Jan Skřivánek (z letošní výstavy Tomáše Rajlicha v Museu Kampa), foto: Martin Šimral

Jaké pohnutky tě vedly k přípravě této výstavy?

Bylo to vícero věcí, ale mimo jiné mě trklo, že ačkoliv na letošní rok připadlo 140. výročí Špálova narození a příští rok uplyne 80 let od jeho smrti, žádné z muzeí umění na to nereagovalo. Nemyslím si, že je rolí muzeí a galerií připomínat si stále dokola výročí „našich mistrů“, ale zrovna v případě Špály mě tento nezájem překvapil. Od jeho poslední velké retrospektivy, kterou pro Valdštejnskou jízdárnu připravila Helena Musilová, uplynulo už dvacet let. Helenina výstava měla skvělý podtitul Mezi avantgardou a živobytím, což mi přijde jako velice trefná metafora Špálova uměleckého vývoje. Chystaná výstava bude mít opačný akcent, soustředí se na tu část Špálovy produkce, která byla hlavně k obživě – vystaveny budou jen obrazy z 20. až 40. let, tedy nic z jeho raných expresionistických a kubistických maleb. Zkušenost se současným uměním nám dává možnost nahlížet i na tuto část Špálova díla jinak. Můžeme opustit modernistický důraz na inovativnost a originalitu a i opakování, variování či dokonce sériovost vnímat jako legitimní umělecké strategie. 

Jak se zrodil nápad vystavit pouze jeho kytice? 

Hledal jsem úhel, jak ukázat Špálu trochu jinak a překvapilo mě, že právě tato možná nejznámější část jeho díla, neměla dosud samostatnou výstavu. Výstavy a publikace o Špálovi k jeho květinovým zátiším přistupovaly jako k něčemu, co je třeba zmínit, ale co nestojí za hlubší pozornost. Čistě z hlediska počtu obrazů jde přitom o nejrozsáhlejší část jeho malířského díla. Soupis, který si vedl od roku 1926, čítá 1771 obrazů, z toho 780 přestavují květinová zátiší. A nešlo přitom zdaleka jen o dekorativní díla či nějakou rutinní produkci. Špála si své obrazy známkoval. Ty, kterých si sám nejvíce považoval, hodnotil číslem III nebo IV – čtyřstupňovou škálu používal jen první dva roky, pak už si vystačil jen s třístupňovým hodnocením. Kytic v kategorii III je v soupisu 29, čtyřku mají pouhé tři. 

Václav Špála ve své pracovně, 1937, dobový tisk

Ten soupis je veřejně přístupný?

Ano, vyšel knižně v roce 2002, ale kromě aukčních síní, které na něj vždy odkazují, s ním historici umění moc nepracují. S výjimkou Galerie výtvarného umění v Chebu nemá žádná z veřejných sbírek své obrazy ztotožněné se soupisem. Připravovaná výstava z něj naopak bude hodně vycházet například v tom, že v popiskách nebude uvádět jen generická označení Kytice či Pivoňky, ale Špálovy původní názvy či popisy, které jsou mnohdy velice podrobné, například: Žluté tulipány, otevřené a růžové nahoru v proužkovaném džbánu, karpatská deka, vzadu dvě modré krajiny. To je mimochodem ten rozmalovaný obraz z dobové fotografie Špály v jeho pracovně.

S jakou koncepcí k expozici přistupuješ?

Bude to kombinace chronologie, botaniky a zároveň dílčích témat. Na stěně naproti vchodu bude šest obrazů z let 1929 až 1937, které si Špála sám ohodnotil nejvyšší možnou známkou (v této době stupněm tři). Jednu čtyřkovou kytici ale také vystavíme a prozatím nechám v tajnosti, o který obraz se jedná a z jaké sbírky pochází. Zajímavým motivem jsou také obrazy v obraze. Jen málo kytic je umístěno v reálném interiéru, jejich pozadí často tvoří malířovy vyskládané obrazy. Nejčastěji pohledy na Otavu či Sázavu, na Berounku jsem zatím narazil jen jednou. Jedna z kytic má například v popisu „vzadu 9 obrazů“, což je asi nejvíc, kolik se jich do jednoho obrazu vešlo. 

Václav Špála, Kytky ve džbánu: tulipány, narcisy, bez bílý, 1928, 
olej na plátně, 91 x 71,5 cm, číslo soupisu 328, 
Západočeská galerie v Plzni

Vystavíte vedle kytic i některé z těchto obrazů z pozadí?

To neplánuji, ani jsem se příliš nesnažil identifikovat, o které konkrétní krajiny se jedná. Výjimečně ale najdeme i kytice, které mají v pozadí jinou kytici. Třeba Měsíčky z chebské galerie, na kterých je v pozadí vidět kus jiných Měsíčků z Národní galerie. Doufám, že se na výstavě vedle sebe oba objeví. 

Dalším okruhem bude botanická příbuznost květin?

Jelikož si Špála od roku 1932 zaznamenával i přesná data, kdy jednotlivé obrazy maloval, a jeho návyky se příliš neměnily, jsme schopni sledovat, jaké druhy květin si v průběhu roku vybíral. Na jaře začínal tulipány a pestrými vícedruhovými kyticemi (narcisy, kopretiny, kosatce či gladioly), pak pokračoval sérií konvalinek, v červnu nastupují pivoňky a ještě později růže polyantky. Podle soupisu jde sledovat i to, kdy do svého repertoáru přibral nějaký další druh. Zatímco pivoňky nebo kytice s tulipány budou mít každé svou celou stěnu, jiné květinové druhy připomeneme jen jedním či dvěma obrazy. Samostatným tématem jsou konvalinky, které Špála maloval pravidelně od konce 20. let, ale největší série zpracovával za protektorátu. K tomu se váže i často citovaná poznámka Jaroslava Seiferta o notně unavené kytičce v malířově ateliéru, která si ale na sebe musí ještě vydělat. 

Václav Špála: Bílé pivoňky v modrém, džbán z Modré na karpatské dece, 11. 6. 1938, 
olej na plátně, 81,5 x 65,5 cm, číslo soupisu 1140, hodnocení II, 
Správa Pražského hradu

Když se na jednom panelu vystaví soubor takto příbuzných obrazů, je na nich vidět na první pohled, jakými čísly si je autor označil?

Na první pohled asi ne a já bych se se Špálovým hodnocením asi taky ne vždy ztotožnil. Spíš ale v tom smyslu, že bych třeba nějakou dvojku označil za trojku a naopak. S jistým zjednodušením jde ale říct, že hodnocené obrazy, ať už jakýmkoliv číslem, jsou zpravidla kvalitnější než obrazy, které malíř vůbec neoznámkoval a kterých je většina. Na výstavě bude přes sedmdesát květinových zátiší a nějaké hodnocení má více než čtyřicet z nich. Součástí popisek bude kromě standardních informací i to, jakou známku obrazu sám autor dal. Vystavíme i originál Špálova ručně psaného soupisu, který byl nedávno neúspěšně nabízen v aukci. 

Jaký bude poměr soukromých a veřejných sbírek?

Máme díla z většiny krajských galerií i z Národní galerie. Většinou nebyl problém obrazy zapůjčit, protože nejsou v expozicích, ale v depozitářích. Národní galerie třeba nemá vystavenou žádnou z více než desítky kytic, na výstavu si z ní půjčujeme sedm obrazů. Kytic od soukromých majitelů bude přes třicet. 

Václav Špála: Měsíčky (jasné, dole firna), 1928, 
olej na plátně, 81 x 73 cm, číslo soupisu 397, hodnocení I, 
Galerie výtvarného umění v Chebu

Podařilo se nově ztotožnit nějaká díla s umělcovým popisem? Protože soupis fotografie děl neobsahuje.

Špála si své obrazy zezadu čísloval, takže pokud nejsou přerámované, mají číslo odkazující k soupisu přímo na sobě. Většina kytek je ale dodnes nezdokumentovaná. Ve veřejných sbírkách je asi 70 obrazů, českými aukcemi jich za posledních dvacet let prošlo kolem 150 a dalších třeba 50 obrazů známe z historických fotografií a reprodukcí ve starší literatuře. To je dohromady 270 obrazů, tedy o něco více než třetina z počtu, který uvádí soupis. Kde jsou ty další stovky? Mimochodem, posledním Špálovým obrazem před smrtí v roce 1946 je také kytice. Ve výstavě nám chybí právě toto poslední období, nejmladší kytici máme z roku 1943. Poslední obraz se jmenuje Polyanty podle jiného (obrazu) a číslo v soupisu má 1771, tak kdyby ho měl někdo doma…

Takže byste od sběratelů ještě něco potřebovali?

Ano, specifická a zcela konkrétní čísla kytic bych do výstavy ještě rád doplnil. Například Pivoňky z roku 1923 v soupisu značené číslem 76 B, které prošly v minulosti i trhem. To by měla být vůbec první „trojková“ kytice. Potom třeba Kytky velké číslo 205 z roku 1926, které měl podle Špálových poznámek koupit Čapek pro prezidenta. Měsíčky s číslem 267 z roku 1927, to je jedna ze tří „čtyřkových“ kytic. Další takto hodnocená je Kytka ve džbánu s číslem 345 z roku 1928, o které také nevíme. 

Václav Špála: Polyanty růžové a červené, ve džbánku, krajina s mraky, 23. 6. 1943, 
olej na plátně, 61 x 36 cm, číslo soupisu 1600, hodnocení II, 
PPF Art

A nějaké konvalinky budou?

Určitě, a i tady bych chtěl poprosit sběratele o součinnost. Klidně bych měl na výstavě ještě nějaké obrazy z let 1943–1945 a hodily by se mi i první konvalinky z roku 1928, nejvíc číslo 354, což jsou jediné konvalinky s hodnocením III. Zatím marně také poptávám vůbec největší umělcovu kytici s dlouhým názvem Pivoňky od Strnada bílé, růžové a dočervena, dole shrnutá karpatská deka z roku 1938. Obraz má rozměry 146 x 97 centimetrů a číslo 1145. 

Kdy výstavu otevíráte?

Vernisáž bude 13. února, čas tedy velmi kvapí. Pokud by sběratelé měli některý ze jmenovaných obrazů a byli ochotni ho zapůjčit, ozvěte se nám, prosím, obratem.

Plakát nadcházející výstavy v Museu Kampa.