Otto Gutfreund: Dvojice ruských legionářů, 1925–26,
polychromovaná sádra, výška 49 cm,
vyvolávací cena: 95 000 Kč (+ 24% provize),
Arthouse Hejtmánek 6. 12. 2018

Začátek první světové války Gutfreunda zastihl v Paříži, kam přijel na jaře téhož roku. Chtěl se zde věnovat své tvorbě a současně se snažit o propagaci aktivit Skupiny výtvarných umělců, jejímž předsedou byl od podzimu 1913. V letech 1909–10 sice v Paříži studoval, ale žádné vlivné přátele či zastánce zde neměl. "Nového nic není, rád, rád bych Ti napsal, že prodávám nebo že mám angažmá u nějakého obchodníka, ale ještě se nic nestalo," píše v červnu 1914, jen pár týdnů před sarajevským atentátem, v dopise matce. O měsíc později o něco optimističtěji dodává: "Je tu teď moc hezky, žádné horko, kdyby to tak zůstalo, tak by to tu bylo přes léto docela snesitelné. Znám se tu už přece s mnoha lidmi, tak to je snesitelnější než na začátku." Válka vypukla o necelé tři týdny později.

Německo vyhlásilo Francii válku 3. srpna, v den Gutfreundových pětadvacátých narozenin. O pár týdnů později se sochař přihlásil do cizinecké legie, kde byl zařazen do roty Nazdar, která byla vůbec první českou, potažmo československou zahraniční jednotkou. Začátkem května 1915 byla rota Nazdar nasazena v tzv. druhé bitvě u Artois, v úseku fronty nedaleko Arrasu. Během útoku 9. května dokázali Češi prolomit německé linie a dosáhnout vytyčené kóty, z původních 250 důstojníků a mužů po prvním dni zůstalo bojeschopných jen 75 vojínů, 42 můžu padlo, ostatní byli zraněni. Rota tím jako samostatná jednotka přestala existovat, přeživší byli rozřazeni do dalších útvarů cizinecké legie. Na osmikilometrovém úseku fronty bylo během pěti týdnů bojů zabito 102 tisíc francouzských vojáků, aniž bylo dosaženo zásadního průlomu. V září se Gutfreund zúčastnil podobně krvavé druhé bitvy v Champagne. Koncem roku byl pak převelen do Lyonu, aby jako desátník – do hodnosti byl povýšen po útoku 9. května – dohlížel na výcvik nováčků.
 

Otto Gutfreund: Francouzský starodružiník, 1924,
polychromovaná sádra, výška 49 cm,
cena: 270 000 Kč, Sothebyʼs 13. 6. 2011

V létě 1915 vstoupil v platnost nový zákonu, který zakazoval občanům Centrálních mocností sloužit ve francouzském vojsku. Čeští legionáři proti němu kolektivně protestovali a společný dopis signoval i Gutfreund a tři další desátnící. Když armáda věc začala vyšetřovat jako porušení disciplíny, byli tito čtyři poddůstojníci označeni za iniciátory celé akce. V dubnu 1916 byli v Lyonu zatčeni, propuštěni z armády a internováni spolu s dalšími příslušníky "nepřátelských národů" v bývalém klášteře st. Michel de Frigolet nedaleko Avignonu. Muži se dovolávali pomoci Výboru české kolonie a dobrovolníků ve Francii, jehož předsedou byl František Kupka, avšak marně. Výbor jim vyjádřil podporu, reálně jim však nedokázal pomoci. Těžko říct, zda na vině byla jen komplikovaná byrokracie, či výbor politicky citlivou věc ve skutečnosti ani příliš řešit nechtěl. Až po téměř dvou letech Gutfreund dosáhl aspoň toho, že byl přemístěn do tábora s mírným režimem Blanzy severně od Lyonu. Na svobodu byl propuštěn až v lednu 1919.

Gutfreund se usadil v Paříži a chtěl pokračovat v přerušené sochařské tvorbě. Na frontě mohl jen kreslit, později v internaci vytvořil několik soch ze dřeva. Záhy si ale uvědomil, že navázat na své předválečné dílo není schopen, že doba si žádá něco jiného. V nedokončené recenzi na první poválečný Podzimní salon napsal: "Pojem poctivosti jest jeden z těch, které válkou nabyly nového smyslu a velké váhy. Kdysi se nám zdálo, že tato ctnost jest samozřejmým předpokladem umělcova tvoření. Ale když jsme se vrátili po pěti létech ticha a osamocení a revidovali bezděčně bývalá svá hodnocení, užasli jsme, jak veškerá verva, vtip a brilantnost zestárly. A uvědomili jsme si, jak málo znamená talent, není-li zodpovědný, poctivý a pokorný." Rok se v Paříži živil nejrůznějšími příležitostnými pracemi a sochařství se věnoval jen ve volných chvílích. V létě 1920 se proto vrátil natrvalo do Prahy, kde očekával, že bude mít více prostoru k soustředěné práci. 
 

Otto Gutfreund: Ruský legionář, 1925
polychromovaná pálená hlína, výška 47 cm,
cena: 144 000 Kč, Dorotheum 19. 9. 2009

Již práce z let 1919–20 prozrazují Gutfreundův příklon k civilismu, který se po návratu do Čech ještě upevnil. Hned v létě 1921 získal dvě velké veřejné zakázky, na vlys pro pražskou Legiobanku a na pomník Babičky do Ratibořic. Právě vlys pro Legiobanku, realizovaný podle Gutfreundova sádrového modelu v kameni v letech 1922–23, patrně otevřel cestu k další zakázce, cyklu zhruba půl metru vysokých figur legionářů z různých front světové války, který si u sochaře na podzim 1924 objednal Památník odboje. Původním záměrem bylo až deset figur, které by následně mohly být reprodukovány v porcelánu či ve dřevě. Za každou sošku včetně reprodukčních práv měl Gutfreund obdržet pět tisíc korun. Jako první, vzorovou postavu vytvořil vojáka roty Nazdar, kterého zobrazil ve chvíli odpočinku, jak vestoje spí opřen o svou pušku.

Místo deseti soch jich Gutfreund nakonec vytvořil jen pět – vedle tzv. francouzského starodružiníka ještě italského legionáře, francouzského a ruského legionáře v zimních kabátech a dvojici ruských legionářů – pěšáka v letním stejnokroji a příslušníka jízdního pluku Jana Jiskry z Brandýsa. Posledně jmenována dvojice patrně vznikla nejpozději, až v roce 1926. Z prosince předchozího roku se totiž dochoval přípis z armádního muzea týkající se zapůjčení potřebné výstroje a výzbroje. Výčet jednotlivých položek prozrazuje mimořádný důraz na každý detail: "1 kabátec japonský úplně nový, 1 kalhoty, 1 obmotky, 1 čepice výdumka, 1 čepice 1. jíz. pl., 1 důstoj. ostruhy, 1 šavle jízdní, 1 pochva železná, 1 kuple kožená (starší), 1 střapec kožený, 1 pár vysokých kožených bot."
 

Otto Gutfreund: Italský legionář, 1924,
polychromovaná pálená hlína, výška 47 cm,
cena: 144 000 Kč, Dorotheum 19. 9. 2009

Gutfreund měl každou sošku odevzdat ve formě dvou sádrových odlitků. Kolik sáder opravdu vzniklo, však není jasné. Vojenský historický ústav má svých sbírkách například sádrové varianty jen od italského legionáře a zmiňované dvojice. Zbývající tři sošky má ve dřevě, řezbu provedl sochař Emanuel Korecký. Podle Gutfreundových modelů mělo být podle původních plánů vyrobeno vždy jen pět odlitků či kopií. Výroby se ale ujala bechyňská firma Keras, která ve 20. a 30. letech podle VHÚ vyrobila až stovky kopií z kolorované pálené hlíny. I tyto se ale na aukcích objevují jen poměrně vzácně, za posledních deset let jich ART+ eviduje všehovšudy čtrnáct, z toho v šesti případech šlo o ruského legionáře, v pěti o člena roty Nazdar, dvakrát o italského a jednou o francouzského legionáře. Ceny se většinou pohybují kolem 120 tisíc korun. Dvojice ruských legionářů, kterou bude v prosinci dražit Arthouse Hejtmánek, se v aukci dosud neobjevila. V tomto případě přitom nejde o keramiku, ale o jednu z původních polychromovaných sáder. Pod číslem 207 je tato plastika uváděna i v soupisu sochařova díla, který vyšel u příležitosti Gutfreundovy velké retrospektivy, jež se konala v roce 1995 k otevření Veletržního paláce.

V polovině 20. let byl Otto Gutfreund na vrcholu tvůrčích sil. Navrhl novou pětikorunovou minci, vytvořil sochu prezidenta Masaryka pro Hradec Králové a zvítězil v konkursu na profesorské místo Uměleckoprůmyslové školy. Osud mu však nedopřál radovat se ze společenského úspěchu příliš dlouho. V červnu 1927, dva měsíce před svými osmatřicátými narozeninami, Gutfreund umírá – při koupání ve Vltavě dostane srdeční příhodu a utopí se.