a zpět.

V roce 2001 kupec za obraz zaplatil 850 tisíc dolarů (Sotheby’s NY), ve středu 3. července půjde do aukce s odhadem přibližně na pětinásobku, kolem 4 milionů liber. Což by znamenalo páté místo mezi Botticelliho dražebními výsledky vůbec. Na dohled od Rockefellerovy Madony z roku 2013 (Christie’s NY) a velmi daleko za první trojkou z předchozích třech let (rekord přes 58 milionů na kladívku u newyorských Sotheby’s).

Janíček Zmilelý z Písku (?): Graduál s Představením Krista v chrámu, kolem 1500-10,
iluminovaný rukopis na pergamenovém papíře, 61 x 38,5 cm, 
Sotheby’s London 2. 7. 2024
odhadní cena: 20 000 - 30 000 GBP (+ poplatky)

Tuzemští medievisté by měli zbystřit ještě o den dříve, v úterý 2. července, kdy se sejdou obdivovatelé rukopisů a inkunábulí, tedy prvotisků, nad výběrem ze sbírky Ernsta Böhlena. Švýcarský specialista na vzácné práce na papíře zemřel v roce 2022 a jeho bernská rodinná nadace nabídla k prodeji třiasedmdesát raritních kusů evropského písemnictví. Mezi nimi i dva vzácně dochované listy z graduálu českého krále Vladislava II. Jagellonského, tzv. Krále Dobře. Rozměrná vella s bohatě ilustrovanou iniciálou S (Představení v chrámu) a C (Poslední večeře) spadají do druhé epochy Vladislavova panování, když přesunul svůj dvůr z Prahy do Budína. Právě do liturgického fondu královské kaple v uherské metropoli by měl patřit u Sotheby’s dražený exemplář.

K českému původu rukopisu odkazuje podle aukční síně jak bohatá vegetabilní bordura, tak velkoryse pojatá iluminace, kterou si mohl objednat jen vysoce postavený zadavatel. Na základě stylotvorných prvků se jako nejpravděpodobnější autor jeví osvědčený Janíček Zmilelý z Písku, tvůrce například Mladoboleslavského graduálu a malířská osobnost blízká panovnickým kruhům. Do Böhlenovy sbírky v Bernu se list s Představením v chrámu dostal v roce 1992, druhý s Poslední večeří až o deset let později. Třetí dochovaný kus z téhož českého graduálu se scénou Nanebevstoupení v iniciále V je po akvizici z roku 2006 v Austrálii, kam ji vypravil právě Ernst Böhlen. Zítra se začne vyvolávat na 16 tisících liber za list a pořadatelé ze Sotheby’s by si představovali nárůst až na dvojnásobek.

V podstatně skromnější výpravě se na téže aukcí objeví ještě jedna položka pražské provenience, přibližně polovičních rozměrů s polopostavou apoštola. Iluminovaný list z doby kolem roku 1400 přináležel k latinskému breviáři, vyzdobenému patrně Nikolausem Kuthnerem. Ten je spojován s jednou z nejkrásnějších realizací krásnoslohého malířství ve střední Evropě, s německy psanou mnohasvazkovou Biblí Václava IV. (dnes v Rakouské národní knihovně). Přes šest set let starý rukopis bude možné dražit od 2 tisíc liber výše.

Dopis Franze Kafky příteli Albertu Ehrensteinovi do USA, 1920,
Sotheby’s London 11. 7. 2024
odhadní cena: 70 000 - 90 000 GBP (+poplatky)

Bez výmalby, zato od světoznámého pisatele s českou stopou se u téhož dražebníka bude nabízet ještě jedna listina. Do samostatné aukce smíšených knižních a hudebních kategorií od středověku po modernu získali londýnští Sotheby’s dopis letošního jubilanta, Franze Kafky. Spisovatelova korespondence má na trhu cenu zlata, neboť texty, v nichž by se pražský rodák zaobíral úvahami o své literární práci, jsou absolutně vzácné. Potenciální kupec by si měl ve středu 11. července připravit asi 70 až 90 tisíc liber (plus poplatky). Úctyhodná částka za jeden Kafkův soukromý dopis téměř desetinásobně převyšuje o 250 let starší pražskou položku na téže akci, císařský výnos Rudolfa II. z 2. prosince 1587 o udělení erbovních výhod Melchioru Mikundovi.