Už téměř dvě stě let patří Chardinova zátiší a žánrové výjevy mezi klenoty evropského umění 18. století. Ale teprve předloňský překvapivý prodej plátna Ošatka s jahodami pohnul státní úřady, aby to umělcovu dílu připsaly tzv. černé na bílém. Prohlášením za Trésor National (Národní poklad) se zabránilo vývozu obrazu do zámoří a pro Chardinovo zátiší začal závod s časem. Letos v únoru si francouzští drobní donoři i velcí sponzoři oddechli, že se jim odkup pro Louvre podařil. Před měsícem však padl nový autorský rekord za jinou malbu, Nakrojený meloun za více než 26 milionů eur, a na ten už státní muzea jistě mít nebudou.

Žánrový specialista a královské Salony

Pařížský rodák Jean-Baptiste Siméon Chardin (1699-1779) se k výtvarné práci dostal přes svého otce, zručného řemeslníka v oboru stolařství a nábytkářství, který jej nechal neformálně vyučit u soukromých malířů. Kariérní jistoty, tedy přijetí do Královské Akademie, dosáhl v necelých dvaceti letech, ale prvních větších úspěchů se dočkal až kolem roku 1730. Jako specialista na žánrové výjevy a kuchyňská či lovecká zátiší se etabloval na další více než čtyři dekády, než jej kolem roku 1772 začaly opouštět síly a v prosinci 1779 zemřel. Chardin pracoval jak na zakázku, tak volně s cílem prezentovat se na Salonech a již ve své době byl relativně ceněným autorem, byť kritizovaným za příliš pomalé malířské tempo. Po Velké francouzské revoluci se na jeho tvorbu pozapomnělo. Pro o sto let mladší publikum pak Chardina objevili umělečtí kritici a literáti, bratři Edmond a Jules Goncourtové, kteří si všimli jeho barevného mistrovství a schopnosti pozorovat a zachytit věci v jejich nejvýstižnějším okamžiku. Tyto hodnoty obdobně nacítili i impresionisté a protomodernisté druhé poloviny 19. století.

Malířovu renomé zásadně pomohl sběratel a znalec François Marcille, který od konce 40. let programově skupoval a shromažďoval Chardinovy obrazy až do počtu vyšších desítek. Na dalších sto sedmdesát let se tak děděná sbírka Marcilleových stala tím nejprestižnějším provenienčním razítkem pro případný prodej či nákup jakéhokoli umělcova díla. V posledních desetiletích zahýbaly s akviziční poptávkou po Chardinovi především dvě velké retrospektivy, ve výročním roce 1979 putovní výstava v Paříži, Clevelandu a Bostonu a o dvacet let později, v roce 2000, reprezentativní přehlídka v muzeích v Paříži, Düsseldorfu, Londýně a newyorském MET. Americké zastávky těchto velkolepých výstavních podniků, společně s tamní bezkonkurenční kupní silou, způsobily, že momentálně je Chardin aukčně mnohem úspěšnější ve Spojených státech než v domovské Francii, a to až dvojnásobně.

Aukční TOP 5 Jeana-Siméona Chardina (vč. poplatků v příslušné měně)

1/ Le melon entamé, 1760

Jean-Baptiste Siméon Chardin: Nakrojený meloun, 1760,
olej na plátně, 57 x 51,5 cm (ovál),
Christie's Paris 12. 6. 2024
konečná cena: 26 730 000 EUR (vč. provize)

Autorovo absolutní dražební maximum je staré jen několik týdnů a na výsledné ceně se jistě podepsaly i bouřlivé události předchozích dvou let. Oválné zátiší Le melon entamé (Nakrojený meloun) namaloval již zavedený mistr Chardin v roce 1760, jako pandán ke stejnému formátu Le bocal d’abricots (Sklenice meruněk, z roku 1758). Obě půvabná a senzuálně dokonalá zátiší vystavil o rok později na Salonu. Přes několik majitelů se roku 1876 dostala do sbírek francouzské větve Rothschildů (o jejichž kulturních aktivitách po celé Evropě jsme psali v samostatném článku). O necelých pětasedmdesát let později se cesty melounu a meruněk rozdělily. U Christie’s nabízený obraz zůstal v Paříži, kdežto Sklenice s meruňkami odcestovala v roce 1951 do zámoří a nyní je v kolekci kanadského Musée des beaux-arts de l'Ontario.  Do červnové aukce bylo Chardinovo plátno nasazeno jako jasná jednička s odhadní cenou mezi 8 a 12 miliony eur (bez provize). Veřejnost i muzejní instituce měly stále v paměti famózní výsledek z před dvou let u Artcurial, takže případná prodejní částka o nějaký ten milion eur vyšší nebyla nereálná. Média spekulovala, zda do hry vstoupí neuspokojený kupec Ošatky s jahodami či snad finančně vyčerpaný státní sektor muzeí a galerií. Vítězný příhoz na rekordních více než 26,7 milionu eur šel nakonec z dosud anonymní evropské kapsy, nicméně titul nejdražšího ve Francii prodaného starého mistra patří momentálně tomuto Chardinovi.

2/ Le Panier de fraises des bois, kolem 1760

Jean-Baptiste Siméon Chardin: Ošatka s lesními jahodami, 1760,
olej na plátně, 38 x 46 cm,
Artcurial Paris 23. 3. 2022
konečná cena: 24 381 400 EUR

Ve starší literatuře i výstavních publikacích velmi dobře zdokumentovaný obraz Le Panier de fraises des bois (Ošatka s lesními jahodami) byl v držení rodové sbírky Marcilleových téměř sto padesát let. Od prvního vlastníka Eudoxe Marcillea přes pět generací až k březnu 2022. Tehdy oslovili aukční síň Artcurial a ta jej jako položku číslo 15 nabídla ke koupi. Pořadatelé i tehdejší majitelé si byli vědomi exkluzivity a proslulosti této konkrétní Chardinovy práce, takže v katalogu avizovali částku 12 až 15 milionů eur, což by bohatě stačilo na autorovo nové světové maximum. Příhozové klání však nebralo konce a kladívko se zastavilo až na 20,5 milionech, po započtení provize na téměř 25 milionech eur. Oslavné nadšení z raketové částky zanedlouho vyprchalo, neboť vyšlo najevo, že úspěšným kupcem byl newyorský galerista Adam Williams, jenž na aukci zastupoval menší, ale movité texaské Kimbell Art Museum. To si chtělo Ošatkou s jahodami obohatit svou sbírku evropského malířství a rozmnožit kolekci svých Chardinů z jednoho na dva (jen pro srovnání, Louvre jich má na čtyřicet).

Francouzi se zděsili a jinak zkostnatělá úřední mašinerie se dala nečekaně do pohybu. Již začátkem dubna 2022, tedy tři týdny od dražby, ministerstvo kultury prohlásilo obraz za Trésor National, obdobu naší Národní kulturní památky, se zákazem vývozu. Od tohoto data začala francouzskému státu běžet 30měsíční lhůta na případný odkup díla od nového vlastníka. Zástupci amerického muzea nebyli situací zrovna nadšeni a poukazovali na globální význam takového výtvarného pokladu, který měli v plánu zpřístupnit veřejnosti. Zákulisní vyjednávání trvala další rok a půl, než se na podzim sešla akviziční a umělecká komise Louvru, která angažovanou rétorikou o hrozbě vývozu francouzského kulturního dědictví do Ameriky nabrala sebevědomí vyhlásit 7. listopadu 2023 celonárodní sbírku v již osvědčeném programu Tous Mécènes (volně Všichni jsme mecenáši).

Tyto kampaně ve prospěch nákupu uměleckých děl, jejich restaurování či opravování památek si získaly důvěru již od roku 2010, kdy odstartoval jejich první ročník. Louvre namotivoval drobné i větší dárce informací o patnáctimilionovém příspěvku nejbohatšího muže světa Bernarda Arnaulta, zakladatele konglomerátu Moët Hennessy – Louis Vuitton (LVMH). Samo muzeum a jeho podporovatelé vybrali asi 7,8 milionu eur a deset tisíc jednotlivců se od 50 eurových částek výše poskládalo na zbývající 1,6 milionu eur. Za necelé dva roky od aukce tak mohl Louvre 29. února letošního roku sbírku ukončit s tím, že cíl byl splněn. 28. března 2024 bylo Chardinově Ošatce s lesními jahodami přiděleno inventární číslo a v databázi naskočilo Propriétaire: Etat (Vlastník: stát). Vedení texaského muzea lehce zdrženlivě ocenilo vynaložené úsilí francouzského lidu a popřálo celému podniku hodně štěstí.

3/ La fontaine, 30. léta 18. století

Jean-Baptiste Siméon Chardin: Kašna, kolem 1733,
olej na plátně, 50 x 43 cm (po nastavení),
Christie's Paris 22. 11. 2021
konečná cena: 7 110 000 EUR (vč. provize)

Středně velké plátno La Fontaine (Kašna nebo Nádoba na vodu), v 19. století nastavené v horní části o dalších 10 centimetrů, s žánrovou scénou z měšťanské kuchyně patří k nejranějším Chardinovým dílům. Věcné, ale nikoli naturalistické pohledy do interiérů, na služebné při práci, byly malířovou doménou, v nichž zúročil cit pro zachycení okamžiku jen pomocí barvy a světla. Zdokumentováno bylo jako položka č. 36 na Salonu v roce 1773 a nejpozději v roce 1848 jej do své rozrůstající se sbírky včlenil Chardinův obdivovatel François Marcille. Formou dědictví zůstal v rodovém držení až do aukce v listopadu 2021 u pařížských Christie's. Odhadní cena oscilovala mezi 5 až 8 miliony eur, nakonec padla částka 6 milionů. Po započtení provize činil tehdejší Chardinův rekord přes 7,1 milionu eur, k dnešnímu datu stačí tato suma na třetí místo.

4/ L'ouvrière en tapisserie (The Embroiderer), kolem 1733-35

Jean-Baptiste Siméon Chardin: Vyšívačka, asi 1733-35,
olej na plátně adjustovaném na desce, 19 x 16,5 cm,
Christie's New York 30. 1. 2013
konečná cena: 4 002 500 USD (vč. provize)

Oproti předchozím položkám má komorní L'ouvrière en tapisserie (The Embroiderer – Vyšívačka) podstatně mladší provenienční historii, navíc čistě britsko-americkou. Dívka s košíkem vlny a nedokončenou prací v klíně bývá datována do začátku 30. let a protějškovým obrazem k ní byl Un jeune écolier qui dessine (The Young Draftsman – Mladý kreslíř). Těchto rozměrově i kompozičně shodných pandánových dvojic namaloval Chardin několik, snad až osm, a jen zlomek se dochoval jako komplet. Pro historiky umění to znamenalo velkou výzvu, neboť vysledovat a doložit pohyb totožných děl v archivních pramenech je neuvěřitelně složité. Před jedenácti lety se u newyorských Christie's objevila verze Vyšívačky v nezvyklé technické úpravě – plátno adjustované na desce – a se záznamy sahajícími až k roku 1920 do Londýna, do téže aukční síně. Tehdy o ně nikdo za cenu 90 liber neprojevil zájem. O šest let později se nabídka zopakovala a Chardin se vypracoval na 252 liber. Ještě před druhou světovou válkou se obraz přesunul do USA, kde setrval až do ledna 2013. Kladívkových 3,5 milionu dolarů znamenalo jen minimální nárůst oproti očekávání dražebníků, nicméně toto Chardonovo maximum vydrželo dalších osm let.

5/ Un canard col-vert attaché à la muraille et une bigarade (A mallard and a bitter orange), kolem 1730

Jean-Baptiste Siméon Chardin: Zátiší s kačerem a pomerančem, 30. léta 18. stol.,
olej na plátně, 80 x 65 cm,
Christie's New York 22. 4. 2021
konečná cena: 2 550 000 USD (vč. provize)

Chardinovi současníci pěli ódy na malířův talent zvířecích zátiší, který projevoval již od mladých let. Ulovený kačer s pomerančem, mimo jiné ingredience na známou francouzskou delikatesu, náleží k rané etapě umělcovy kariéry, kterou charakterizuje legenda o připsání Chardinova obrazu z počátku 30. let některému z nejslavnějších Vlámů z o sto let staršího tzv. zlatého věku. Iluzivně podané plátno v tlumené barevné škále mohlo být jedním z děl, díky nimž byl malíř přijat do Královské Akademie. V sochařské rodině Falconetových se dědilo přes 250 let, než je na přelomu milénia získal poslední vlastník, předkladatel na newyorské aukci v dubnu před třemi lety. Do katalogového odhadu kolem dvou milionů dolarů se kladívková cena strefila téměř přesně. Finálních 2,55 milionu dolarů vyneslo Zátiší s kačerem na momentálně pátou pozici v rámci autorského žebříčku.

Chardin po Česku

Jean-Baptiste Siméon Chardin: Portrét pana Chardina a paní Chardinové (Autoportrét a Françoise Pouget), 60. léta 19. století,
mědirytina, 11,5 x 8,8 cm a 11,3 x 8,9 cm,
Aukční síň Vltavín 30. 3. 2017     
vyvolávací cena: 500 Kč (neprodáno)

Francouzský mistr se mihl i tuzemským trhem s uměním, byť spíše svým druhým životem. Před sedmi lety aukční síň Vltavín nabízela  mědirytinu pohlednicového formátu s portrétem staršího muže a ženy a připsáním Jeanu-Baptistu Siméonovi Chardinovi. Což je v zásadě správně, neboť originální předlohy se signaturou a datací 1775 jsou opravdu z umělcovy ruky. Jedná se o pandánový autoportrét s brýlemi a stínítkem a podobiznu druhé manželky Françoise Marguerite Pouget v technice pastelu, dnes v Louvru. Chardin je dokončil a hned vystavil v rámci Salonu označeného roku. Rytiny jsou však o téměř sto let mladší, konkrétně z roku 1862 a 1864, kdy posloužily jako obrazový doprovod k medailonku ve francouzských Dějinách malířství, respektive k objevnému článku bratrů Goncourtových v prestižním periodiku Gazette des Beaux-Arts. V březnu 2017 se nenašel v Praze nikdo, jenž by vynaložil startovních 500 korun, což mohla být vzhledem k vysoké kvalitě grafického listu a dohledatelnému původu velmi příznivá cena.