Obraz s námětem Sacra converzazione (tedy trůnící madony obklopené světci) z významné americké privátní kolekce byl dlouhodobě, mezi lety 1998-2017, zapůjčen do Metropolitního muzea v New Yorku, kde byl součástí stálé expozice vlámského umění. Tuto oltářní desku nabídla newyorská pobočka Christie's s odhadní cenou 3 až 5 milionů dolarů bez provize, zájemci ji nakonec vyhnali až na 7,2 milionu dolarů (8,98 milionu včetně provize).

Připsání Hugo van der Goesovi (1440-1482) poprvé navrhl německý historik umění Claus Grimm po restaurování desky na konci 80. let, aktuálně tuto atribuci potvrdil Peter van den Brink, dlouholetý kurátor starého vlámského a holandského umění (nyní působí v Cáchách). Již Grimm navrhl datování desky do doby kolem roku 1470, což odpovídá i dendrochronologické analýze dřeva s datováním 1466 post quem.
 

To, že obraz působí nedokončeným dojmem a postavy Madony a Jana Křtitele vidíme jen v podkresbě, nebylo autorským záměrem, ale jde o výsledek následných přemaleb a restaurátorských zásahů.

Podoba, v jaké obraz vidíme dnes, je výsledkem zevrubného restaurování mezi lety 1977-87. Od počátku 18. století byl totiž náboženský výjev přemalován námětem svatby Jindřicha VII. a Alžběty z Yorku. Původní malba postav Panny Marie a Jana Křtitele byla přitom zcela odstraněna, zbyla z nich pouze podkresba. Místo Madony byl na obraze perspektivní průhled do gotické architektury, sv. Jan Křtitel byl dokonce přemalován na postavu Alžběty z Yorku, ostatní světci pak na další účastníky tohoto aktu.

Obraz byl dlouhá staletí především ve šlechtických sbírkách na britských ostrovech, jedním (a pravděpodobně nejznámějším) z jeho majitelů byl spisovatel, politik a architekt Horace Walpole (1717-1797). Jeho kolekce byla jako celek prodána v roce 1842. Z Británie se obraz dostal až v roce 1986, kdy ho zakoupil sběratel ze Spojených států.

Srovnáme-li prodej nyní dražené desky s prodeji van der Goesova gentského současníka Hanse Memlinga, zjistíme, že nejdražší Memling stál méně nez polovinu. Obraz Žehnajícího Krista se před čtyřmi lety v Sotheby's prodal za 4,1 milionu dolarů. Nutno však dodat, že šlo o výrazně menší dílo a že předaukční odhad počítal maximálně s třetinovou cenou.

Ve srovnání s cenami poválečného a současného umění jsou rekordy obou autorů nicméně stále relativně nízké.