Při tomto prodeji (jde o tzv. komisní prodej) je prodávající (kterým může být jednak autor, jednak majitel předmětného díla anebo antikvity – zpravidla osoba nemající žádný přímý vztah k autorovi anebo jeho dědicům) na základě vhodné smlouvy (komisní, někdy i příkazní anebo zprostředkovatelské) zastoupen galeristou či starožitníkem, který nejčastěji jedná svým jménem a na účet skutečného prodávajícího. Za prodej díla pak inkasuje provizi určenou buď z prodejní ceny díla nebo fixní částkou (vyloučena není ani kombinace obou způsobů). Mohou být i případy, kdy galerista ve své galerii prodává dílo, jehož je sám vlastníkem, nebo dílo, které galerie, je-li právnickou osobou, nabyla do svého vlastnictví přímo od autora (koupí, darem, např. po provedené výstavě) nebo od předchozího majitele.

Galerista nebo starožitník do prodeje díla vnáší určitou organizaci, odbornost, profesionální znalost a působí-li jako zprostředkovatel, je i svého druhu ručitelem vůči oběma skutečným stranám obchodu. Vůči prodávajícímu zajišťuje řádný a odborný prodej jeho věci, vůči kupujícímu kvalitu a tvrzené charakteristiky díla (především pravost a provenienci). V mnoha případech proto dodávají galerie již při prodeji díla i potvrzení o jeho pravosti či jiný podobný posudek, popř. jej obstarají i dodatečně na žádost kupujícího. Dále lze očekávat, že zavedená renomovaná galerie zájemci o koupi poskytne další servis spojený s pořízením uměleckého díla, a to včetně odborného poradenství.

Tato doplňková služba nabývá v současnosti, kdy se z umění stává i v tuzemsku zajímavý investiční nástroj, na významu a důležitosti, zvláště tehdy, pokud zájemce o koupi poněkud „tápe“. Galerie jakožto profesionální instituce se zkušeností by v takovém případě měla doporučit výběr a koupi díla objektivněji než jiní (někdy i lépe než sám autor, který má ke svým dílům pochopitelně osobitý vztah, podle něhož často rozhoduje o prodeji konkrétnímu zájemci o koupi, či než jeho dědicové, jiní sběratelé atd.).

K výše uvedenému je vhodné podotknout, že domácí trh s uměním dostupným v galeriích je oproti západním zemím stále poměrně málo rozvinutý. V tuzemsku stále spíše převládá snaha získat dílo raději přímo od umělce „z ateliéru“, což je motivováno nejen jistotou jeho pravosti, ale mnohdy i pochybnou domněnkou o lepší ekonomické výhodnosti přímé koupě, která by měla být levnější než pořízení shodného díla v galerii (v ceně chybí provize). Naproti tomu v západních zemích nebývá koupě přímo „z ateliéru“ obvyklá. Naopak, nákup v galerii je vnímán jako prestižní záležitost a kupec si až na odůvodněné výjimky jinam než do galerie či na aukci umělecké dílo koupit nejde. I u nás již řada umělců navázala těsnou spolupráci s domácími galeriemi (byť výhradní zastoupení popsané v předchozí kapitole je u nás stále spíše výjimkou), vedoucí k nastavení jednotných cen. Zájemce o koupi proto často zaplatí stejně, ať už si dílo koupí přímo u umělce anebo přes galerii.

Seriál o právních aspektech sběratelství a obchodu s uměním pro ART+ připravuje kancelář Becker & Poliakoff. Odkazy na použitou literaturu a zdroje k dispozici v redakci.