Krátký život nedovolil Karlu Purkyněmu příliš široký rozlet, jeho děl je málo a ve valné většině jsou součástí veřejných sbírek. Jinak je tomu s rozměrným obrazem Zátiší s pávem (v odborné literaruře ho lze najít i pod alternativním dobovým názvem Cikánova lovecká kořist), který umělec namaloval v roce 1861. Podle sdělení znalkyně Purkyňova díla Šárky Leubnerové, která k obrazu vypracovala rozsáhlý odborný posudek, se malba od 20. let 20. století nachází stále v rodině jednoho majitele, pana Valšíka, jehož jméno je v souvislosti s vlastnictvím obrazu zmiňováno v katalozích několika výstav přibližně od roku 1925.

Václav Vilém Štech v Uměleckých pokladech Čech, prvním svazku z roku 1913, kde je obrazu kromě textu věnována i celostránková ilustrace v přílohách (fotografie Jana Štence), uvádí k předcházející provenienci malby, že zátiší zdědil p. Schück po otci, jenž žil s Purkyněm v důvěrném přátelství. Text pak upozorňuje především na vliv francouzské realistické malby, zejména Gustava Courbeta, který na Purkyněho silně působil.

S online dražbou tohoto rozměrného obrazu, která probíhá až do pondělí 13. března, přichází aukční síň Aukce obrazů U Národní galerie. Vyvolávací cena plátna byla stanovena na 3,8 milionu korun.

Karel Purkyně: Zátiší s pávem, 1861, detail signatury 

Purkyňova díla jsou z dnešního pohledu výjimečná právě proto, že se vymykala dobové produkci a do prostředí, kde se pěstovala a byla obdivována hladká a často vyumělkovaná akademická malba, přinášela zcela nové podněty. V polovině 50. let 19. století se Purkyně po ročním studiu na pražské Akademii a stejně dlouhém studijním pobytu v Mnichově vydává do Paříže. Ve Francii zakotvil v ateliéru Thomase Coutura, který byl učitelem mnoha malířů impresionostické generace (například Edouarda Maneta, Puvise de Chavannes, Henriho Fantin-Latoura nebo Mary Cassattové). U něj ho zaujal především pastózní malířský rukopis, více se však zajímal o studium starých mistrů a především díla Gustava Courbeta. 

Po návratu do Prahy roku 1857 maloval zejména portréty a na ně navázal zátišími. Soubor maleb s mrtvými zvířaty - loveckým trofejemi - vytvářel od počátku 60. let 19. století. Je jim vlastní až naturalistické ztvárnění zvířat, pastózní nanášení barev a plastická struktura malby. Kromě nabízeného obrazu se mezi ně řadí například Zátiší s bažanty (Bažanti), Zátiší s cibulí a koroptvemi (oba taktéž z roku 1861) nebo o rok mladší Sova sněžná. Všechny tyto obrazy jsou uloženy v Národní galerii v Praze. První tři zmíněné malby Purkyně představil již roku 1861 na výstavě Krasoumné jednoty.

To, co vadilo dobové kritice nejvíce, bylo právě příliš realistické zachycení mrtvých zvířat. Nadšení ale nepanovalo ani z tmavých barev, které Purkyně rád používal. Tomuto příznačnému momentu umělcovy tvorby se detailně věnoval Vojtěch Volavka. Uveďme jen tolik, že k tomu, aby byly odstíny barev co nejstudenější, malíř používal černozelený podklad, na který pak lazurami nanášel samotnou barvu. V případě zátiší tomu tak bylo především u zdí, na nichž jsou trofeje zavěšeny. Dobře je to patrné v detailu s autorovou signaturou (viz výše).

Karel Purkyně: Zátiší s pávem, 1861, 

detail rámu se štítkem z výstavy v NG v roce 1962 (cizí majetek 35) a vyrytým jménem majitele obrazu 

 

Výstavní historii nabízeného díla dokumentují mimo jiné razítka na zadní straně rámu. Obraz prošel výstavou Sto let českého umění 1830 - 1930, která se konala v roce 1930 u příležitosti otevření nové budovy spolku Mánes, druhé razítko ukazuje na soubornou výstavu díla Karla Purkyněho v Národní galerii v roce 1962. To je také naposledy, kdy se obraz objevil na veřejnosti. Přímo v rámu je pak ještě vyryto jméno majitele Ing. J. Valšík. Obraz byl reprodukován v celé řadě odborných knih, statí a katalogů (více v posudku Š. Leubnerové v detailu obrazu na webu aukční síně).

Kromě již zmíněného Jana Štence fotografoval Purkyňův obraz i jiný přední český fotograf, Josef Sudek. Jeho snímek malby i s příslušným negativem má ve svých sbírkách fototéka Ústavu dějin umění Akademie věd ČR.