František Kretz při redaktorské činnosti

František Kretz představoval vynikajícího znalce zejména v oboru keramiky, výšivek a krojů s rozsáhlými zkušenostmi podloženými terénní znalostí materiálu. V rámci své životní sběratelské mise soustředil zcela mimořádnou kolekci památek národopisného charakteru, ale i památek zahrnujících materiál ze všech oborů volného i užitého umění. Dnes tvoří důležitou součást řady muzejních sbírek, mimo jiné Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Moravské galerie v Brně, Etnografického ústavu Moravského zemského muzea a dalších. Dvě vzpomínky otištěné v roce 1945 a 1959 v Úprkově kraji a Jiskře uherskohradišťského okresu přibližují svět tohoto svérázného sběratele.

František Kretz v rozedraném typickém haveloku, jak jej zvěčnil i Úprka na rozměrném obraze nazvaném – Mecenáš, razil cestu slováckému folkloru i kumštu, také za hranice země. Psal o všem čím bylo Slovácko Slováckem, nejen do Pozoru, Vídeňských novin, do Nového života, do Časopisu mor. Musea, do Budečské zahrady, ale i do všech francouzských, německých a vůbec dalších zahraničních listů.

Originelní postava hradišťská, zjev velmi složitý. Rodák z Blanska se dostal jako mladý člověk po zmotané poněkud cestě za učitele na hradišťský okres a do Hradiště, kde pak prožil málem půlstoletí.

Interiér bytu Františka Kretze v Královské ulici, Uherské Hradiště, kolem roku 1915

V jeho bytě si podávali kliku Suk s Panuškou, Kašpar s Úprkou, Lolek s Kalvodou, Frolka s Mandelem, celý svět tehdejších kumštýřů a vědců, kteří rázem přes Kretze poznali Slovácko a ochotněji mu otvírali okno do světa. 

A neúnavný Kretz ve vyšmatlaných „štibletách“ lítal po kotárech, sbíral stejně výšivky z ornátů, jako výšivky u rukávců a šorců a měl v hlavě celou starožitnickou fotografii far, zámků a klášterů i příslušné díly historických příruček.

Kretzův byt byl v Královské ulici, kolem jehož oken kolikrát denně přešel proud lidí mezi nádražím a Hlavním náměstím. Z chodby v přízemí se hned vešlo do velikého pokoje – ach, to nebylo obydlí, to se vešlo do jiného, zvláštního světa, ke zvláštnímu obyvateli, který přijímal jednou velmi vlídně a po druhé div neukázal dveře. A v té místnosti nebylo takřka volného místečka — ne pokoj, příbytek, ale doupě sběratele, který sem po půl století snáší se všech končin všechno, co se dá přenést a který nepostačil srovnat a nějak uspořádat všecko to, co shromáždil. Stěny od podlahy po strop využity pro keramiku, pro obrazy. Na pianě kupy výšivek, částí lidových krojů, pod pianem keramika, hromady výšivek, skříně a truhly a skleníky nemají místa u stěn, stojí třebas uprostřed světnice. Starobylý prádelník se zásuvkami je naplněn rytinami, kresbami, náčrtníky, vyšívanými svatebními plachtami, úvodnicemi, kútnicemi. Nejen selské vyšívání, ale i vzácné krajky z městských šatů, kněžských rouch, krumplování, šály, tyly bělostnou pěnou překypují z polootevřených zásuvek. Šorce, fěrtochy, haleny, rukávce, košule, kordulky, nohavice, šátky a šatky. Na zdi veliké zrcadlo v bohatě vyřezávaném renesančním rámu, jeho zlacení je ztlumené vrstvou prachu a jeho plocha, v níž se kdysi obrážela krása zhýčkaných, velmi bohatých paní, je zašlá, neboť zde není marné lidské ješitnosti, jež by se v něm chtěla shlížet. V koutě pod ním na hromadě selská obuv, boty vrapovačky s kramflíčky okutými jasnou mosazí, boty se stehy barevně vyšitými. Kolikery hodiny, obrazové, sloupkové, baroko, empire, selské – ale žádné z nich už dávno neodťukávají čas.

Figurální slánka / Slovensko, Holíč / 1760-1770 / fajáns, glazovaná, malba, barvy muflové / v. 14 cm / Moravská galerie v Brně, získáno 1928 / Foto: archiv MG

Sklo malované, ryté, lidové, zámecké. Anebo porculán, majolika, cín. Někdy se pootevře též starý sekretář mezi okny a ukáže se starý šperk, slonovina, dragant, miniatura, hodinky se smaltovanými obrázky pod víčky.

A ještě plná zásuvka japonských a čínských dřevořezů barevných, celá kolekce, již zakoupil ve Vídni v aukci pozůstalosti po slavném herci dvorního divadla Sonnenthalovi.

Když bylo okno jeho doupěte v Královské ulici zastřeno žaluziemi, tu rozhodně Kretz, vycpával své kapsy sběratelskými úlovky v Čičmanech, nebo v Zliechově, nebo byl na aukcích u vídeňských či mnichovských antikvářů.

Procházet se v tomto pokoji nebylo možné, mohli byste šlápnout do nějaké mísy, shodit nějaký džbáneček, čepák, talíř, nějaký vzácný kus, Boleráz, Leváre, Košolná, Dechtice, Vyškov, Ždánice; mohl by přijít na zmar historický kus nesoucí značku Chitila, Hecra, Machaina, Kitta, Körmendi a jak se jmenovali ti džbánkaři z minulého století. Židle tady – chtěl-li byste usednout, musil byste napřed složit na zem nebo někam na hromadu to, co na ní nastláno. Uprostřed toho všeho malý stolík s novinami, s papíry, s mlýnkem na černou kávu a šálkem, jak je Kretz odsunul, aby měl někde na rožku trochu místa pro psaní článků při svíčkách, jimiž svítil místo lampy. Vzadu mezi tím vším harampádím, mezi všemi těmi snůškami bůhví odkud ze selských chalup i drátařských kopanic, z far a zámků, ze slovenských stolic a od handlířů z velkoměst, mezi tím vším stála také jeho postel, tady v tom vzduchu přetíženém veškerou starobylostí, spával. Nad postelí obrazy, krásný Slavíček, Uprka, Mandel, i ten proslavený Uprkův pastel, který horlivá uklizečka Kretzova kdysi, když opomněl ji při práci, hlídat, přejela hadrem, aby trochu z toho prachu prohlédl. A zase Schwaiger, Kašpar, Kalvoda, Panuška, Lolek ....

Fotografie jsou z publikace R. Habartová a kol.: František Kretz (1859-1929) – sběratel, národopisec, novinář. Uherské Hradiště 2009.