Zdeněk Sklenář: Čínské pavilony / 1961–62 / olej na plátně / 50 × 59 cm

 

Zdeněk Sklenář (1910–1986) byl jedním z nejosobitějších a nejnadanějších českých výtvarníků. Jeho tvorba se rozpíná téměř přes půl století, přesto zůstává v povědomí znám především jako ilustrátor a grafik. Ve svých počátcích se výtvarně odrazil od imaginativních tendencí a dobového surrealismu, všechny tvůrčí podněty však vždy transformoval velmi původním a osobitým způsobem. Inspirován poezií francouzských básníků Baudelaira a Apollinaira začínal svou tvorbu na přelomu 30. a 40. let obrazy s náměty zpěvaček, tanečnic a dam. Během války vytvářel plátna s motivy umělých květin a zátiší. V roce 1946 se se svými díly dostal na výstavu československého umění v Paříži v galerii La Boétie, poprvé měl možnost poznat dobové francouzské umění. Poválečná léta pak v jeho tvorbě vrcholí cyklem portrétů skládaných z vegetabilních úponků a ornamentálních rozvilin (František Tichý, Karel Hynek Mácha, František Hudeček).

Výrazný přelom v díle Zdeňka Sklenáře přichází s rokem 1955. Tehdy jako hlavní grafik putovní výstavy nazvané Deset let budování socialismu v Československu absolvuje tříměsíční pobyt v Číně. Výstava v sovětském paláci v Pekingu je tehdy dosud největší československou zahraniční prezentací a druhou největší v té době v Číně (pochopitelně po výstavě sovětské). Expozice postupně putuje ještě do Šanghaje, Nankingu a Kantonu. Svůj pobyt Sklenář zachycuje prostřednictvím kreseb a záznamů do svého čínského deníku. Poznává místní kulturu, gastronomii, památky, setkává se s řadou osobností. Pro orientální sbírku Národní galerie i pro svou vlastní „potřebu“ nakupuje díla současných čínských malířů (Čchi Paj-š’, Li Keran) i historické umělecké artefakty, fascinují jej zejména starověké bronzy. Při odjezdu jich má údajně plné kapsy, kabát váží snad 60 kilogramů. Celníci jsou však shovívaví. Sklenář je ohromen zejména čínským ornamentem, kaligrafií, archaickým typem písma. Tomu pochopitelně nerozumí, fascinuje jej však jeho estetická stránka. Obdiv k prastaré, nelehce čitelné, vrstevnaté, nelineární kultuře s její magičností, tajemstvími, symboly, buddhistickou a taoistickou filozofií zůstává zásadním vkladem do celého jeho dalšího života i tvorby.

Zdeněk Sklenář: Čínské pavilony - rub / 1961–62 olej na plátně / 50 × 59 cm

 

Čínská inspirace se v dalším ve Sklenářově díle prolíná s typicky evropskými prameny: obdivem k secesi a rudolfínskému manýrismu, především pak k dílu Giuseppa Arcimbolda, kterého pro naše prostředí ve své době objevuje. Tyto podněty přitom dokáže velmi plynule začlenit do vizuální podoby své předchozí tvorby. I čínské náměty v jeho malbě pomalu uzrávají ještě několik let po návratu, na pozadí proměn v našem dobovém výtvarném umění konce 50. let. V prvních letech po návratu z Číny se nejprve objevují práce inspirované zdejší krajinou: Svítání v Západních horách, Někde na Žluté řece. Poté prostředí čínského divadla, proslulá Hospůdka pekingských básníků. S nástupem 60. let se tyto náměty stále více abstrahují, vyniká jejich plošně dekorativní princip. Přicházejí vrcholné strukturálně mnohovrstevnaté malby jako Čínští pávi, Čínské pavilony, teprve v roce 1962, sedm let po návratu, cyklus rozvíjející kaligrafii čínských znaků (Archaický čínský znak). Výrazné domácí výtvarné dění té doby sice Sklenář nijak zjevně ve své tvorbě nereflektuje, jak je ale s odstupem let stále patrnější, latentně se v ní přesto odráží.

Právě z tohoto zralého období počátku 60. let pochází plátno Čínské pavilony (Pekingské pavilony) namalované ve více variacích v letech 1961–62. Oblíbený námět, inspirovaný patrně častými procházkami v císařském parku Beihai v Pekingu, se ve stejné době objevil i v grafice. Obraz, který bude na své příští aukci nabízet Galerie Kodl, je na svém rubu ověnčen řadou cenných nálepek. Byl zastoupen na několika zásadních výstavách. Už v roce svého vzniku, 1962, figuroval pod číslem 42 v katalogu výstavy Modern Czechoslovak Art v londýnské Olympii, o tři roky později se ocitl na výstavě českého umění v Los Angeles a v roce 1967 pak prošel sérií výstav Moderne Kunst aus Prag v tehdejším Západním Německu. Ze samostatných autorových výstav byl zastoupen například ve Špálově galerii v roce 1965 nebo na poslední velké výstavě v Domě U Kamenného zvonu před dvěma lety.

Zdeněk Sklenář: Pocta Arcimboldovi / 1970 / olej, dřevěná deska / 29,2 × 19,2 cm

cena: 960 000 Kč / Galerie Pictura 14. 3. 2010 Na zadní straně přípis původního majitele:

„Koupeno přímo od autora (1000,- Kč). Rám dodal sám autor (100,- Kč). Červen 1970.“

 

Sklenář za svůj tvůrčí život namaloval necelé tři stovky obrazů. Většina těch zásadních je dnes ve veřejných sbírkách, kde se ocitly z podstatné části už za umělcova života. Špičkových prací kvalitou odpovídajících syntetickým Čínským pavilonům je v soukromých rukou málo. Proto se také s jeho malbami, ačkoliv jde o jednoho z velmi významných výtvarníků, na novodobém aukčním trhu nikdy příliš neobchodovalo. V posledním desetiletí se Sklenář v aukcích objevoval velmi spoře, a to především s díly ze 40. let. Situace se mírně zlepšila po nedávné připomínce jeho jména u příležitosti 100. výročí narození. Za úspěšně vydražené lze považovat malby Pařížský bulvár (1947), který se loni prodal za 1,4 milionu, a Lucemburská zahrada (1948), která se před pěti lety na druhý pokus prodala za 2 miliony korun. Z pozdější Sklenářovy tvorby sklidila úspěch menší Pocta Arcimboldovi (1970), která v březnu 2010 cenově vyskočila z 240 na 960 tisíc korun. Trhem už v minulosti prošla i druhá, menší z variant obrazu Čínské pavilony, publikovaná v monografii Františka Šmejkala hned na protější straně k nabízenému dílu. Při ceně 312 tisíc korun však o ni ještě v roce 2004 žádný z kupců neprojevil zájem. Rozměrnější, zajímavější a známější varianta Čínských pavilonů bude nyní nabízena, včetně provize, za 1,44 milionu korun.