I když celkově některá Charneyho vystoupení či práce působí spíše popularizačním charakterem, je nutné hned na úvod podotknout, že v případě výše uvedené knihy to rozhodně není na škodu. Českému čtenáři jsou v překladech čím dál častěji zprostředkovávány zahraniční tituly zaměřené například na problematiku trhu s uměním nebo sběratelství, které ovšem velice často vycházejí pouze z reálií platných pro Spojené státy americké, případně Velkou Británii, což do jisté míry snižuje jejich vypovídací hodnotu pro situaci na starém kontinentu. Umění falzifikace je naštěstí v tomto případě výjimkou a může tak najít odezvu u širokého spektra čtenářů. Ačkoliv specializovaní odborníci se pravděpodobně nedozvědí mnoho nových informací, pro získání základního vhledu do problematiky kniha poslouží více než dobře.

Charney je opravdu znamenitý vypravěč a dokáže v mnoha případech skutečně takříkajíc trefit hřebík na hlavičku. Kniha je jasně strukturována do osmi hlavních kapitol, které se zaměřují na jednotlivé fenomény spojené s problematikou (nejen) falz a falzifikace. Čtenář má tak možnost nahlédnout do zákulisí vzniku jednotlivých uměleckých děl, stanovování jejich hodnoty a proměny jejich vnímání. Každá kapitola je založena na prezentaci konkrétních více či méně známých příkladů, přičemž vypovídací hodnotu umocňuje bohatý obrazový ilustrační materiál.

Autor se nevyhýbá ani ožehavým tématům, která v rámci disciplíny dějin umění patří mezi tabu, a to i v českém prostředí. Role samotných historiků umění, jež může pýcha a snaha o velké objevy hnát k unáhleným nebo zkresleným závěrům, pozice znalce při vystavování dobrozdání či posudků a jejich přímý vliv na hodnotu daných předmětů, to vše v tuzemské diskuzi o těchto úlohách stále chybí. Kniha není ovšem zaměřena pouze na umění jako takové, což jí umožňuje sledovat fenomén padělatelství v širších souvislostech. Nejde pouze o zahrnutí dalších oblastí, jako například padělání archivních vín, ale především snahy o padělání historických faktů a minulosti jako takové.

Pozitivní stránkou knihy je mimo zmíněného bohatého obrazového doprovodu a čtivého překladu (s minimem nepřesností) také poznámkový aparát ke všem kapitolám, slovníček vědeckých metod pro autentizaci jednotlivých artefaktů a bohatý seznam literatury, která může sloužit jako základ pro rozšiřující studium.

Co je možná v rámci Charneyho knihy v kontrastu s tuzemským prostředím, je selektivní nahlížení na problematiku falz (podvrhů) výtvarných děl jako takových. Ve většině v knize uvedených případů došlo při prodeji padělků k „újmě“ solventních, často vysoce postavených sběratelů, kteří jsou tuto škodu ve většině případů schopni unést. Tuzemský trh s uměním se naopak už dlouhá léta potýká s problémy falz a podvrhů (a v tomto ohledu i diskutabilních znaleckých posudků) nejen u drahých položek, ale především ve středním a nižším cenovém horizontu, což má nepochybně vliv na sběratelskou kulturu a trh s uměním jako takový. Nejasné vymezení odpovědnosti znalce a malá důvěra v domácí trh s uměním jsou tak daleko horšími symptomy něčeho nezdravého, než příběhy několika „excentrických“ a schopných padělatelů, kteří parazitují takřka výhradně na těch, kteří si to mohou dovolit. To však není výtka vůči Noahu Charneymu a jeho knize, ale spíše k tuzemské reflexi tohoto více než pozoruhodného fenoménu.