Česká legislativa prakticky vylučuje deakvizici muzejních sbírek formou volného prodeje, jak je tedy něco takového vůbec možné? Důvodem je, že formálně vzato se nejedná o sbírkové předměty, ale o papíry do sběru. „Za minulého režimu spravovala výrobu a distribuci plakátů Ústřední půjčovna filmů, která musela Národnímu filmovému archivu ze zákona poskytnout k archivaci 3 kusy filmových plakátů od každého titulu, resp. verze. Jenže pracovníci ÚPF jich často posílali víc. Archiváři v NFA je samozřejmě nechtěli vyhodit, a tak je evidovali v šedém koutu depozitáře jako kusy navíc, tzv. skartmultiplikáty určené někdy v budoucnu k likvidaci,“ vysvětluje Helena Černohorská, která má v archivu tuto agendu na starost. „Jenže skartovat umělecká díla se nikomu nechtělo, a tak tam roky ležely, než jsme se je rozhodli prostřednictvím e-shopu nabídnout široké veřejnosti k odkupu a tím vydělat na rozšíření a doplnění našich stávajících sbírek. Tedy za každý prodaný plakát koupíme do sbírek jiný, který nám chybí.“

Plakáty NFA na web nahrává postupně, neboť se jedná o více než tři tisíce titulů. Kompletní nabídka by mohla být k dispozici v létě, odhaduje Černohorská. Od každého titulu jsou většinou k dispozici jeden až šest kusů. „Prodali jsme jich zatím zlomek – ne, že by o ně nebyl zájem, ale vzhledem k jejich vysokému počtu. Poptávka je konstantní, největší na plakáty renomovaných autorů (Adolf Born, Kája Saudek, Karel Vaca, Zdeněk Ziegler, Milan Grygar...) a samozřejmě na plakáty k oblíbeným filmům (Planeta opic, 2001: Vesmírná odysea, Hoří, má panenko, Babička, S čerty nejsou žerty, Malá čarodějnice...),“ vypočítává Černohorská.