Laura Sophie Fellnerová. Foto: Galerie Kornfeld, Bern, a Laura Sophie Fellnerová.

Laura Sophie Fellnerová má v bernské aukční síni Kornfeld, která obchoduje s uměním už od roku 1864, na starosti koordinaci a řízení procesů. Ve čtvrtek se ale ujala role licitátorky a během jediné aukce provedla dražitele nabídkou více než pěti set položek. Denní aukce se řídí abecedním pořadím autorů, takže na písmeno B přišla řada poměrně brzy. Letos se pod ním skrývala mimo jiné skupina obrazů francouzského naivního malíře Camilla Bomboise.

„Už před aukcí jsme zaznamenali velký zájem,“ vzpomíná Laura. „Ale při samotné dražbě se strhlo doslova šílenství.“ Jeden z Bomboisových obrazů vstupoval do aukce s odhadní cenou 20 tisíc švýcarských franků. Když licitátorka naposledy udeřila kladívkem, bylo to na částce 135 tisíc franků. Obraz se tak stal nejdražší položkou celé denní aukce, v níž se odhadní ceny většiny děl pohybovaly pod hranicí 50 tisíc franků. Takový výsledek dokáže spolehlivě zvednout ze židlí i ostřílené účastníky dražeb.

Laura přitom odmítá hledat za překvapivým cenovým skokem nějaké složité příčiny. „Stačí dva zájemci, kteří chtějí stejnou věc,“ vysvětluje. A vzápětí dodává, že tentokrát se jich o obraz přetahovalo dokonce víc.

Camille Bombois, Au cirque. Les deux chanteurs enracinés. Olej na plátně, 60 × 73 cm. Vydražená cena 135 000 CHF. Foto: Galerie Kornfeld, Bern.

Skutečný cenový trhák ovšem přišel až následující den. Soubor 103 linorytů Pabla Picassa, nabízený jako jediná položka, změnil majitele za kladívkových 5,6 milionu franků. Nabízelo se vysvětlení, že pokud kolekce grafik dokáže cenou překonat všechny obrazy v aukční nabídce, musí to něco vypovídat o proměně sběratelského vkusu. 

Laura však podobnou úvahu rychle odmítá: „Nemyslím si, že rozhodující bylo, že šlo o grafiky. Podstatné je, že se dražila kompletní sbírka.“ V jediném souboru se totiž nabízely prakticky všechny linoryty, které Picasso vytvořil a které vyšly v Paříži. Pro obchodníka s uměním, který všechny grafiky koupí, představuje taková kolekce následně příležitost rozprodat jednotlivé listy samostatně. Muzeum zase může jediným nákupem zacelit významnou mezeru ve svých sbírkách. „Kdyby se prodávalo najednou 103 obrazů, byla by cena také pořádně vysoká,“ podotýká Laura.

Pablo Picasso, Portrait de jeune fille, d’après Cranach le Jeune II, 1958. Barevný linoryt, jeden ze 103 linorytů vydražených jako jediný soubor za 5 600 000 CHF. © Succession Picasso. Foto: Galerie Kornfeld, Bern.

Nabízela se ještě jedna interpretace výsledků. Zatímco ve večerní aukci přesáhla průměrná cena jedné položky 400 tisíc franků, v denní dražbě dosáhla jen 19 tisíc. Nemohl by právě tento propastný rozdíl vystihovat situaci na trhu s uměním v roce 2026? Ani s tím Laura nesouhlasí. Vysvětlení je podle ní mnohem prostší: denní a večerní aukce jsou odlišné typy prodeje. Rozdíl v cenách tedy vyplývá ze samotné struktury nabídky a není příznakem nějakého hlubšího vývoje na trhu.

Mnohem důležitější je pro ni pestrost cenových kategorií, které aukční síň dokáže obsáhnout. V internetové aukci se jedno dílo prodalo za pouhých sto franků. O několik dní později se za jedinou položku ve večerní aukci zaplatilo 5,6 milionu. „Chceme nabízet umění ve všech cenových kategoriích. Můžete si odnést dílo za stovku, ale také za pět milionů,“ říká Laura.

Vedle nečekaných cenových skoků však bernské aukce nabídly i díla s mimořádným příběhem. Do prodeje se dostala třetí část osobní sbírky Eberharda Kornfelda, tvořená díly, která mu v průběhu let věnovali jeho přátelé z řad umělců. Nechyběly práce Alberta Giacomettiho pocházející přímo od autora ani obrazy Marca Chagalla, které Kornfeld dostal darem. Z hlediska původu uměleckých děl, takzvané provenience, si lze jen stěží představit něco přesvědčivějšího.

Alberto Giacometti, Buste d’homme, 1956, odlitek z roku 2006. Bronz, 35,1 × 30,8 × 9,9 cm. Vydražená cena 800 000 CHF. © Succession Alberto Giacometti. Foto: Galerie Kornfeld, Bern.

Pozornost si zasloužil také výběr z Fritschovy sbírky věnované německé umělkyni Käthe Kollwitzové. Vedle jejích grafik zahrnoval i přípravné kresby, podle nichž grafické listy vznikaly. Právě ty jsou přitom ještě vzácnější než samotné tisky.

Laura řadí Kollwitzovou k nejvýznamnějším umělkyním 20. století. Tvořit nepřestala ani během obou světových válek a její dílo dodnes působí mimořádnou emocionální silou. Právě v tom však spočívá i určitá překážka při prodeji. „Kollwitzová se vždy prodává o něco obtížněji, protože její tvorba je nesmírně dramatická a emotivní,“ vysvětluje Laura. „Zabývá se válkou, ale válku samotnou nezobrazuje. Ukazuje, co po ní zůstává,“ dodává. Především bolest matek, které přišly o své děti.

Ani tato tíživá témata však sběratele neodrazují. Aukční síň Kornfeld už nějakou dobu drží světový rekord v ceně dosažené za grafické dílo Käthe Kollwitzové. Je to důkaz, že i pro takto náročné umění existují kupci ochotní zaplatit mimořádné částky.

Käthe Kollwitz, Selbstbildnis am Fenster (Self-Portrait at the Window), c. 1900. inkoust a akvarel na papíře, 56,8 × 43,9 cm. Vydražená cena: 400 000 CHF. Courtesy Galerie Kornfeld, Bern.

Čím se ale Bern liší od Londýna nebo New Yorku? Aukční síň Kornfeld má mezinárodní renomé, přitom zaměstnává pouhých patnáct lidí. Ve velkých aukčních domech se známý sběratel sotva objeví, a už se kolem něj sbíhají zaměstnanci. V Bernu se kolem významných klientů žádný rozruch nedělá. Kupující se tu díky tomu cítí téměř jako součást rodiny. Podle Laury je to zkrátka švýcarský přístup.

A nakonec ještě jedna věc, možná ta nejzajímavější, kterou mi Laura prozradila. Aukční síň Kornfeld dnes každému návštěvníkovi připomíná, že dražba je veřejná událost. Kdokoli může přijít, posadit se a sledovat, jak se obchoduje s uměním, aniž by musel nabídnout jediný frank. Většina lidí o této možnosti vůbec neví. Letos přitom bylo v aukčním sále plněji než za mnoho předchozích let.

Nemusíte tedy mít v ruce dražební číslo. Stačí jednoduše přijít.