V aukci jsem testoval, jak si stojím u sběratelů a investorů
26. června 2024
Text Skřivánek Jan | Foto Jan Rasch | Datum 16.05.2016
Jan Neumann je bezkonkurenčně nejzkušenějším českým licitátorem. Řídil již první povolenou aukci na podzim 1989 a občas moderuje i tři aukce v jediném týdnu. Trh s uměním ale sleduje i z perspektivy „kamenných obchodů“, poslední dva roky je prezidentem Asociace starožitníků.
Jan Neumann při práci...
Jak se za těch víc jak pětadvacet let proměnili účastníci aukcí?
První aukce na Žofíně v říjnu 1989 to byla velká společenská událost. Sál byl úplně plný, přišlo kolem šesti set lidí. Většina se ale přišla jen podívat, vydali jsme pouhých dvacet dražitelských čísel. Lidé to velmi prožívali, tleskalo se po každém prodeji a celý sál se otáčel, kdo že to draží. Přitom z dnešního pohledu šlo o skoro směšné částky. Dneska se mnohem víc draží po telefonu nebo si zájemci podají limit. V sále jsou vždy nejen sběratelé a obchodníci, ale třeba i prodávající, kteří se jdou rozloučit s obrazem po dědečkovi, ale o společenskou událost už většinou moc nejde. Aukce jsou místem pro nákup a prodej.
A jak se změnil trh? Jde mluvit o plošném růstu cen, nebo platí, že špičkové věci dosahují špičkových cen, zatímco méně významné kusy se dnes prodávají hůř než v minulosti?
Spíš to druhé. Dnes je větší problém prodat obraz v cenovém rozpětí od 15 do 50 tisíc korun, než věc za milion. Souvisí to s ekonomickou situací, kdy přibývá bohatých lidí, ale střední třída slábne, i s měnícím se životním stylem. Trh se ale vždy vyvíjí ve vlnách. V 90. letech víc nakupovala střední třída, lidi měli obavy o své úspory a příležitostí kam investovat ještě tolik nebylo. První stagnace přišla, když zjistili, že o peníze nepřijdou a že jde kupovat pozemky nebo akcie. Po čase pochopili, že se potřebují také něčím pochlubit, což s akciemi příliš nejde. Zajímavé je, že na začátku nikoho nezajímala moderna, ale každý chtěl 19. století nebo baroko. Dnes je tomu naopak.
Jak jsou na tom starožitnosti?
Černého Petra má klasický nábytek. Všichni čekají, kdy se ceny zvednou, a ono se pořád nic neděje. Vidím to na restaurátorech, kteří dříve pohrdali prací na kostelním mobiliáři, protože měli dost jiných zakázek, a dnes jsou za ni vděční. Při současných cenách se totiž hodně nábytku vůbec nevyplatí nechávat restaurovat.
A zvednou se někdy ceny starožitného nábytku?
Vůbec nepochybuji, že se zvednou. Jen je otázka, jestli to bude za pět, nebo za dvacet let. Problémem dnes není sehnat zboží, ale najít pro ně kupce. Část tradičního sortimentu starožitnictví se už posunula do vetešnictví, protože o něj není zájem. A naopak řada špičkových starožitníků má stálou klientelu, pro kterou shání věci doslova po celém světě. V médiích stále přežívá představa, že nám cizinci vykupují naše památky, ale to už dlouho není pravda. Posledních deset let se sem věci spíš dovážejí. Krize nás zasáhla méně než okolní země, a tak třeba v letech 2008–2009 bylo pro obchodníky z Rakouska nebo Německa zajímavé prodávat u nás.
Asociace starožitníků letos slaví pětadvacet let své existence, v čem vidíte její hlavní přínos?
V celkové kultivaci obchodu s uměním a v tom, že máme možnost připomínkovat legislativu, která se nás dotýká. Zatímco zahraniční sdružení bývají ryze profesní a oborová, naše Asociace sdružuje nejen obchodníky, ale i restaurátory a sběratele, každého, koho to zajímá. Ze zemí někdejšího východního bloku jsme byli první, kdo byl přijat za člena mezinárodní asociace starožitníků CINOA a hostili jsme už také dva její výroční kongresy.
Jak funguje Rudolfinská akademie, kterou Asociace provozuje? Jde o profesní školu, nebo spíše o volnočasovou aktivitu?
Rudolfinská akademie je obojím. Obchod se starožitnostmi je vázanou živností a absolvování Akademie je uznávanou kvalifikací. V prvních letech si na škole doplňovala vzdělání řada aktivních starožitníků, dnes převládají lidé, pro které jsou umění a starožitnosti koníčkem. Máme radost, že je o výuku zájem a že středeční i sobotní termíny kurzů máme obsazené. Za ty roky už máme několik tisíc absolventů.
CV Jan Neumann je prezidentem Asociace starožitníků od léta 2014. Předtím stál v čele vlastního aukčního domu Meissner-Neumann, který byl v 90. letech a na začátku tisíciletí dominantním hráčem na českém trhu s uměním. Jeho prostřednictvím mimo jiné probíhal rozprodej restituované sbírky Jindřicha Waldese. V roce 1989 byl Neumann jedním ze zakladatelů firmy Antikva Nova Praga, která byla prvním soukromým obchodem se starožitnostmi. Svou první aukci uspořádala ještě před Sametovou revolucí. Jarní veletrh Antique, který Asociace starožitníků pořádá, se koná od 21. do 24. dubna. Zúčastní se jej více než pět desítek vystavovatelů z celé republiky. www.asociace.com
Rozhovor s medailérem Asamatem Baltaevem
Medailéru Asamatu Baltaevovi pocházejícímu z Čuvašské (Suvarské) republiky Ruské federace je pouhých 32 let. I přes velmi krátké tvůrčí období od ukončení studia se zařadil mezi českou medailérskou špičku. Zvítězil se svými návrhy v mnoha medailérský...
26. června 2024Rozhovor se sběratelem Petrem Pudilem
Petr Pudil je podnikatel, mecenáš a sběratel, který spolu Pavlínou Pudil stojí za projektem Kunshalle Praha. Fascinuje ho digitální umění. „V digitálním umění se něco děje, co bude mít za sto let velkou relevanci. Jen nevíme, co to je. A to mi přijde...
10. června 2024Rozhovor se sběratelem Václavem Brunou
Dr. Václav Bruna vytvořil unikátní sbírku velmi vzácných, extrémně vzácných a raritních mincí, výhradně české provenience, od starověkých ražeb až po ražby moderní. „Má sbírka je výjimečná v tom, že jsem ji sestavil s edukativním záměrem, protože tam...
3. dubna 202426. června 2024
10. června 2024
27. května 2013
15. října 2012
28. července 2012
26. července 2024
8. července 2024
24. června 2024