Staletí společných osudů, kulturních, politických a ekonomických vazeb nás spojuje s německy mluvícími zeměmi, respektive ať už historicky s Rakouskem nebo aktuálně také v rámci ekonomických zájmů se Spolkovou republikou Německo. Jak však ukázaly poslední týdny, může být společná minulost také neuralgickým bodem, díky němuž se dříve jasná spojení a vazby ocitají jaksi za hranou. Jak je to však v případě trhu s uměním, jaká je jeho podoba u našich rakouských a německých sousedů? Je jinak orientován? O co mají kupci zájem? Které aukční domy jsou úspěšné? Prodává se v nich „české“ umění? Na tyto a mnohé další otázky se pokusí odpovědět seriál připravovaných článků a zpravodajství z aukčního trhu nejen v Německu a v Rakousku, ale také ve Švýcarsku. Taktéž se můžete těšit na profily jednotlivých úspěšných aukčních domů, reporty aktuálních zajímavých aukčních výsledků nebo na zprávy týkající se dražeb konkrétních bohemikálních položek.

Specifickou roli v celém regionu jednoznačně hraje defacto nejstarší aukční dům na světě, Dorotheum, založený roku 1707 ve Vídni. Provozuje pobočky nejen v rakouské metropoli, ale i v dalších rakouských spolkových zemích, a samozřejmě po celé Evropě (od roku 1992 v Praze). Svým obratem patří nepochybně mezi největší aukční domy ve střední Evropě a jeho dominance je patrná i v rámci německého a švýcarského trhu.

Trendy a úspěšnost jednotlivých význačnějších aukčních domů v německy mluvících zemích za rok 2012 reportovaly německé hospodářské noviny Handelsblatt. Právě Dorotheum tak uskutečnilo za uplynulý rok celkem 600 aukcí, a to s celkovým obratem 152 milionů eur, což předčilo jednoznačně obraty dalších tradičních aukčních domů (nutno ovšem podotknout, že některé z nich konečná bilanční čísla nezveřejnily). Tradiční dům Lempertz působící v Kolíně nad Rýnem vykázal například obrat 51 milionů eur (při 17 aukcích), švýcarský aukční dům Koller (bez oddělení Koller West) obrat okolo 100 milionů švýcarských franků a stuttgartský dům Nagel 43 milionů eur.

Na příkladu Dorothea lze ostatně ukázat také některé obecnější trendy na trhu s uměním u našich „západních“ sousedů. V případě Rakouska a v rámci Německa především v Bavorsku je patrný stálý zájem o sakrální umění, a to jak u „luxusních“ tak drobnějších položek (malby na pergamenu atd.). Integrální složkou byly vždy aukce starých mistrů, u nichž je obzvlášť v poslední době znát obrat z klesajícího trendu, doplněné o nabídku kvalitních starožitností. V tomto případě jsou levnější položky především vlivem internetových nabídek aukcí nahrazovány menším počtem kvalitnějších a vzácnějších artefaktů (Dorotheum tak zavedlo např. službu Dailyauction, která v případě méně nákladných položek konkuruje internetovým aukčním serverům).

Josef Stern: Představení v chrámu / 1951-53 / olej na plátně / 90 x 46 cm / olejová skica k hlavnímu oltářnímu obrazu v kostele v Dubu nad Moravou / im Kinsky Vídeň 13. 10. 2009 / 11 250 eur

Dalšími pilíři v rámci nabídek jednotlivých aukčních domů jsou díla středoevropské avantgardy a moderny doplněné o práce na papíře, mezi nimiž hraje důležitou roli stará kresba a grafika, na něž se některé aukční domy přímo specializují (Bassenge, Berlin ad.). Co se týče zastoupení konkrétních bohemik a moravik, tak se poměrně často objevují v nabídce nejen některé práce české moderny, ale i práce umělců z období 60. – 70. let. Specifické jsou nabídky starých mistrů, kdy bývají občas prodávány výjimečné práce galerijního charakteru. V roce 2009 se tak ve vídeňském aukčním domě im Kinsky dražila jedinečná olejová skica moravského barokního malíře Josefa Sterna k hlavnímu oltářnímu obrazu v kostele v Dubu nad Moravou. I přes snahu Moravské galerie získat dílo do svých sbírek byla nakonec zakoupena rakouským sběratelem orientujícím se na pozdně barokní středoevropské umění, a to za celkem nízkou částku 11 250 eur (odhadní cena před aukcí přitom byla 3 500 eur).

Stabilní je samozřejmě zájem o tradiční současné „domácí“ autory, mezi nimiž dominují například umělecké star typu Gerharda Richtera a Markuse Lüpertze v Německu, případně Arnulfa Rainera nebo Hermanna Nitscheho v Rakousku a dalších. V roce 2012 se pak v Dorotheu realizovaly velice zajímavé prodeje špičkových děl světových autorů, které snad naznačily budoucí vzrůstající zájem o tuto sortu uměleckých artefaktů. Za Concetto spaziale Lucia Fontany zaplatil zájemce ze Švýcarska 582 300 eur a zrcadlový objekt Anishe Kapoora zakoupil manželský sběratelský pár z Rakouska za 754 800 eur. V obecné rovině tkví největší rozdíly v trhu s uměním mezi německy mluvícími zeměmi a Českou republikou především v jasné absenci širší „středostavovské“ sběratelské vrstvy, která právě za našimi hranicemi tvoří většinu zájemců. Tradice sběratelství v Čechách a na Moravě přerušená především po roce 1948 nebyla zatím ani za více jak dvacet let po tzv. sametové revoluci obnovena a je otázkou, kdy se tak stane.