Hana Knížová: Olivia Colman, National Portrait Gallery

V nově otevřené stálé expozici the National Portrait Gallery je k vidění i elegantní portrét herečky Olivie Colman. Jeho autorkou je fotografka Hana Knížová, Češka, pohybující se na  londýnské scéně od roku 2010.  Portrét oscarové herečky vznikl v návaznosti na její vítězství v prestižní soutěži pro začínající fotografy John Kobal New Work Award, která je udělována právě londýnskou Národní portrétní galerií. Ocenění je pojmenované po významném historikovi filmu (Kobal vydal za svůj poměrně krátký život přes třicet knih o filmu) a sběrateli fotografie, především pak té s hollywoodskou tématikou. 

Nadace, kterou Kobal založil v roce 1990, má pokračovat v podpoře projektů spojených s fotografií a filmem. Za tímto účelem do ní také vložil svoji kolekci, čítající přes 500 tisíc memorabilií zaměřených na zlatou éru hollywoodského filmu, skrze kterou je organizace financována. Kobal zemřel na onemocnění související s oslabením organizmu virem HIV v roce 1991, ve stejném roce, kdy byla také prvně udělena cena za nejlepší portrétní fotografii jeho jménem. Už tehdy ji nadace organizovala ve spolupráci s National Portrait Gallery. Hana Knížová, která získala magisterský titul v oboru fotografie na London College of Communication, obdržela ocenění za portrét identických dvojčat Elzy a Nellie v roce 2013. Portrét Olivie Colman vznikl až jako součást komisního zadání pro vítěze  ceny v následujícím roce.

Lucia Moholy: Bauhaus Building, Dessau, 1925–6,
foto: Tate Photography, v majetku Estate of Lucia Moholy 

Knížová není první fotografkou českého původu, jíž se dostalo ocenění od londýnských kulturních institucí. Tvorba Markéty Luskačové, která do Londýna odešla již v roce 1974, byla představena dokonce na samostatné výstavě v Tate Britain v roce 2019.   Především jejím fotografiím zachycujícím pouliční život, trhy a muzikanty na nejznámějších z londýnských tříd, jako je Portobello Road či Brick Lane, se dostalo velké pozornosti. Snímky z tohoto období jsou hojně zastoupeny ve sbírce Tate a příležitostně i v nabídce aukčních domů. Jako je například Phillips, známý chvíli také jako Phillips de Pury, nebo Phillips the Auctioneers, který založil již v roce 1796 Harry Phillips, který se vyučil u Jamese Christie, zakladatele Christie’s. 

Své místo našel třetí nejstarší anglický aukční dům především ve specializaci na design, šperky, hodinky a také umělecká díla typu fotografie. Kromě Luskačové, se zde na aukcích vydražilo i několik snímků od jiného slavného českého fotografa, Josefa Koudelky. Mimochodem právě on prý těsně před emigraci doporučil na své místo fotografa Divadla za branou Markétu Luskačovou, která v něm pak působila jako fotografka od roku 1970 až do jeho uzavření režimem v roce 1972. Díla Koudelky, který je také zastoupen například v kolekci Victoria and Albert Museum nebo Arts Council of Britain, se ale draží již i za desetitisíce dolarů a jako takové jsou zajímavé třeba i pro Christie’s  nebo Sotheby’s. 

Markéta Luskačová: Children and goose, Covent Garden 1984

Koudelkovy snímky jsou zatím jednou z posledních akvizic děl od českých fotografů do sbírky Tate Modern. V roce 2023 zakoupila galerie celkem tři fotografie tohoto českého fotografa dlouhodobě žijícího ve Francii ze série 1968 Okupace Československa. Kromě toho, že téma rezonovalo s aktuálními geopolitickými událostmi a pořizovaly se v době intenzivních bojů na Ukrajině, stojí za jejich získáním i sběratel Roberta Runták (přečtěte si celý rozhovor s Robertem Runtákem).  Ten dlouhodobě působí v Akviziční komisi pro východní Evropu (před rokem 2022 nesoucí název Akviziční komise pro východní Evropu a Rusko), která je poradním orgánem fungujícím při Tate Modern a sdružujícím odborníky a sběratele ze zemí daného regionu. Nákup Koudelkových fotografií Runták aktivně podpořil a pořízení posledního ze tří zcela pokryl finančně. 

V kolekci Tate se Koudelkovy snímky pomyslně připojily k fotografiím nejen Luskačové, ale třeba i Lucie Moholy, další z fotografek pocházejících z Česka. Německy mluvící umělkyně židovského původu, se narodila jako Lucia Schulzová v Praze a proslavila se především fotografiemi dokumentujícími architekturu a výrobky spojené se školou Bauhaus. Její dvě fotografie budovy této umělecké školy v Dessau jsou i v kolekci galerie. Moholy v Londýně pobývala za druhé světové války a vydala zde dokonce knihu A Hundred Years of Photography, 1839–1939. 

Markéta Luskačová: Woman and man with bread, Spitalfields, London 1976, later print

Co tedy mají společného příběhy fotografů, respektive především fotografek, jejichž díla se zařadila do kolekcí londýnských galeriích? Jednoduchá odpověď zní, že Londýn. Každá z autorek strávila nějakou významnou část svého života v britské metropoli, případně v ní přímo trvale žije. A dokonce i Josef Koudelka měl již v roce 1984 výstavu v Hayward Gallery, která se nachází na jižním břehu Temže při Southbank Centre. 

Místní kontext autorů  je tak při nákupu děl naprosto stěžejní pro většinu sbírkotvorných londýnských kulturních institucí. A to nejen v případě fotografií, ale často i jiných uměleckých děl. Dle loňské akvizice Tate Modern, i expozice National Portrait Gallery, se dá soudit, že zájem o české fotografy budou růst. Napovídají tomu stále ještě relativně dostupné ceny nabízených fotografií na aukcích i fakt, že původní snímky z druhé poloviny 20. století jsou v době digitální fotografie stále ceněnějším, originálním artefaktem, navíc s jasným autorstvím.