Gustav Klimt: Podobizna slečny Lieserové, 1917,
olej na plátně (rám z 1926), 140 x 80 cm,
im Kinsky Wien 24. 4. 2024
odhadní cena: 30 000 000 - 50 000 000 EUR (bez poplatků)

Mít ve svém dražebním portfoliu některé z reprezentativních pláten Gustava Klimta znamená dostat se do hledáčku sběratelů a galeristů z celého světa. Zkušenosti z předchozích let ukázaly, že o velké obrazy, ať už portréty či krajiny, mívá eminentní zájem americká, čínská či japonská klientela a neváhá za ně vydávat osmi či devíticiferné částky (v amerických dolarech).

Globální aukční domy jako Christie's nebo Sotheby’s jsou na takový poprask přeci jen zvyklejší, vždyť všechny prodeje z Klimtova TOP 5 prošly jejich newyorskými či londýnskými sídly. Včetně aktuální jedničky na trhu, metrové Dámy s vějířem (Dame mit Fächer) z loňského června. Tehdy u Sotheby´s  v Londýně padl nejen autorský, ale i kontinentální rekord za konečnou cenu přes 85 milionů liber.

Gustav Klimt: Dáma s vějířem, 1917/18,
olej na plátně, 100,2 x 100,2 cm,
Sotheby´s  London 27. 6. 2023
konečná cena: 85 305 800 GBP (vč. poplatků)

O to větším překvapením byla lednová upoutávka na doposud neviděný obraz Podobizna slečny Lieserové u renomovaného, ale přeci jen ve srovnání se světovými giganty malého aukčního domu ve Vídni. Avizovanou odhadní cenou mezi 30 až 50 miliony eur k sobě Auktionshaus im Kinsky přitáhl pozornost Klimtových obdivovatelů, neboť již tato suma by aspirovala na třetí či čtvrté místo v autorově aukčním žebříčku.

Vídeňští pořadatelé im Kinsky, specialisté na rakouské umění od starých mistrů po současnost, včetně starožitností, neponechali nic náhodě a ze svého možná nejslavnějšího obrazu v dražební historii společnosti utvořili jarní superstar. Klimtovo plátno vyslali na předaukční tour se zastávkami v Německu, Švýcarsku, Velké Británii a Hongkongu a podrobili je mnoha expertízám, restaurátorským, badatelským i právním. Na jejich základě pak oživili příběh jak díla samotného, tak portrétované dívky. Všechny tyto detaily jistě zvýší atraktivitu Klimtovy vrcholné práce na trhu s uměním.

Bílá místa v provenienční historii

Většina otázek se točila kolem vlastnické historie obrazu, té prvotní z roku 1917 a 1918 i pozdější, poválečné. Odpovědi na ně totiž mohly naznačit, koho malba vlastně zachycuje a zda ji lze vůbec legálně přijmout do aukce. Ukázalo se, že Podobizna slečny Lieserové na téměř sto let zmizela z veřejného prostoru a odborníkům byla známa jen díky černobílé fotografii, pořízené asi u příležitosti Klimtovy výstavy ve vídeňské Neue Galerie, vedené malířovým propagátorem Otto Kallirem. Starší katalogy tedy o díle referovaly jako o ztraceném a dle dobových materiálů se pokoušely zrekonstruovat okolnosti jeho vzniku.

Stránka z účetního bloku Gustava Klimta (1917). Označeny jsou dvě zálohy 5 000 korun od Lieserových v květnu a červnu, patrně po zahájení prací na definitivě. Do té doby se Klimt věnoval patrně skicování. Poslední splátka by zaokrouhlila cenu obrazu na relativně standardních 15 tisíc korun. K dokončení a předání podobizny ale nakonec nedošlo, neboť Gustav Klimt v únoru zemřel.

Obraz měl zachycovat osmnáctiletou Margarethe Constance Lieser, dceru bohatého a vlivného textilního průmyslníka Adolfa Liesera. Ta stála nejpoptávanějšímu vídeňskému portrétistovi modelem celkem devětkrát v období od dubna do května 1917, během něhož Klimt především skicoval. V půlce května a koncem června přijal malíř od Lieserových dvě splátky, po 5 tisících rakouských korunách. Dodací lhůty měl vzhledem k vytíženosti dlouhé, takže na třetí doplatek, patrně po převzetí hotového díla, již nedošlo, neboť Gustav Klimt v únoru 1918 zemřel.

Ne zcela dokončená Podobizna slečny Lieserové byla v rámci pozůstalostního řízení předána objednavateli. O osm let později byl obraz vystaven v Kallirově galerii. O Podobizně nebylo slyšet až do 60. let, kdy ji přes neupřesněnou prodejní galerii získala rodina současných majitelů z Rakouska. V jejich držení byla po několik generací, neidentifikována, neboť malba nebyla ani signována, ani datována.

A do takto rozehrané partie vstoupila, dle vlastních slov, aukční síň im Kinsky. Koncem roku 2022 se na ni obrátili vlastníci obrazu se žádostí o konzultaci. V následujících měsících se rozběhlo téměř detektivní pátrání po mnoha bílých místech v curriculu díla, neboť jak současní majitelé, tak dražebník chtěli mít jistotu, že budoucí veřejná nabídka a prodej proběhnou v souladu se všemi právními předpisy, zejména s ustanoveními tzv. Washingtonských zásad o nacisty zabaveném umění z roku 1998 (Washington Principles on Nazi-Confiscated Art). Rodinu Lieserových totiž zásadně postihly nacistické protižidovské represe, v jejichž důsledku přicházeli movití členové průmyslnického klanu o živobytí a někteří i o existenci.

Kartotékový záznam k negativu s jediným známým černo-bílým snímkem Klimtovy Podobizny. Byl pořízen patrně u příležitosti výstavy v Neue Galerie v roce 1926. Zmiňuje tehdejší majitelku "Frau Lieser". O kterou z exšvagrových, Silvii nebo Henriettu Lieserovy, se jedná, je předmětem dalšího bádání.

Při procházení archiválií se tak objevil jeden z klíčových dokumentů, vrhající na celou situaci kolem obrazu nové světlo. Ke známé černobílé fotografii Podobizny ke Klimtově výstavě z roku 1926 byl dohledán negativ s přípisem „1925 in Besitz von Frau Lieser, IV., Argentinierstrasse 20 (1925, z majetku paní Lieser…). Na konkrétní adrese ale v té době bydlela paní Henriette Amalie Lieser, rozená Landau, bývalá manželka Justuse Liesera a tedy švagrová Adolfa Liesera. Uměnímilovná dáma, mimo jiné blízká přítelkyně Almy Mahler, měla dvě dcery, Helene a Annu Lieserovy, věkově i typově téměř totožné se svou sestřenicí Margarethou.

Tím se rozvířila otázka, která ze slečen Lieserových je na Klimtově malbě vlastně zachycena. Odpověď na ni by však nebyla jen sondou do společenského milieu vídeňské smetánky počátku 20. století, ale především indicií k dosud neznámým válečným a poválečným osudům obrazu. Původně jediná „správná“ portrétovaná Margarethe Lieser emigrovala ve 30. letech do Maďarska a poté do Velké Británie. Její sestřenice Helene Lieser uprchla v roce 1938 do Ženevy a Anna Lieser ve stejné době do Spojených států. Jediná z rodinného klanu, která zůstala i přes nástup nacistů ve Vídni, byla jejich matka, Henriette Lieser. Válku prožívala v nejnuznějších podmínkách a vyprávělo se, že byla nucena svůj kdysi skvostný majetek vyměňovat za potraviny. V roce 1943 zemřela v Osvětimi.

A vzhledem k tomu, že Klimtova Podobizna slečny Lieserové prokazatelně nikdy neopustila rakouské území, je podle aukční síně im Kinsky velmi reálné vysvětlení, že modelkou byla jedna z Henriettiných dcer, nikoli jejich sestřenice Margarethe. Také proto současní majitelé vstoupili již s předstihem do jednání s oběma rodovými větvemi po bratrech-průmyslnících Adolfovi a Justusovi Lieserových, aby byly spravedlivě vypořádány i případné finanční nároky předchozích vlastníků, ať už byl Klimtovým klientem před sto sedmi lety kdokoli.

Rekordní aspirace pro střední Evropu

Gustav Klimt: Studie k Podobizně slečny Lieserové, 1917,
tužka na papíře, 50 x 32,5 cm,
im Kinsky Wien 24. 4. 2024
odhadní cena: 50 000 - 100 000 EUR (bez poplatků)

I sami pořadatelé aukce se vynasnažili být maximálně transparentní a pro obraz zajistili výpis z databáze uloupených uměleckých předmětů (The Art Loss Register). Že ve středoevropské Vídni očekávají světové publikum, naznačuje i v médiích avizované vyřízené povolení k vývozu. Pro dražebníka im Kinsky půjde o jednoznačně nejprestižnější podnik, neboť jejich dosavadní nejdražší obchod je více než čtvrt století starý (Egon Schiele za 21 milionů šilinků, dnes asi 4 miliony eur). V případě jakéhokoli úspěšného prodeje v rámci předaukčního odhadu se značně otřese i rakouský dražební rekord, který již čtrnáct let drží Dorotheum za starého mistra Franse Franckena II. s cenou přes 7 milionů eur. Ve středu 24. dubna odpoledne se Klimtova Podobizna slečny Lieserové představí jako poslední, devatenáctá položka, společně s výběrem již dříve nabízených malířových skic a dalších ukázek umělců z epochy slavné vídeňské secese.