Adéla Procházková a Eva Kosáková, vnučka a dcera Mikuláše Medka

V loňském roce jste s rodinou založili Nadační fond Emily a Mikuláše Medkových, jehož posláním je správa pozůstalosti obou umělců a zároveň propagace jejich díla doma i v zahraničí. Vznikl fond, který vedete, hlavně kvůli vydání soupisu Medkova díla?

Nadační fond jsme založili především z toho důvodu, že jsme chtěli v roce 2026, ke 100 letům narození Mikuláše Medka, vydat dlouho připravovanou monografii. Nakonec jsme se nedohodli s žádným vydavatelem a rozhodli jsme se, že si chceme udělat knihu podle sebe, vybrat si, s kým budeme spolupracovat, kdo bude dělat grafický návrh. Vydávat knihu jako fyzická osoba by bylo komplikované, tak jsme založili fond. Ale přemýšleli jsme o tom už dříve, inspirovali jsme se Nadačním fondem Kmentová Zoubek. Pro správu autorských práv je institucionalizovaný subjekt přeci jen jiný partner. 

Jak chod fondu financujete, můžete třeba využít výtěžek z prodejů některých Medkových děl? 

Díla jako taková jsme do fondu nevložili, chod financujeme z příjmů z autorských práv, tedy z podílu na prodejích obrazů, které vybírá ochranný svaz autorský Gestor. Další příjmy jsou z posudků, ale těch je minimum a snažíme se je držet v rozumné výši. Posudky, které nejsou určeny jako podklad pro prodej, vystavujeme zdarma. Stejně tak se na nás můžete obrátit kvůli potvrzení pravosti. I reprodukční práva pro publikace udělujeme bez nároku na honorář a myslím, že by to tak mělo být běžné. Z vlastní zkušenosti vím, jak moc je tato část vydávání knih finančně zatěžující, přitom naprostá většina odborných publikací je „komerční“ jen tím, že je v prodeji, ve skutečnosti je šance, že na ní vyděláte, minimální. Snažím se proto jít příkladem a vycházet vydavatelstvím vstříc. Jsem moc ráda, když nám pak poskytnou publikaci zdarma. Tvoří tak součást knihovny fondu, kterou bychom v budoucnu rádi zkatalogizovali a zpřístupnili za určitých podmínek k badatelským účelům.

Eva Kosáková, kurátor Petr Vaňous a výtvarník Vladimír Véla (*1980) při návštěvě „Medkova ateliéru“. Před nimi pauza k Medkovu obrazu Polibek (na stěně v pozadí)

Do budoucnosti máte spoustu plánů: kromě soupisu Mikulášova díla a jeho aktualizací chcete začít pracovat i na katalogu raisonné Emily Medkové. Chystáte rovněž digitalizaci dostupných dokumentů a jejich zpřístupnění badatelským účelům. Kolik vás na těchto úkolech pracuje? 

Momentálně pracuji ve fondu já na plný úvazek, jinak by to ani nešlo. Kromě jeho vedení zastávám roli fundraisera, editora, produkční, kurátorky i obrazové redaktorky. Máma má důležitou zastřešující roli, konzultuji s ní mnoho věcí a momentálně se účastní i kampaně na propagaci projektu. Když jsme oslovili současné umělce, aby vytvořili dílo pro výstavu MM 100+21, pozvala všechny po malých skupinkách k sobě domů a věnovala se jim, aby jim předala co nejvíce informací o životě a díle svého otce. Edukační činnosti se věnuje například i ve spolupráci s Museem Kampa. V rámci výstavy v Národní galerii v roce 2020 vedla několik dílen pro děti a připravila různé fáze vzniku obrazu na několika plátnech. Ekonomické věci má na starosti můj bratr David, konzultuji s ním také strategii fondu. David a máma pracují zcela zdarma, moje práce byla doposud financována z rodinných zdrojů. 

To jste popsala současný stav. Myslíte, že to v budoucnu bude jinak?

Uvidím, jak budou úspěšné letošní projekty, tedy kniha a výstava, a jak se nám podaří sehnat financování z grantů, případně soukromých zdrojů. Podle toho budeme moci rozvíjet další aktivity. Jsou to všechno plány, které zatím nemám finančně pokryté. V pozůstalosti Mikuláše a Emily se nachází velké množství dokumentů, textů a literárních textů, obrazového materiálu nejen z jejich života, ale třeba fotografie uměleckých děl jiných autorů či portréty známých osobností nebo katalogy zahraničních výstav, které nejsou v jiných knihovnách dostupné. Jejich zpracování pro digitalizaci a případné zpřístupnění, které musí zahrnovat roztřídění, popis a nastavení systému uchovávání, je finančně, časově i technicky natolik komplikované, že zatím nevím, jestli to bude realizovatelné. V naší režii bohužel určitě ne, alespoň ne v tak komplexní podobě, jakou bychom si přáli. Podobně je to s anglickou verzí monografie, pro níž budu hledat vhodného zahraničního partnera, který by ji vydal a zajistil její distribuci v zahraničí.

Jakub Janovský (*1984) se svým dílem Věž (Pohyblivý hrob) v ateliéru, 2026, dřevo, překližka, beton, barva, výška 300 cm 

Které další projekty vás čekají?

Kromě zmiňovaného soupisu díla Emily Medkové a její nové monografie plánujeme v rozšířené verzi nově vydat Texty Mikuláše Medka a jeho přátel, které původně vydal Torst v roce 1995. Kniha by měla obsahovat i reflexe současných autorů z nadcházející výstavy a soupis ilustrací a kreseb, jež nikdy nebyly cíleně zpracovávány a podchyceny. Také bychom rádi navázali spolupráci se zahraničními institucemi a případně dali podnět k uspořádání výstavy. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se projektů účastnily i odborné instituce a badatelé, jejichž honorář bychom nemuseli hradit my. Při vší úctě si myslím, že Mikuláš Medek je natolik významná osobnost českého poválečného umění, že by to bylo na místě.

Monografii se soupisem děl, na níž pracujete společně s odborníky už více než desetiletí, vydáváte ve vlastní režii a založili jste na ni i veřejnou sbírku. Kdy přesně vyjde a jak bude vypadat? Prý bude mít 1500 stran…

Ano, první ucelená monografie a soupis díla Mikuláše Medka vyjde 14. listopadu, křest proběhne na vernisáži výstavy MM 100+21 v Holešovické tržnici. Autory monografie jsou Lenka Bydžovská a Karel Srp, soupis díla jsem dávala dohromady já spolu s mámou. Rozhodli jsme se ho pojmout velkoryse a zahrnou i skici, pauzy, fotografie, deníkové záznamy, dokumenty nebo třeba informace o prvních majitelích a jejich vztahu k Mikulášovi včetně jejich vzpomínek či literárních a hudebních děl. I reprodukce v soupisu jsou velké, většinou celostránkové, jak si dědečkovy obrazy zaslouží. Najdete zde i bohatou dokumentaci k realizacím ve veřejném prostoru, podrobně zpracované samostatné výstavy včetně katalogu, seznamu vystavených děl či fotografií z expozice nebo vernisáže. Zpracovali jsme i téměř neznámé a velmi zajímavé juvenilní práce z doby, kdy se Mikuláš v 16 letech připravoval na přijímací zkoušky. Z toho důvodu se nám kniha tak rozrostla. Nakonec bude mít tři díly a 1500 stran, asi 2000 obrázků a vážit bude přes 8 kilogramů.

Kdo se podílel na její vizuální stránce?

Graficky ji skvěle zpracoval Štěpán Malovec, reprodukce, fotky i dokumenty velmi pečlivě upravil Radek Typovský ze studia Marvil a tiskárna Helbich dostala nelehký úkol vše vyrobit. I přesto, že jsme obdrželi grant Ministerstva kultury a Městské části Praha 7, štědře nás podpořila Curl Foundation a přispěly i další nadace a galeristé, stále to nepokryje ani polovinu nákladů na knihu, o výstavě ani nemluvě. Proto jsme vypsali sbírku na platformě Donio, která nám má pomoci sehnat další financování tohoto nákladného projektu.

Jiří Marek (*1991), Spine, 2026, akryl na plátně, 240 × 180 cm

Bude v ní prý i několik překvapení v podobě nově objevených a dříve postrádaných děl. Prozradíte nějaký konkrétní příběh?

V soupisu budou díky pečlivé dokumentaci Emily Medkové především opravdu všechna Medkova díla. K těm ztraceným máme až na pár výjimek minimálně černobílou fotodokumentaci, takže je pak možné obrazy ztotožnit. Úplná překvapení zde nehledejte – pokud se nějaký obraz objevil, bylo to v souvislosti s jeho následným prodejem a ta informace médii nebo minimálně mezi sběrateli již prošla. Rozhodně zde ale najdete mnoho zajímavostí, které se dosud nikde neobjevily, částečně i proto, kniha není striktbě odborná. Najdete zde třeba i máminy vzpomínky na okolnosti vzniku obrazů, jejich pohnutou historii, zajímavé detaily nebo příběhy prvních vlastníků. Soupis je dělaný tak, aby byl čtivý a zajímavý sám o sobě, není to jen seznam děl.

Jakým způsobem publikace mapuje umělcovy kresby a grafiky?

Kresby jsou zde výběrově, v souvislosti s obrazy, grafiky Mikuláš Medek nedělal, snad jen výjimečně jako školní práci. Plánujeme ale v příštích letech zpracovat i kresby a zejména ilustrace, které jsou velmi zajímavé. Kniha vyjde v rámci nynější série. Snad se nám podaří sehnat pro vydání nějakého partnera či financování a zároveň třeba uspořádat výstavu zaměřenou čistě na tuto nepříliš známou, a přitom velmi zajímavou část Medkovy tvorby.

Nikola Emma Ryšavá (*1990) ve svém ateliéru s dílem Thorn Between, 2026,
laminát, beton, kov, 199 × 57 × 40 cm

Jakou součást kampaně na podporu soupisu jste připravili také reprodukce Medkových kreseb, limitovaných sérií kvašů, koláží či celého souboru sedmi surrealistických biologických kreseb dostupného pouze ve třiceti kusech, které si mohou zájemci koupit a tím podpořit vznik publikace. O co je největší zájem?

Bohužel to nefunguje tak dobře, jak jsme si původně představovali. Například soubor biologických kreseb, které jsou naprosto unikátní a málo známé a podle mého názoru sběratelsky cenné, si zatím nikdo nezakoupil. Je pravda, že cena je poměrně vysoká, ale ve srovnání s podobnými limitovanými tisky normální. Zatím největší zájem je o knihu jako takovou, což je skvělé, protože nám to pomůže prodat část nákladu dopředu.  Dokážete si představit, jaký objem bude mít tisíc osmikilových knih? Je ale potřeba zmínit, že i když je cena, za kterou knihu prodáváme, poměrně vysoká, jsou to reálné náklady na její vznik, nic si na ni nepřirážíme. I proto ji nebudeme dávat do běžné distribuce, bude možné si ji koupit na výstavě, na našich webových stránkách a u partnerů, kteří nás chtějí podpořit a knihu si do distribuce vezmou za naši cenu. I takoví se již objevili a patří jim za to velký dík. Momentálně nám ale nejvíc pomůže zakoupení knihy či tisků na Doniu. Je to příležitost třeba i pro firmy, které chtějí dát svým partnerům neotřelý vánoční dárek. 

V polovině listopadu otevřete v hale 11 pražské Holešovické tržnice výstavu MM 100+21, kde budou současní umělci vlastním způsobem reagovat na Medkovu tvorbu. Jak jste vybírali pro výstavu prostor? 

Pro výstavu jsem hledala něco spíše moderního, technického – jako protiklad k sálům, kde předtím Medkovy výstavy probíhaly. Byla jsem otevřená i něčemu typu urbex. Holešovická tržnice je skvělé řešení a jsem za ni moc ráda, i vzhledem k jejich velmi vstřícnému přístupu po všech stránkách. Je to živé místo, které koresponduje s naším záměrem představit Medka jakožto padesát let mrtvého umělce mladé generaci, hledat styčné body a inspirace, odtud i ta interakce se současnými umělci. Vybíral je kurátor Petr Vaňous a musím říct, že jsem s jeho výběrem velmi spokojená a nadšená z toho, co všichni vytvořili. Každý to pojal jinak, zachytili různé aspekty tvorby a výstava tak bude opravdu velmi pestrá. 

Šárka Koudelová (*1987), Dissolution/Red Stars, 2026, akryl na dřevě, 30 × 20 cm

Co vás osobně, pokud jsou exponáty již hotové, nejvíce zasáhlo?

Většinou se jedná o malby, najdete zde ale i sochy a fotografie. Co mě překvapilo, je monumentálnost všech děl. Co mě nakonec ale „dostalo“ nejvíc jsou texty, které ke svým dílům autoři napsali. To, jak o nich přemýšleli, co objevili, jak je propojili se svou dosavadní tvorbou. To byl přesně můj záměr: najít spojení, styčné body mezi dávno mrtvým umělcem a současnými autory, to, co může rezonovat i v současné době. Myslím, že paradoxně je tam hodně společného. Ačkoli Medek prožil většinu svého života v totalitě a nějaké existenciální úzkosti, my nyní žijeme v demokracii. Existenciální úzkost je ale bohužel čím dál aktuálnější téma, ať už ji nahlížíme z pohledu geopolitického, ekologického či třeba ekonomického.

Navštívila jste někoho z umělců přímo při tvorbě v ateliéru?

Zrovna před pár dny jsem byla u Jakuba Janovského a jeho třímetrová socha Věž (Pohyblivý hrob) je opravdu impozantní. Na výstavě bude v dialogu s Medkovým Velkým pohyblivým hrobem, který mám doma, takže upřímně závidím budoucímu majiteli – škoda, že nemám doma tak vysoké stropy. Najdete zde ale i subtilnější práce, například křehké kresby Dany Sahánkové s plátkovým stříbrem a zlatem, ve kterých odkazuje na Medkovy anděly, ambrotypický fotogram Stent Ondřeje Přibyla, objekt Snídaně se 72 ručně vázanými muškami Jana Daňhela v poklidném rozhovoru s Medkovou Imperialistickou snídaní, výrazný triptych Arché Jiřího Matějů či kresby Terezy Štětinové Rak a perla, do nichž autorka promítá pocit ohrožení a nejistoty.

Výstavu bude mít na starosti stejný architekt jako poslední velkou retrospektivu Nahý v trní v Národní galerii, Lukáš Machalický. Kde můžeme očekávat styčné body s jeho tehdejšími zajímavými technicistními konstrukcemi?

Lukáše Machalického jsem oslovila záměrně, protože se mi jeho pohled na architekturu výstavy v Národní galerii líbil. Je za ním porozumění autorovi, dílo se promítá do architektury. Podobně jako ve Valdštejnské jízdárně rozvinul Lukáš téma trní a jeho pronikání pod kůži. Zde je dominantním prvkem dům v Čejkovicích, který nechal ve 30. letech postavit Rudolf Medek. Celá stavba tehdy trvala dva měsíce včetně vybavení nábytkem. Mikuláš tam trávil šťastné chvíle s otcem, matkou a bratrem Ivanem, později se ženou Emilou, dcerou Iviš a rodinou svého bratra, cítil se tu bezpečně. A do tohoto „bezpečného prostředí“ teď Lukáš umístil výstavu.

Jiří Matějů (*1960), ARCHÉ (ἀρχή), 2026, POAP, 3 × 61 × 51 cm (triptych)

Výstava bude prodejní, ale také poměrně krátká, potrvá pouze do 6. prosince. Jak byste nalákala zájemce, aby její návštěvu neodkládali a přišli včas?

Ano, všechna díla současných umělců jsou prodejní, autoři souhlasili s tím, že polovina výtěžku jde jim, polovina nadačnímu fondu. Prodej uměleckých děl je pro mě zcela nová zkušenost, trochu se toho bojím, ale zároveň je to nezbytné, protože potřebujeme zaplatit celou výstavu, na kterou se mi nepodařilo sehnat tolik peněz. Výstava je sice krátká, ale doufám, že to nebude na překážku – naopak, snad všichni udrží v paměti, že to musí stihnout co nejdříve. Autoři, kteří zde vystavují, jsou Petrem Vaňousem skvěle vybraní a jejich práce jsou unikátní. Nekupujete si jednoho autora, ale vlastně dva: Mikuláš se tam objevuje na pozadí, velmi decentně, vkusně, s respektem. Práce prodáváme napřímo, ne formou aukce, takže kdo dřív přijde, bude mít větší výběr.