Začněme paradoxem, který snad ani nepotřebuje komentář. Na stánku galerie Carlos/Ishikawa vystavil antverpský malíř Bendt Eyckermans obraz The burning (2026). Záhyby saténové drapérie,  potemnělý průchod a tmavá Tesla, která mizí za okrajem obrazu. „Budoucnost patří létajícím autům,“ napsal Musk na sociálních sítích. Drobné písmo v podmínkách rezervace přitom nezaručovalo vůbec nic ohledně dodání vozu.

Eyckermans nabízí pravdivější verzi budoucnosti: Teslu zaparkovanou ve tmě, která se nikam nechystá. A také cenu, která ještě zůstává při zemi. Jeho dosavadní aukční rekord, dosažený letos v březnu u Phillips, činí 72 400 dolarů. Ve společnosti umělců zastoupených na Frieze je to teprve vstupenka do hry.

Bendt Eyckermans, The burning, 2026. Olej na lněném plátně, 199 × 165 cm.
Foto: umělec a Carlos/Ishikawa, Londýn.

Na stejném stánku přitahoval pozornost také obraz Self-portrait 91 (2026) britské malířky Issy Wood. Zpod kosmetické pleťové masky na diváka zírá tvář s vytřeštěnýma očima a otevřenými ústy. Přesně tak se dnes nejspíš tváří každý, kdo si právě přečetl zprávy. Je to vtipné i lehce děsivé zároveň, což je ostatně jedna z největších předností její tvorby.

Načasování nemohlo být příhodnější. Londýnská National Portrait Gallery právě zahájila nový výstavní cyklus Artist Focus, věnovaný tomu, jak současní umělci přistupují k portrétu. Jeho první protagonistkou se stala právě Issy Wood. Její autoportréty jsou zde k vidění na samostatné výstavě s volným vstupem až do 28. února příštího roku.

Taková pozornost by trh s obrazy Issy Wood mohla prospět. Aukční rekord malířky činí 441 tisíc liber za obraz Chalet, vydražený u Phillips v roce 2022 na vrcholu pocovidového boomu. Od té doby ceny jejích děl ochladly. Muzejní prezentace a účast na významném veletrhu v jediném měsíci však představují kombinaci, která cenám obvykle spíše pomáhá, než škodí.

Issy Wood, Self-portrait 91, 2026. Olej na lněném plátně, 215 × 175 cm.
Foto: umělkyně a Carlos/Ishikawa, Londýn.

O poznání divočejší podívanou nabídla galerie Sprüth Magers. Obraz George Conda American Insanity (2024) zachycuje křičící hlavu, jejíž rysy jako by prošly Picassovým kubistickým mlýnkem. Růžová a modrá se mísí se zlatými skvrnami a výsledkem je portrét šílenství, který až nepříjemně připomíná současný svět.

Condo maluje rozpadající se lidské tváře už čtyřicet let. Zdá se, že svět jeho obrazům konečně dorostl. A trh s uměním také. Umělcův aukční rekord činí 6,8 milionu dolarů za obraz Force Field, prodaný v roce 2020 u Christie’s v Hongkongu. Letos v březnu se další jeho dílo vydražilo u Sotheby’s v Londýně za tři miliony dolarů a přímo na Frieze prodala galerie Hauser & Wirth jiný Condův obraz za 600 tisíc dolarů. Ukazuje se, že šílenství si svou hodnotu dokáže udržet.

George Condo, American Insanity, 2024. Akryl na papíře, 152,4 × 104,1 cm (s rámem 171,5 × 124,1 cm). Foto: Sprüth Magers.

Na stejném stánku bylo k vidění také patrně nejzávažnější dílo celého veletržního týdne. Americká umělkyně Kara Walker představila The Second Thanksgiving (2025), více než tři metry širokou kompozici vystřihovaných papírových siluet doplněných akvarelem a tuší. Lidská těla se v ní zmítají, zápasí a padají jedno přes druhé.

Kara Walker už tři desetiletí zbavuje americké dějiny sentimentálních nánosů a nešetří přitom ani jeden z nejposvátnějších národních rituálů, oslavu Dne díkůvzdání. Namísto idylického obrazu společné hostiny nabízí výjev plný násilí a chaosu.

Přesto, nebo možná právě proto, dílo našlo kupce. Do jedné americké sbírky putovalo za 400 tisíc dolarů. To je částka blízká autorčinu aukčnímu rekordu, který se pohybuje kolem půl milionu dolarů a padl v roce 2019 za dílo téměř totožných rozměrů. Tentokrát však sběratel zaplatil cenu blízkou rekordu přímo na primárním trhu, tedy při prvním prodeji díla prostřednictvím galerie.

Kara Walker, The Second Thanksgiving, 2025. Akvarel a tuš sumi-e na vystřihovaném papíře upevněném na papírovém podkladu, 208 × 326,5 cm. Foto: Sprüth Magers.

A jak si vedl samotný trh? Ve srovnání s vystavenými obrazy působil překvapivě klidně. Prodejů za sedmimístné dolarové částky bylo pomálu. Jednou z výjimek se stal nový obraz Michaëla Borremanse, který galerie David Zwirner prodala za 1,5 milionu dolarů. Střední cenový segment si naopak udržel stabilitu a galerie Sprüth Magers hodnotila obchodování jako silné a konzistentní.

Sběratelé však nikam nespěchali. Mnozí si zjevně nechávali energii i peníze na Art Basel Paris, který následoval o týden později. Marc Glimcher z galerie Pace vystihl proměnu evropského veletržního kalendáře jednoduše. Londýn je podle něj dnes vhodnější pro samostatné prezentace jednotlivých umělců, zatímco Paříž představuje živější prostředí pro samotný prodej.

Nejvyšší zveřejněná cena celého týdne přitom nakonec nepadla za žádné ze současných děl, ale za zátiší Jana Brueghela na veletrhu Frieze Masters. Obraz změnil majitele za přibližně pět milionů liber, což byl více než dvojnásobek nejvyšší ceny dosažené během úvodního dne předchozího ročníku.

Květiny, nikoli létající auta. Šílené obrazy, rozumní kupci a automobil, který umí létat. Jen jedna z těchto tří věcí představuje rozumnou investici.

Na shledanou příští měsíc.