Nulové linie jsou taky linie a sběratelé si jich cení
2. června 2025
Text Machková Magda | Foto Institute Giacometti, Aukce Weinberg, Christie's, Sotheby's, 1. Art Consulting | Datum 06.06.2025
Kulaté výročí, šedesát let od skonu bytostného Pařížana s kořeny ve švýcarských Alpách, sochaře, malíře, kreslíře a designéra Alberta Giacomettiho, si připomeneme až příští rok v lednu. Jeho jméno se však v posledních dekádách skloňuje téměř každoročně, neboť na trhu s uměním patří k sochařským rekordmanům a nejdražším výtvarníkům vůbec. Jeho ikonické plastiky se již třikrát prodaly nad 100 milionů dolarů a v aukčních nabídkách září i jeho obrazy, skici či interiérové doplňky.
Výtvarné tvarosloví jednoho z nejslavnějších modernistů dvacátého století pozná téměř každý. Specialista na lidské postavy či busty tvaroval své reálné i fantazijní modely do tenounkých tělesných forem, jimž obvykle vévodí protáhlý trup, subtilní končetiny a křehká hlava. Velcí kráčející muži či stojící ženy téměř popírají trojrozměrnou podstatu sochařství, menší poprsí se oprošťují od fyzických poměrů či portrétních rysů. Vnější forma děl tak koresponduje s autorovým názorem, že mezi okolním hmotným světem a uměleckým vyjádřením je natolik propastný rozdíl, že nemá smysl snažit se být realistický a věrný. K těmto postojům došel Alberto Giacometti v rámci své více než čtyřicetileté profesní kariéry, při níž se potkal s dobovými vlivy kubismu či surrealismu. V meziválečném období se mu dařilo na poli užité plastiky či bytového designu, od konce 40. let až do smrti v nedožitých pětašedesáti letech horečnatě tvořil volně i na zakázku. Patrně žádné prestižní muzeum nebo sbírka umění 20. století se dnes neobejde bez některé z ukázek Giacomettiho mistrovství.
Do všeobecného povědomí se ještě intenzivněji vryl celosvětovými výstavami a dalšími projekty u příležitosti stého výročí narození. V americkém MoMA proběhla na přelomu roku 2001 a 2002 velká retrospektiva, stejně tak v Curychu nebo Mnichově. Českému publiku byl velkorysý průřez autorovou tvorbou představen v druhém pololetí roku 2019 ve Veletržním paláci na exkluzivní výstavě, pořádané Národní galerií v Praze a pařížskou nadací Fondation Giacometti. Tento původně soukromý podnik pečuje o autorův výtvarný odkaz, čímž navazuje na obětavou a spolehlivou celoživotní práci sochařovy manželky, paní Annette, rozené Arm (1923-1993). Rodačka ze Švýcarska následovala svého o dvaadvacet let staršího snoubence do Paříže v roce 1946, o tři roky později se vzali. I přes bouřlivé partnerské soužití zůstala paní Annette Giacomettiho hlavní ženskou modelkou a strážkyní jeho zakázkové, provenienční či právní agendy. Sochařova důležitá díla, především ta provedená v bronzu, se záhy stala předmětem nejasného až nekalého byznysu kolem pozdějších odlitků, neověřených kopií, dodatečných signatur či rovnou falz. Tudíž vedení detailního autentického archivu bylo víceméně nutností. Paní Annette Giacometti jak katalogizovala, tak konala. Literatura uvádí, že nashromáždila či nechala zabavit na pět desítek padělků.
Po jejím skonu v roce 1993 přešla obrovská pozůstalost včetně zachovalého vybavení sochařského ateliéru na soukromou společnost Fondation Giacometti, na jejímž provozu a poslání se od roku 2003 částečně podílí i francouzský stát. Před sedmi lety vznikla na Montparnassu špičková expozice Institut Giacometti. Badatelský, restaurátorský a databázový projekt Alberto Giacometti Database (AGD) vede expertní tým, tzv. Comité Giacometti. A na příští rok 2026 se připravuje otevření zcela nové a mnohem rozsáhlejší prezentace Musée & École Giacometti (Giacomettiho muzeum) v prostorách bývalé centrály letecké společnosti Air France u pařížské Invalidovny.
Veřejně dostupný elektronický katalog AGD je spolu s prokazatelnou historickou proveniencí v současnosti jediným relevantním zdrojem informací o Giacomettiho dílech. Dražební úspěchy v řádech desítek až stovky milionů dolarů (či liber nebo eur) značně rozčeřily hladiny mezinárodního trhu s uměním a především u bronzových odlitků by měli potenciální kupci věnovat zvýšenou pozornost renomé dražebníka, odborným posudkům a někdy i vlastnímu, díky databázi AGD co nejpoučenějšímu úsudku.
Bronzové definitivy z hliněných a poté sádrových návrhů nechával sochař odlévat v limitovaných edicích v počtu nejčastěji šesti až osmi kusů, plus jeden nebo dva autorské exempláře. Mezi sběrateli a sběratelkami jsou nejpoptávanější číslovaná a signovaná díla z konce 40. let až 1966, jichž však aukční trh zas až tolik nenabízí. Finanční hodnota Giacomettiho ikonických soch, ale i obrazů, kreseb či designového mobiliáře za posledních dvacet let raketově stoupla, takže kdo na přelomu milénia investoval do nákupu nízké jednotky milionů, vyhlíží nyní desítky.
Loňský globální obrat všech umělcových obchodů se vyšplhal bohatě přes 100 milionů dolarů a podle serveru Artprice mu v roce 2024 patřilo deváté místo mezi všemi výtvarníky napříč obory. Absolutním sochařským žebříčkům dominuje neochvějně již přes deset let, momentálně má na kontě s velkým náskokem první čtyři příčky, z toho tři dokonce stomilionové zářezy. Současnou top pětici nejdražších soch v historii uzavírá Constantin Brancusi s Podobiznou Nancy Cunard za 71 milionů dolarů (2018 Christie's NY).
Zajímavý příběh o přesunu kupní síly sběratelů z jednoho břehu Atlantiku na druhý vyprávějí čísla ze starších statistik. Pokud v desetiletí 1998 až 2008 prošlo aukčními sály v Giacomettiho domovské Francii devět procent autorových položek, v následující dekádě již jen 5,6 procenta. Oproti tomu američtí pořadatelé si za období dvaceti let (1998-2018) nashromáždili pro sebe a své dražitele čtyřiašedesát procent ze všech obchodů s umělcovou tvorbou. A to v zámoří začínali na méně než pěti procentech z globálního podílu (zpráva Artprice 3. 7. 2018).
V letošním roce se prozatím tleskalo nejvíce bezmála osmnáctimilionové metrové Ženě z Benátek (Femme de Venise I), v květnu u Christie's, a naopak kroutilo hlavou nad prodejním neúspěchem raritní Velké tenké hlavy (Grande tête mince) u konkurentů ze Sotheby’s. V předaukčních spekulacích padala částka kolem 70 milionů dolarů, aspirující na Giacomettiho nejdražší trojku.
Bronzová figura L'homme au doigt (Pointing Man – Ukazující muž) v životní velikosti vstupovala do květnové aukce přesně před deseti lety s aureolou exkluzivní položky. Na podstavci nesla autentickou signaturu a sériové číslo 6, měla čistě americkou provenienci a prodávajícím byl známý realitní magnát, obchodník a sběratel Sheldon Henry Solow. V jeho držení byla Giacomettiho socha od roku 1970. Výstavní premiéru si odbyla v roce svého vzniku v proslulé newyorské galerii Pierra Matisse (syna malíře Henriho Matisse), jenž umělce vůbec poprvé představil zámořskému publiku. Expozice z roku 1947 měla grandiózní úspěch a Alberto Giacometti, tehdy šestačtyřicetiletý Švýcar usazený v Paříži s celkem úspěšnou kariérou menšího sochaře a návrháře, si tak zajistil pozornost vlivných a movitých amerických zákazníků. Nadšený potenciál si položka přenesla i do aukce u Christie's v roce 2015. Katalogový odhad hovořil o astronomických 130 milionech dolarů (bez provize), kladívko nakonec přikleplo „jen“ 126 milionů. Po započtení provize konečná cena přesáhla 141 milionů a Ukazující muž se stal nejdražší sochou na světě. V součtu všech výtvarných disciplín se zařadil na absolutní osmé místo.
Koncem 50. let byl etablovaný sochař s mezinárodní reputací osloven s žádostí o sochařskou výzdobu velkorysého prostranství před dokončovaným mrakodrapem Chase Manhattan Bank v New Yorku. Umělec navrhl sousoší dvou figur a jedné busty: Kráčející muž, Stojící žena a Hlava na podstavci. Expertní komise v tehdy ohromně sledované soutěži na vůbec první modernisticky pojatý veřejný prostor v konzervativní tzv. FinCity dala přednost Giacomettimu před soudobými místními hvězdami Alexanderu Calderovi a Isamu Noguchimu. K samotné realizaci nakonec nedošlo a z více než čtyřicetikusového přípravného procesu se dochovalo jen několik odlitků Kráčejícího muže I a II.
Jeden exemplář v roce 1980 koupila Dresdner Bank a dalších téměř třicet let jej vystavovala v Muzeu moderního umění ve Frankfurtu jako svůj sbírkový klenot a nejdražší akvizici v historii instituce. V roce 2008 se však planetou prohnala globální krize, historická banka se zhroutila a její nová majitelka, společnost Commerzbank, se rozhodla sochu vydražit. V únoru 2010 odhadli londýnští Sotheby's Kráčejícího muže (L'homme qui marche – Walking Man) na 12 až 18 milionů liber (bez poplatků). Po osmiminutové příhozové bitvě se povedl přibližně čtyřnásobek, konečných 65 milionů liber včetně poplatků (orientačně 104,3 milionů dolarů). Položka se stala tehdejším nejdražším dílem na světě. Jen pro zajímavost, varianta Kráčejícího muže zdobí také jednu stranu švýcarské stofrankové bankovky.
Se surrealistickým hnutím se Giacometti protínal od roku 1931 do února 1935, kdy byl ze skupiny kolem André Bretona vyloučen pro „přílišný příklon k realismu“. Zjitřenou imaginaci či automatické předobrazy, nořící se z podvědomí, si nicméně uchoval i nadále, bez ohledu na příslušnost ke konkrétním -ismům. Půldruhého metru vysoká skulptura Le Chariot (The Chariot - Vůz) je toho názornou ukázkou. Svou zasutou vzpomínku na pojízdné nemocniční stolky přetavil po mnoha letech do podoby křehké a zároveň mocné vozatajky na obřích kolech. Šest exemplářů bylo na doporučení Giacomettiho výhradního galeristy Pierra Matisse opatřeno zlacenou patinou, před jedenácti lety se u newyorských Sotheby's dražil kus č. 2. Kladívkových 90 milionů dolarů se po započtení provize vypracovalo na necelých 101 milionů, na dohled od tehdy platného světového sochařského rekordu za Kráčejícího muže. Za půl roku od úspěchu Vozu se žebříček díky Ukazujícímu muži přepisoval znovu, opět v hlavní roli s Albertem Giacomettim.
K autorovým Nosům se díky paní Annette Giacometti dochoval celý tvůrčí, provozní i prodejní proces, takže tato položka, nabízená v roce 2021 u amerických Sotheby's, patřila k těm nejlépe zdokumentovaným vůbec. První sádrové návrhy lidské hlavy s jakýmsi narvalím rohem pocházely už z roku 1947, následovaly pokusy se závěsnou instalací v kovové konstrukci a další experimenty před odlitím do bronzu. Mezi léty 1964 a 1965 vzniklo šest exemplářů, jeden z nich doputoval přes prestižní Gagosian Gallery do sbírky manželů Mackloweových. Jejich proslulou kolekci zdobil Nos přes tři desítky let, než se s ním museli v rámci rozvodového finančního vyrovnání rozloučit. Za více než 78 milionů dolarů jej od nich koupil hongkongský kryptopodnikatel Justin Sun jako další zářný přírůstek do svého NFT investičního fondu, který krátce před tím založil a vybavil, s plánem v budoucnu tokenizovat, již několika Picassy a Warholy v souhrnné hodnotě 22 milionů dolarů. O podniku s názvem JUSTNFT nebo APENFT pak nebylo po nějakou dobu slyšet, objekt Nos byl zapůjčen do expozice Giacomettiho Institutu v Paříži.
Začátkem letošního roku však odborná média přinesla třaskavé novinky. V únoru 2025 se veřejnost dozvěděla, že plastika Nos již nějaký čas patří americkému hudebnímu a filmovému producentovi, známému sběrateli Davidu Geffenovi za částku 10,5 milionu dolarů v hotovosti plus odhadovaná hodnota 55 milionů dolarů za dva obrazy z jeho kolekce. Původní majitel Justin Sun se nicméně již dříve nechal mnohokrát slyšet, že za méně než 80 milionů dolarů by o dalším prodeji Nosu vůbec neuvažoval, a amerického vlastníka zažaloval. Rozpoutala se právní pře, v níž za architektku celé podivné transakce byla označena ředitelka Sunova APENFT fondu, toho času již v čínské vazbě. Hongkongský podnikatel tvrdí, že pan Geffen si musel být podezřelosti celého nákupu dobře vědom a sochu v podstatě odcizil. Americká strana naopak Justina Suna zažalovala za úmyslné manipulace a riskantní spekulace s nepovedeným prodejem postoupených obrazů, jimiž chtěl pokrýt stopatnáctimilionovou ztrátu (v dolarech) z hackerského útoku na jeho kryptoměnovou platformu Tron v roce 2023. Giacomettiho Nos je momentálně v depozitářích freeportu v Delaware a čeká na výsledek soudní bitvy.
Tuzemské dražební databáze evidují na tři desítky nabízených položek ve všech umělcových kategoriích. Sochařské realizace s různou proveniencí byly k mání opakovaně s kolísavými prodejními úspěchy, o zajímavé autentické kresby až takový zájem nebyl. Výsledkové listiny Alberta Giacomettiho v Česku vede pozdější odlitek Kráčejícího muže za necelých 570 tisíc korun z předloňské sezóny (Aukce Weinberg) a v segmentu prací na papíře, v tomto případě na novinovém útržku, se zadařilo črtě Stojící žena za 300 tisíc korun (1. Art Consulting, 2019).
Lempertz, Kolín nad Rýnem 30. 5. 2025
Německá aukční síň Lempertz, která je dlouhodobě nejúspěšnějším prodejcem obrazů Zdeňka Sýkory, na své páteční večerní aukci moderního a současného umění nabídla další stěžejní Sýkorovo dílo. Obraz Linie č. 22 z roku 1982 dražitelé vyhnali na více ja...
2. června 2025Dorotehum Vídeň 21. a 22. 5. 2025
Zatímco loni se v aukcích objevily jen tři obrazy Mikuláše Medka, jeden v Česku a dva na aukcích ve Vídni a v Miláně, letošek bude na autorova díla výrazně bohatší. Dvě informelní plátna již prošla aukcemi Galerie Pictura a 1. Art Consulting, třetí b...
20. května 2025Christie’s New York 12. 5. 2025, Sotheby's New York 13. 5. 2025
Nejdražší prodeje uplynulých pěti měsíců viděl minulý týden New York. V exkluzivních výběrech evropské i americké moderny uspěli za desítky milionů dolarů letošní nejdražší Mondrian, Monet či Picasso. Neztratili se ani oba pětimilionoví Kupkové. S nu...
19. května 20252. června 2025
20. května 2025
19. května 2025
9. června 2025
2. června 2025
30. května 2025
15. října 2019
14. listopadu 2017
12. února 2016