Emil Filla: Čtenářka, 1930, 
olej na plátně, 100 x 76 cm,
Galerie Kodl 30. 11. 2025,
vyvolávací cena: 11 500 000 Kč (+ 20 % aukční provize)

Velkoformátové, monumentální plátno Žena s knihou Filla dokončil v roce 1930 a o dvě léta později jej pod názvem Čtenářka zařadil na výstavu zorganizovanou SVU Mánes u příležitosti jeho padesátých narozenin.  Přítomnost malby na této výstavě dokládá jak katalog, tak dobová fotografie z instalace.

Na základě datace se nabízí Čtenářku formálně zařadit do čela tematické skupiny Fillových figurálních námětů žen ze 30. let dominujících umělcově žánru podobně jako mu v letech dvacátých dominovala zátiší. Časově lze malbu přiřadit k důležitým Fillovým výškovým scénám hieratických „bohyň“, jaké nalézáme v obrazech Toaleta (1929, Moravská galerie v Brně), Po koupeli (1930, Národní galerie Praha), Žena s býčí hlavou (1930, tamtéž) či Stojící ženská postava (1930, Muzeum umění Olomouc). Obsahově předjímá skupinu děl z první poloviny 30. let, kdy se Filla věnuje námětu spočívající ženské figury v křesle obecně, přičemž několikrát zpracovává také konkrétně ženu – čtenářku.  

Emil Filla: Čtenářka, 1933, 
olej na plátně, 116 x 73 cm, 
Národní galerie Praha

Právě při srovnání těchto dvou zdánlivě příbuzných skupin s draženým obrazem překvapí výlučnost jeho postavení v rámci Fillova uměleckého vývoje a stojí za to osvětlit jeho možné zdroje. Přestože je v rámci Fillovy celoživotní výtvarné trajektorie neopomenutelný vliv Pabla Picassa, na přelomu dvacátých a třicátých let se český malíř obrátil nakrátko také k jinému kubistovi, který promluvil do historie umění dokonce dříve než španělský mág. Byl jím francouzský umělec a teoretik Jean Metzinger (1883–1956), autor ikonického kubistického obrazu Le Goûter (v překladu Čas na čaj). 

Olej známý spíše jako Žena s čajovou lžičkou, je práce, kterou umělec ihned po svém vzniku v roce 1911 vystavil v Paříži na Salonu d'Automne a následující rok na Salonu de la Section d'Or. Obraz byl mnohokrát reprodukován bezprostředně po svém vzniku v Chroniques Médico-Artistique, Le Sabotage Anatomique au Salon d'Automne (1911), poté byl přetištěn v Du Cubisme od Jeana Metzingera a Alberta Gleizese (1912) a Les Peintres Cubistes od Guillaumea Apollinaira (1913). Následně mu pozornost věnovala mnohá dobová evropská periodika v rubrikách týkajících se umění a nezřídka se publikovala také pregnantní studie k tomuto obrazu. 

Jean Metzinger: Le Gouter, 1911, 
olej na kartonu, 76 x 70 cm,
Philadelphia Art Museum

Umělečtí kritici té doby jej označovali za „la Joconde à la cuiller“ (Mona Lisa s lžičkou) či dokonce jako „La Joconde Cubiste“ (Mona Lisa kubismu), takže obraz se zanedlouho proslavil víc, než cokoli co do té doby vytvořili Picasso a Braque. Je však nasnadě, že v Ženě s čajovou lžičkou Metzinger vede jakýsi dialog také s dalšími zásadními malíři minulosti (Rembrandt van Rijn, J. A. D. Ingres), který potom opakovali jeho následovníci.

Podle historika umění Michaela Taylora z Philadelphia Museum of Art, kde obraz v současnosti visí, byla scéna titulována Mona Lisa kubismu proto, „že Picasso a Braque se tím, že nevystavovali v Salonech, stáhli z veřejnosti...Pro většinu lidí byla myšlenka kubismu ve skutečnosti spojována s umělcem, jako byl Metzinger, mnohem více než Picasso.“  

Filla, který byl přesvědčen, že „porozumění pro staré dílo vede jedině přes to soudobé“ (1933, článek Patero přikázání pro sběratele), tento obraz znal dlouho a jeho dozvuky zpracovával bezprostředně i s odstupem, což dosvědčuje kresba Polopostava ženy z roku 1912 (soukromá sbírka), olej Žena v křesle (1927, NGP) či o tři roky mladší akvarel Žena (1931, soukromá sbírka).

Emil Filla: Žena v křesle, 1927, 
olej na plátně, 146 x 97 cm,
Národní galerie Praha

Při srovnání Metzingerovy Ženy s čajovou lžičkou s Fillovým obrazem Ženy s knihou můžeme dobře pozorovat, co z postupů téměř padesátiletého malíře na výjevu fascinovalo. Filla se velkoformátovým plátnem přihlašuje k linii avantgardního umění, když prostředky, jež pokládá zároveň za ověřené a stále platné syntetizuje s těmi experimentálními, které zpřítomňuje v tématu, jež je nadčasové a svým způsobem archetypální. „Filla dokázal ideově propojit časově vzdálené stylové epochy a tomuto projektu dal hlubší metodické ospravedlnění,“ uvádí Tomáš Winter ve své habilitaci (2005, str. 43). 

Přestože lze bez pochyb označit rafinovaně tordovaný akt v turbanu za smyslný, nejde v žádném případě o jednu z prvních „protoplasmatických žen“ s otevřeně animálně erotickým podtextem známým z jeho následující etapy. Pro Fillu byl zjevně důležitý onen ztišený, intelektuální, místy až skutečně staromistrovsky laděný charakter malby provedený v aditivně pojednané kompozici, v níž propojil některé postupy analytického a syntetického kubismu s „malířskou estetizací obrazové plochy“, jež ho záhy dovedla ke hranicím surrealismu, zdůraznil v umělcově monografii Vojtěch Lahoda.

Žena s knihou se na podzim 2008 dostala na obálku katalogu podzimní aukce 1. Art Consulting. S výrazným nárůstem oproti vyvolávací ceně se tehdy prodala za bezmála 11 milionů korun včetně aukční přirážky a stala se druhým nejdražším Fillovým obrazem tuzemských aukcí za rozměrnější Dívkou s mandolínou z roku 1929. Uvidíme, jak jej ocení dražitelé nyní, s odstupem sedmnácti let od první domácí dražby.