Antonín Procházka: Dopis z Paříže, 1913, 
olej, koláž, vosk, poštovní známky, plátno, 30 x 21 cm,
European Arts 21. 11. 2026,
vyvolávací cena: 1 500 000 Kč (+ aukční provize ve výši 24 %)

Procházkova doposud neznámá malba se jmenuje Dopis z Paříže a vznikla roku 1913, kdy byl autor členem Skupiny výtvarných umělců a rozvíjel tvorbu podle zásad kubismu. Kromě malby v tomto drobném obrazu použil i koláž, jejíž součástí jsou autentické francouzské poštovní známky a pečetní vosk. Silně geometrizovaná polopostava vyvedená ve škálách hnědých, oranžových a žlutých tónů drží v rukou dopis, klasickou papírovou obálku, a výrazem tváře reaguje na jeho obdržení nebo předpokládaný obsah. Na její viditelnou zadní stranu se Procházka podepsal a připojil vlastní rukou také vročení 1913.

Na začlenění opravdové papírové obálky do malby upozorňuje v posudku  k dílu Karel Srp a považuje ho za zcela inovativní počin: „Procházka silně rozehrál motiv obálky, nejenže na ní vlepil dvě skutečné známky, které napovídají, že dopis přišel z Francie (šlo o známku typu Sage používanou do první světové války, razítko z roku 1913 – tvar používaný 1910–1914, mohl by to být Poštovní úřad Orléans), mezi které umístil Procházka pečetící razítko. Aby pokračoval ve způsobu psaní dopisů, vepsal pod horní okraj svoji signaturu s datací obrazu, takže vyvolával dojem, že by mohl být spíše odesílatel než příjemce dopisu. Vytvořil tak jedinečný vztah, předjímající pozdější obrazové básně Devětsilu.“

Procházkův obraz včetně dobového rámu

Několik zajímavostí o díle lze vyčíst také z odvrácené strany obrazu, která obsahuje několik dobových štítků. Ozdobná modrá nálepka v horní části určuje autora původního výrazného dřevěného rámu: Velkovýroba rámců a zlatolišt na obrazy, Antonín Šponar, Praha, Jungmannova tř. 8. Šponar v době vzniku inzeroval v tisku i v katalogu výstavy Skupiny výtvarných umělců. Střední z příčníků konstrukce blindrámu obsahuje štítek s německy psaným označením autora, díla i jeho vročení: A. Prochazka, Der Brief aus Paris, 1913 a nápis Eigentum der Firma.

Ten se nejspíše váže ke štítku v dolní části obrazu, který nese informaci  Amsler & Ruthard, Berlin W 8, Behrenstrasse 29a, tedy název a adresu berlínské galerie založené v roce 1860 Hermannem Amslerem. Do jejího okruhu činností spadal kromě přímého obchodu s uměním také aukční provoz a vydavatelské služby. Jakým způsobem se obraz stal majetkem galerie není jasné. Zřejmě tomu mohly napomoci kontakty Skupiny, které souvisely s organizací výstavních projektů v Německu.

Jisté je, že se Procházka v roce 1913 v rámci aktivit Skupiny výtvarných umělců účastnil v Německu několika výstav, dubnové akce v Goltzově salonu v Mnichově a dvou souběžných podzimních výstav v Berlíně. Samostatná výstava Skupiny probíhala od druhé poloviny září do začátku prosince v zánovní galerii Der Sturm, kterou vedl Herwarth Walden. Společně s umělci ze skupiny Der Blaue Reiter, především Augustem Mackem a Franzem Marcem, současně uspořádal velmi rozsáhlý projekt, První německý podzimní salon (Erster Deutscher Herbstsalon), který v obrovských prostorách na Potsdamer Strasse, v jejichž blízkosti sídlila i galerie Der Sturm, představil několik set děl umělců zvučných jmen z celé Evropy.

Detail zadní strany obrazu s několika dobovými štítky

Z českých autorů zde byli zastoupeni Emil Filla, který se velmi výrazně podílel i na organizaci výstav, Vincenc Beneš, Antonín Procházka, Otakar Kubín, Josef Gočár, Otto Gutfreund a Pavel Janák. V Der Sturmu vystavovali bez Kubína. Na Salonu měl Procházka jedno zátiší (v katalogu je přímo označeno jako Stilleben), na výstavě Skupiny trojici děl, Hlava (Der Kopf), Čtenář (Der Leser) a Koncert (Konzert) s katalogovými čísly 65 až 67, žádné z nich nebylo v katalogu reprodukováno. Dopis z Paříže zde vystavován nebyl.

Nějakou dobu obraz v Německu ale zřejmě pobyl a velmi pravděpodobně i změnil majitele. Současný vlastník obraz ale podle informací aukční síně získal v minulém století již z pražské pozůstalosti. Návrat malby zpět do vlasti není zdokumentovaný, ale mohlo se tak stát již v době před druhou světovou válkou. "Do aukce jsme obraz získali od klienta, se kterým máme nadstandardní vztahy. Podobných děl, která držel a dlouhou dobu věřil, že se zhodnotí, má více. Když obraz přinesl, viděli jsme, že je to autentický a hodně zajímavý obraz. Přesto jsme byli velmi opatrní," vysvětluje kurátor aukční síně David Juřička. Procházkův Dopis z Paříže je v centru její pozornosti necelý rok. Vyvolávat ho ve své podzimní aukci začne na částce 1,86 milionu korun včetně aukční provize.

Emil Filla: Zátiší s kytarou, 1925,
olej, plátno, 74,5 x 83 cm,
European Arts 21. 11. 2026,
vyvolávací cena: 15 000 000 Kč (+ aukční provize ve výši 24 %)

Emil Filla bude v aukci zastoupen trojicí děl, dvěma zátišími a autoportrétem z roku 1907. Nejvíce pozornosti bude ale zcela jistě přitahovat, nejen díky výši vyvolávací ceny, Zátiší s kytarou z poloviny 20. let. Obraz byl v roce 1926 vystaven v rámci první expozice československého soudobého umění na benátském bienále, v pavilonu navrženém Otakarem Novotným. Obraz se představil pod katalogovým číslem 13 a názvem Natura morta Chitarra. Filla si byl dobře vědom významu expozice i velmi silné zahraniční konkurence, proto podle Karla Srpa vybral dílo, které ze své tehdejší tvorby považoval za nejvýznamnější, v posudku ho označuje za komplexně vybudované zátiší, rozvádějící východiska syntetického kubismu, jenž náleží k vrcholným příkladům jeho práce z dvacátých let. 

Ačkoli se Fillova díla v aukcích v několika případech dostala již přes hranici 30 milionů korun, minimální podání ve výši 15 milionů bez aukční provize (18,6 milionu včetně aukční provize) je jednou z nejvyšších částek, jaká byla v historii domácích aukcí za umělcovo dílo požadována. Nad 15 milionů se vyvolávací cena Fillova díla dostává teprve potřetí, týden po aukci European Arts se tak stane počtvrté: za rozměrnou malbu Hudebník se stejným vročením, do roku 1925, bude Galerie Kodl požadovat minimálně 17 milionů bez aukční provize (20, 4 milionu korun s aukční přirážkou).