Pohled do výstavy, levé stěně nahoře uprostřed vévodí obraz Podzim (1910–11), vpravo Čtenářka (1930)

Aktuální výstava Emil Filla – Ze soukromých sbírek představující více než šedesátku prací souvisí s dlouhodobým projektem vzniku kompletního umělcova online soupisu děl, který zastřešuje nadační fond Filla foundation a Galerie Kodl. V současné době katalog obsahuje přes 130 Fillových realizací – vesměs maleb – ze soukromých sbírek. U děl, která prošla aukcemi, je možno se přes hypertextový odkaz dostat do původního katalogu aukce, v níž bylo dílo ke koupi. Kromě popisu díla, provenience či výstavní historie je zde možné zjistit i cenu, za níž obraz z dané aukce odešel.  

Posláním nadačního fondu Filla foundation, který před sedmi lety založili umělcovi dědicové, je péče o výtvarný odkaz Emila Filly. K němu patří rovněž ochrana sběratelů před falzy, jichž se na trhu vzhledem k umělcově žádanosti již objevila celá řada. Kromě systematické tvorby soupisu Fillových děl navazujícího na předcházející uměleckohistorická bádání (Jaromír Zemina, Vojtěch Lahoda, Tomáš Winter a další), na němž spolupracuje také Ústav dějin umění Akademie věd České republiky a Nakladatelství Academia, je úkolem nadačního fondu rovněž posuzovat pravost Fillových prací.

Emil Filla: Zlaté rybičky u okna, 1916,
olej a email na plátně, 69 × 54 cm,
Galerie Kodl 4. 6. 2000, 
cena: 7 500 000 Kč
soukromá sbírka

Galerie Kodl má k dílu Emila Filly již po generace velmi blízko a snaží se ho dlouhodobě zviditelňovat v evropském i světovém kontextu. Výstavu umělcových děl ze soukromých sbírek galerie ve svých prostorách pořádala již v roce 2000. Martin Kodl v souvislosti se svým okouzlením Emilem Fillou již v raném dětství připomíná návštěvy v umělcově střešovické vile a později zásadní obraz Zlaté rybičky u okna, který umělcovi dědicové restituovali po roce 1989. Stejně jako před čtvrtstoletím je tato malba z roku 1916, jež v roce 2000 s cenou 7,5 milionu korun určila tehdejší autorovo aukční maximum i rekord domácích aukcí, na výstavě opět k vidění.

Tehdy (po restituci díla, poz. aut.) jsem potkal Zlaté rybičky poprvé i já a byl jsem okamžitě polapen. Je to rozměrem nevelký, ale výjimečný obraz – dobou svého vzniku, provedením, v kontextu celé Fillovy tvorby. Bylo mi od počátku jasné, že bude-li se dražit, bude to mimořádná událost. A když s tímto návrhem skutečně František Krejčí, Fillův synovec, po čase přišel, zbývalo mi už jen sebrat odvahu, vypráví v katalogu vydanému k výstavě Martin Kodl. 

Emil Filla: U fontány, 1908,
olej na plátně, 60 × 80 cm,
soukromá sbírka

Vyvolávací cenu jsme stanovili na 6,8 milionu korun a – dostavil se všeobecný šok. Jako kdybych dnes vyrukoval se stovkami milionů. Někteří nechtěli věřit, někteří se nám smáli či pošklebovali, že to plátno nikdy nemůžeme prodat, někdo se děsil. A co já? Klepala se mi kolena, ale věděl jsem, že můj táta Rybičky považoval za unikát a nepochyboval, že jej časem docení i kupci. Bohužel, táta se toho nedožil. Ale jelikož měl vždycky pravdu, muselo to prostě vyjít. Odvahu jsem tedy čerpal od něj, vzpomíná o něco dále v publikaci.

Výstava kurátorky Terezy Mátl Donné je koncipována jako průřez Fillovou tvorbou sestavený z děl, která nejsou nebo nebyla dlouhodobě přístupná veřejnosti. Nejranější polohu Fillovy tvorby zastupují malby Čtenář (1902) nebo Na verandě (1907). Z roku 1908 a období úzce spojeným s existencí skupiny Osma pocházejí práce U fontány nebo Pohled na Gruž, krajina  vydražená před čtyřmi lety za 9,7 milionu korun. Do umělcova raného tvůrčího období lze zařadit ještě i kuboexpresionistický Podzim z let 1910 až 1911.

Pohled do výstavy: dvě umělcova raná díla, vlevo Na verandě (1907), v pozadí U fontány (1908)

Nejvýznamnějšími díly Fillova vrcholného kubismu jsou kromě již zmíněného obrazu Zlaté rybičky u okna práce jako Hlava starého muže z roku 1914, společně s monumentální Čtenářkou ze 30. let nejdražší umělcovy obrazy vydražené za 32,4 milionu korun, nebo o tři roky mladší plátno Poprsí ženy, dlouhou dobu známé jen z černobílých reprodukcí. Dvacátá léta ve Fillově tvorbě reprezentuje například krajina Košíře (Jinonická ulice z okna) a řada umělcových zátiší. 

Pro Fillova třicátá léta jsou mimo jiné typické monumentální figury na velkoformátových plátnech. Z těchto kompozic je k vidění například Dívka s mandolínou (1929), již výše zmíněná Čtenářka, o níž jsme v minulém roce na podzim před dražbou přinesli samostatný článek, nebo Žena s tahací harmonikou (1931). Sérii pochmurných a tajemných obrazů válečného a poválečného období 40. let zastupuje Hráč na flétnu z roku 1948. 

Pohled do výstavy: Fillova drobnější zátiší ze 20. až 40. let, vlevo Malíř (1921)

Samostatnou obsáhlou kapitolou Fillova pozdního díla jsou velkoformátové malby a kresby krajin z Českého středohoří. Hned ve dvou variantách, tušové kresbě i malbě, se představuje krajina s názvem Kololeč. Malba byla vystavena naposledy v 50. letech krátce po svém vzniku, kresba prezentována nebyla vůbec. Zájemci o dílo Emila Filly tedy budou mít vzácnou příležitost si nejen tato díla důkladně na vlastní oči prohlédnout. 

Obsáhlý odborný katalog, který k výstavě vyšel, ve svém první části představuje významné fillovské sběratele, od řady z nichž vystavená díla také původně pocházejí: Vincence Kramáře, Františka Čeřovského,  Jaroslava Borovičku a Emanuela Hloupého. Dále se zabývá významnou kolekcí Libora Hledíka v kontextu současného sběratelství. Samotný katalog dokumentuje 58 děl, u nichž uvádí základní údaje (název, rozměry, techniku, podložku, vročení, přítomnost signatury) a ucelený výčet výstavní historie díla a otištění jeho reprodukce. Škoda jen, že zde chybí právě jakákoliv zmínka o provenienci. 

Emil Filla: Kololeč, 1950,
olej, email a písek na plátně, 84 × 175 cm,
soukromá sbírka

Tato výstava a katalog představují mimořádné setkání děl, která byla po desetiletí rozptýlena v soukromých sbírkách a jen výjimečně přístupná veřejnosti. Jejich soustředění na jednom místě umožňuje nové komparace i jiná čtení a otevírá prostor pro konfrontaci prací, které se v běžném institucionálním rámci obvykle nesetkávají. Význam soukromých sběratelů se zde neukazuje pouze jako historická skutečnost, ale jako trvalý a aktivní podíl na uchování a předávání hodnot moderního umění, uvádí v katalogu kurátorka výstavy Tereza Mátl Donné.

Emil Filla: Kololeč, 1950,
barevné tuše na papíře, 32 × 104 cm,
soukromá sbírka