Fede Galizia (1578–1630) je jednou z řady vynikajících, dříve dějinami umění bohužel opomíjených italských umělkyň období renesance, manýrismu a raného baroka, které většinou získávaly své malířské schopnosti odmala v dílnách svých otců, významných malířů. Tam dosáhly kromě osvojení si řemesla také na velmi potřebné kontakty a konexe pro své budoucí kariéry, z nichž některé byly už ve své době mezinárodního dosahu. Takovou kariéru měla právě Galizia, stejně jako asi její nejznámější italská „kolegyně“ Artemisia Gentileschi (1593¬–1653/56) působící v Římě, Florencii, Neapoli i na dvoře Karla I. V Londýně.  

Tvorba Fede Galizie byla velmi ovlivněna školením jejího otce Nunzia Galizii, který byl vynikajícím miniaturistou usazeným v Miláně. Zabýval se však také návrhy a výrobou kostýmů pro divadelní představení a výjimečné události na dvoře mantovských vévodů. Z toho důvodu a také v souladu s dekorativností pozdního manýrismu na Fediných obrazech, především těch raných, nalezneme minuciózně zpracované detaily oděvů, šperků a struktur látek, které svědčí o velkém talentu pro jejich malířské zpracování. 

Fede Galizia: Judita s hlavou Holofernovou, 1610-15,  
olej na plátně, 127 x 95,5 cm,
Dorotheum 3. 5. 2023,
cena: 624 000 EUR

V náctiletém věku již byla hotovou umělkyní a uznávanou portrétistkou nejen v Miláně, kontakty udržovala s rudolfinským dvorem v Praze zřejmě prostřednictvím Giuseppe Arcimbolda, jehož studie přírodnin byly nejspíše jedním z inspiračních zdrojů pro její zátiší. Její velký přínos tkví právě v tomto žánru, zejména ve věrném zobrazování ovoce, jemuž se věnovala jako vůbec jedna z prvních. V poslední době je postupně stále více objevována i její figurální malba. Fede zasvětila svůj život umění, nikdy se nevdala, byla bezdětná a zemřela během morové rány, která zachvátila Milán v roce 1630. 

Nejen pro ženy–malířky té doby bylo velmi inspirativním téma ženských hrdinek, které se vzepřely mužské nadvládě. Zejména oblíbený byl příběh židovské dívky Judity, kterou vypráví deuterokanonická kniha Starého zákona Júdit. Podle ní zbožná Judita přemohla asyrského vůdce vojsk Holoferna, kterého svedla, obelstila a uřízla mu jeho vlastním mečem hlavu. Fede Galizia zpracovala toto téma podobně jako třeba Artemisia Gentileschi mnohokrát. Navzájem velice podobných si je několik pláten, které Fede namalovala na přelomu 16. a 17. století.

Fede Galizia: Judita s hlavou Holofernovou,
olej na desce, 122 x 90 cm,    
soukromá sbírka, severní Itálie
(prodáno u Nagel Auktionen Stuttgart, 11. 10. 2012)

Jedno z nich se nachází v soukromé italské sbírce a zhruba před deseti lety prošlo trhem v Německu, další lze najít v Palacio Real v San Ildefonso ve Španělsku, v Ringlingově muzeu ve floridské Sarasotě (1596). Vynikající verze velkého formátu, kde Fede zobrazila plnou nádheru Juditina oděvu, se nachází v Gallerii Borghese v Římě (1601), o něco mladší variantu snad vzniklou mezi lety 1605 a 1610 chová Palazzo Reale v Turíně. Dražený obraz datoval italský historik umění Filippo Maria Ferro do mladšího období, zhruba rozmezí let 1610 až 1615 (před pár lety publikoval i další neznámou ranou verzi Fediny Judity). 

Nabízené plátno je již oproštěno od pozdně manýristického dekorativismu a výrazně ovlivněno Caravaggiovou šerosvitnou malbou. Změněna byla oproti předcházejícím dílům významně i kompozice a starou služebnou vystřídala mladá dívka, která otvírá pytel na Holofernovu hlavu. Práce byla údajně zakoupena v polovině 90. let na aukci ve Velké Británii. Auční síň předpokládala její cenu v rozmezí 200 až 300 tisíc eur bez provize, nakonec vystoupala na 480 tisíc eur na kladívku, včetně provize  částka činila 624 tisíc eur (14,7 milionu korun), což je nejvyšší cena za její figurální obraz. Na milionové částky v eurech však již dříve dosáhlo několik malířčiných zátiší.

Fede Galizia: Judita s hlavou Holofernovou, 1596,
olej na plátně, 120,7 x 90 cm,
Ringling Museum of Art, Sarasota, Florida (USA)

Fede Galizia a Artemisia Gentileschi však nebyly zdaleka jedinými ženami, které zanechaly významné stopy v dějinách výtvarného umění 16. a 17. století. O více než generaci starší než Fede Galizia byla Lavinia Fontana (1552–1614), dcera boloňského malíře Prospera Fontany. Její život je zajímavý také tím, že ačkoli porodila jedenáct dětí, byla hlavní živitelkou rodiny. Její manžel, také malíř, byl jejím agentem a asistentem, na obrazech prováděl jen pomocné práce a staral se o rodinu. Její kariéra byla zářná a mít portrét od ní bylo známkou společenské prestiže. Na počátku 17. století přesídlila z Bologni do Říma a stala se oficiální portrétistkou na papežském dvoře. 

Poněkud odlišný život měla talentovaná Marietta Robusti (kolem 1555–1590), dcera slavného benátského malíře Jacopa Robustiho zv. Tintoretto, podle něhož ji současníci nazývali La Tintoretta. Žila spíše ve stínu svého otce a bratrů Domenica a Marca, kteří byli také malíři. Jako dítě a dospívající dívka prý chodila v chlapeckých šatech, aby mohla s otcem navštěvovat jeho klienty. Marietta velkou měrou přispívala k chodu dílny, specializovala se především na lidské tváře a proslula jako vynikající portrétistka. Její rozlet ovšem zabrzdil sám Tintoretto nejspíše z obavy před její ztrátou, neboť důrazně odmítl jak pozvání k rakouskému dvoru, tak španělskému, kde se mohla stát dvorní malířkou Filipa II. 

Fede Galizia: Judita s hlavou Holofernovou, 1601,
olej na plátně, 141 x 108 cm (detail Juditina šatu),
Galleria Borghese, Řím

Tou ale byla dvacet let od konce 50. do konce 70. let 16. století Sofonisba Anguissola (1532–1625), výjimka mezi dcerami slavných malířů. Jejím otcem byl osvícený šlechtic Amilcare Anguissola z Cremony, který všem svým dětem bez rozdílu, šesti dcerám a synovi, zajistil vynikající vzdělání včetně průpravy v kresbě a malbě. Nejstarší Sofonisba měla pronikavý výtvarný talent, ačkoli malířkami se staly i čtyři její další sestry. Možnosti zobrazení výrazů lidské tváře zkoumala především na autoportrétech, kterých namalovala celou řadu. Jako mladá se setkala a dopisovala si s Michelangelem, který ji povzbuzoval v její práci. S více než devadesátiletou malířkou se zase střetl mladý Anthonis van Dyck nedlouho před její smrtí. 

Teprve moderní dějiny umění splácejí postupně dluh těmto výjimečným a pozapomenutým umělkyním. Ztotožňují nově práce připsané původně někomu jinému (například v Tintorettových obrazech se často nachází přípis „M“ nebo „MR“ ukazující na autorství Marietty), vznikají nové publikace a monografické výstavy. Fedina souborná výstava pod názvem Fede Galizia. Mirabile pittoressa se konala před dvěma lety v Tridentu a vyšel k ní obsáhlý katalog.