Pařížský galerista, obchodník, znalec a nakladatel Ambroise Vollard (1866-1939) byl ve francouzských společenských i uměleckých kruzích pojmem již za svého života. Legendou se však stal až po nečekaném úmrtí, kdy se v jeho pozůstalosti našly tisíce výtvarných děl od velkých impresionistů po klasické modernisty. Tragické události druhé světové války zavály sbírku do různých koutů světa. (Přečtěte si první část příběhu.) Vraťme se zpět do Paříže druhé poloviny 30. let, kde do dramatu vstupuje nový, a jak se dále ukáže, klíčový aktér. 

Známý neznámý Erich Šlomović (1915 - asi 1942)

V centru pozornosti stojí srbský galerista a obdivovatel francouzského soudobého umění Erich Šlomović (ve francouzském přepisu Chlomovitch). Narodil se roku 1915 v rakousko-uherském, dnes chorvatském, městě Đakovo do židovské obchodnické rodiny. Vyrůstal ale v Bělehradě a od raného věku se zajímal o „západní“ kulturní svět, konkrétně o moderní výtvarnou tvorbu. Dle tradované historky ve věku dvanácti či třinácti let napsal obdivný dopis nejvlivnějšímu pařížskému galeristovi své doby, kterým nebyl nikdo jiný, než právě Ambroise Vollard. Vylíčil v něm přání stát se také slavným podporovatelem umělců „jako Vy“. Dočkal se i písemné odpovědi, v níž mu Vollard vzkazoval, že až dostuduje, je u něj na Rue Lafitte kdykoli vítán. 

Vollardův tajemník a chráněnec Erich Šlomović na fotografiích z ateliérů umělců (vlevo nahoře po směru hodinových ručiček): Aristide Maillol, Pierre Bonnard, Marc Chagall a Henri Matisse. ©  David D´Arcy, Artnet

Ambiciózní Šlomović svou vizi nakonec uskutečnil a kolem roku 1936 opravdu nastoupil ke galeristovi jako osobní asistent a tajemník. Dvacetiletý mladík se okamžitě zapojil do všech firemních akvizičních a obchodních aktivit, seznámil se s významnými výtvarníky a s Mistrem Vollardem (Maître Vollard) navázal blízký vztah.

Drobnější umělecká díla dostával od nových přátel darem, některá i sám nakupoval. Přímo od svého šéfa a protektora získal po dobu jejich čtyřleté spolupráce další ukázky francouzské moderny. Jenže v létě 1939 fatální autonehoda poznamenala osudy všech zúčastněných. Zpětně rekonstruováno, od tohoto okamžiku se mohlo odehrávat několik potenciálních scénářů, které ani přes mnohaletá pátrání a opakované soudní spory asi není možné v úplnosti potvrdit nebo vyvrátit.

Hledání skrýše 

Po vypuknutí druhé světové války a v důsledku všudypřítomného tlaku na židovské obyvatele všech evropských zemí se Erich Šlomović na přelomu roku 1939 a 1940 rozhodl ke dvěma zásadním krokům. V pařížské bance Société Générale si najal bezpečnostní schránku na jméno svého otce Bernarda Šlomoviće a uložil tam přibližně 150 až 200 děl (počty se ve zdrojích liší) ze „své“ sbírky s předplaceným nájmem do roku 1943.

Druhou část kolekce čítající stovky obrazů, kreseb, grafik a plastik (počty oscilují od 300 po 500 kusů) se mu podařilo za pomoci domovské ambasády odeslat pod diplomatickým krytím do Bělehradu a 20. března 1940 dorazil do Jugoslávie i on sám. Pětadvacetiletý galerista se zkušenostmi z Paříže začal obratem připravovat spektakulární výstavu s podtitulem Francouzské umění ze sbírky Ericha Šlomoviće, konanou na podzim téhož roku v Záhřebu.

Přehlídka Daumiérů, Cézannů, Degasů, Renoirů, Redonů, Matissů, Picassa a mnoha dalších špičkových autorů a autorek způsobila ve společenských kruzích senzaci a podpořila Šlomovićovu ideu postavit v Bělehradě reprezentativní muzeum soudobého umění. Ze záhřebské výstavy se dodnes dochoval doprovodný katalog, bohužel bez reprodukcí (419 položek). 

Jean Cocteau: Autoportrét, 1939,
kresba s věnováním Erichu Šlomovićovi
Publikováno v katalogu k připravované aukci uměleckých děl v roce 1981.

Hitlerův vpád do Jugoslávie 27. března 1941 však přeťal všechny přípravné práce na muzejním projektu a Erich se svými blízkými ve spěchu uprchli do malé srbské vesničky Bačina, asi dvě stě kilometrů jižně od Bělehradu. Sbírku vzali s sebou a ukryli ji ve dvojité stěně venkovského domku. Vojáci Wehrmachtu ale při jedné z protižidovských razií rodinu odhalili a Ericha, bratra Egona a otce Bernarda odvlekli. Zda byli zastřeleni cestou do detenčního tábora Ćuprija nebo zavražděni v mobilní plynové komoře až tam, není dodnes jasné. Nadějnému galeristovi a sběrateli či správci sbírky Erichu Šlomovićovi bylo 27 let. 

Bělehradská etapa

Opatrovnicí synova uměleckého odkazu se stala jeho matka Rosa, jediná přeživší z nejbližšího příbuzenstva. V tajné skrýši zůstali francouzští impresionisté a modernisté další roky až do Bělehradské operace (20. října 1944). Koncem měsíce už bylo osvobozeno v podstatě celé Srbsko. Rosa Šlomovićová se obratem vydala do hlavního města vyjednat podmínky předání Erichovy sbírky pod ochranu nově vyhlášené Demokratické federativní Jugoslávie. Jako protihodnotu požadovala od státu celoživotní rentu, což jí údajně bylo ústně přislíbeno.

Na sklonku roku 1944 byl tedy do Bačiny vypraven speciální vlak k naložení stovek uměleckých děl. Na Silvestra, na zpáteční cestě do Bělehradu, se však transport srazil s jinou železniční soupravou a děsivé neštěstí nepřežili ani Rosa Šlomovićová a její mladí synovci, ani sbírka jako celek. Desítky obrazů a stovky kreseb a grafik se, dle srbských zdrojů, doslova rozletěly po okolí a jugoslávským úřadům trvalo minimálně tři roky, než je vypátraly a shromáždily jako součást stálé expozice Národního muzea v Bělehradě. 

Přebal katalogu k výstavě Sbírka Ericha Šlomoviće z Národního muzea v Bělehradě v roce 1990 (vlevo). Vpravo pohled do stálé expozice s obrazem Pabla Picassa Hlava ženy (1908). Současná instalace byla otevřena po patnáctileté rekonstrukci hlavní budovy v Bělehradě v roce 2018.

Od roku 1949 figurují díla v katalozích a na výstavách jako „sbírka Ericha Šlomoviće“ (збирка Ериха Шломовића). Vzdálení dědicové z rodiny Šlomovićových, usazeni v Izraeli a USA, později v 50. a 70. letech vznesli u jugoslávských soudů žádost o restituci Erichova majetku, nebo alespoň jistou kompenzaci za připsání uměleckých děl tak vysoké hodnoty státu. Bez úspěchu. Smutnou tečkou za celým případem bylo i zamítnutí refundace kdysi dohodnuté renty pro tragicky zesnulou Rosu Šlomovićovou. Po mnohaleté rekonstrukci hlavní budovy (2003-2018) je výběr z Erichovy sbírky aktuálně vystaven jako součást stálé expozice Národního muzea v Bělehradě.

Zásadně jiný pohled na celou situaci však měla „Vollardova strana“ příběhu, vzdálení příbuzní či další pokolení dědiců. V soudních přích i v médiích rozporují již tehdejší aktivitu mladého srbského asistenta disponovat s tak cenným a početným majetkem, evidentně pocházejícím z „Mistrovy“ veřejně neznámé sbírky. Bělehradské obrazy a kresby považují v lepším případě za depozit k Vollardově velké výstavě, kterou měl jeho jménem Šlomović v roce 1940 v Jugoslávii zorganizovat, v horším případě za nezákonný vývoz a nakládání s cizím vlastnictvím. Poslední řízení v této věci byla u francouzských i srbských úřadů zahájena v roce 2013, zatím bez jasného verdiktu.

Překvapení z bezpečnostní schránky

Aukční katalog ke zrušené dražbě v roce 1981. Původní titul aukce "Sbírka Ericha Šlomoviće" se stal předmětem odborných diskuzí a soudních sporů.

Tato odbočka k současnosti nutně vede zpět do minulosti, k pařížské větvi spletité kauzy Vollardovy sbírky. Bezpečnostní schránka v bance Société Générale i během druhé světové války stále ochraňovala svůj tajemný obsah. V roce 1946 byla formálně otevřena, předměty uvnitř zinventarizovány a bez velkého zájmu opět uzamčena. O tři roky později byla převezena do pobočky v Nantes, specializované na uschování tzv. odúmrti, tedy pozůstalostního jmění bez majitele (les coffres en déshérence). Skutečný zřizovatel schránky Erich i „papírový“ vlastník, jeho otec Bernard Šlomović, byli tou dobou již čtyři roky po smrti. Bankovní regule nařizovaly po třiceti letech od poslední revize obsah opuštěných schránek zlikvidovat či odprodat, aby byly pokryty alespoň nedoplatky za neuhrazený nájem. 

André Derain: Stromy v Collioure, 1905,
olej na plátně, 65 x 81 cm,
konečná cena: 16 281 250 GBP (vč. poplatků)
Sotheby´s London 22. 6. 2010

Termín pro Šlomovićův sejf padl tedy na rok 1979. Po otevření schránky nestačili bankovní úředníci žasnout, neboť vedle soukromé korespondence a fotografií objevili také obrazy a kresby Pabla Picassa, Vincenta van Gogha, André Deraina a mnoha dalších ikonických jmen výtvarného umění. Příprava k prodeji nalezených artefaktů trvala dva roky.

V prestižní pařížské aukční síni Drouot měla 19. a 20. března 1981 proběhnout dražba 190 děl, jak dokládal již vytištěný katalog. Na poslední chvíli však byla celá akce zastavena, neboť jak Vollardovi, tak Šlomovićovi pozůstalí se domáhali vlastnických práv na čtyřicet let nezvěstný poklad. Složitá důkazní a expertní řízení se protahovala dalších patnáct let a ve výsledku byli relativně uspokojeni všichni žadatelé, byť někteří dědicové se výsledku bohužel již nedožili. Od roku 1996 do 2010 se vypracovávaly právní a umělecko-historické posudky a vlastní aukce se nakonec konala až v červnu 2010 u pařížské a londýnské pobočky Sotheby´s. Vynesla úctyhodných 30 milionů eur a například Derainova fauvistická krajina Stromy v Collioure  (Arbres à Collioure)  zaznamenala dosud stále platný autorův aukční rekord 16,3 milionu liber.

Victor Perry: Stolen Art. Tracing Erich Chlomovitch Art Collections. Kniha mapující příběh sbírky i události kolem soudních sporů, především ze strany Šlomovićových dědiců, byla vydána až v roce 2000, tedy osm let po smrti autora.

Nedávná květnová aukce u newyorských Sotheby´s se sice váže k jiným osudům sbírky Ambroise Vollarda, těm nacistickým, nicméně potvrzuje, že pátrání v provenienci uměleckých děl může odhalit ještě nejedno tajemství.

Výběr z literatury a zdrojů:

Ambroise Vollard: Souvenirs d'un marchand de tableaux (Vzpomínky obchodníka obrazy), česky 1938, 1959, 1965 (memoáry)
Ambroise Vollard: En écoutant Cézanne, Degas, Renoir (Počúval som Cézanna, Degasa, Renoira), slovensky 1964 (memoáry)
Donátor (1989): režie Veljko Bulajić (film)
Victor Perry: Stolen Art. Tracing Erich Chlomovitch Art Collections,  2000
Momčilo „Momo“ Kapor: Dosije Šlomović (Složka Šlomović), srbsky 2004 / Le Mystere Chlomovitch, francouzsky 2006
Slavko Pregl a Leon Pogelšek: Skrivnost se imenuje Erich Šlomovič, srbochorvatsky 2018, slovinsky 2019 / Tajomstvo stratenej galérie, slovensky 2019
David D´Arcy: The mysterious Mr. Slomovic, Art Newspaper, 2007 (článek)
Hazel Smith: In the Footsteps of Ambroise Vollard, France Today Magazine, 2022 (článek)