„Při mé první návštěvě Istlerova žižkovského ateliéru v roce 1998 se malíř rozhovořil o připravované retrospektivní výstavě a monografii, které by měly být realizovány v následujícím roce u příležitosti jeho osmdesátých narozenin. K realizaci však nedošlo. Bohužel i nyní, déle než patnáct let od malířova úmrtí, na autorovu bilanční výstavu i knihu mapující celoživotní dílo stále marně čekáme,“ píše v úvodním slově nově vydaného katalogu autor výstavy Petr Mach. „Snad tato komorní publikace představující významná Istlerova díla ze soukromých sbírek bude předzvěstí autorovy monografie, které se, doufejme, v dohledné době dočkáme,“ dodává.

Vývoj Istlerova díla podle něj nebyl jednoduchý. Pro jeho časté návraty k osvědčeným motivům z let dávno minulých vznikají badatelské problémy. Při výběru děl pro tuto kolekci proto upřednostnil spíše díla publikovaná a vystavovaná. Soubor pak doplňují ukázky Istlerových „vykročení jinými směry,“ které jsou širší veřejnosti málo známé, ale pro pochopení výtvarníkova díla důležité.

Josef Istler: Periférie / 1941 / olej na plátně / 33 x 46 cm / soukromá sbírka

Cennou kontextuální reflexí autorovy tvorby do katalogu přispěl historik umění Jan Kříž. Istler byl podle jeho slov umělcem, který maximálním způsobem ztělesňoval velmi těžké tvůrčí klima válečné a poválečné doby jak v domácím, tak i ve světovém měřítku . „Důležitým motivem vývoje odpovědné části českého válečného umění byla tragika doby, pocit pustoty, opuštěnosti, prázdnoty. Trosky, pavučiny, bažiny, to byly symboly osudu. Z Istlerovy kolekce připomínáme: Periferie (1941), Pavučiny (1944), Bažiny (1945)," píše Kříž.

Kříž vnímá Istlera jako přesvědčeného solitéra. „Sarkasmus a ironie byly součástí jeho životního postoje. Nesl si s sebou životem echo zvláštní rodinné situace v dětství a mládí. Byl však nejen svými obrazy a grafickými listy, ale i společensky pevně vklíněn do vážného uměleckého dění nejen doma – a pokud to při dočasné izolaci české kultury šlo,  kupodivu i ve světě. Možná, že právě ta někdy nápadná aristokratická výlučnost Istlerova uměleckého sebevědomí pramenila právě z toho, že si byl vědom spojitostí svého iniciativního programu s uměleckým děním ve světě,“ uvádí.

Josef Istler: Vzpomínka na den zrození / 1945 / olej na dřevě / 47 x 57 cm / soukromá sbírka