Výnosy amerického prezidenta Donalda Trumpa ohledně dovozních cel se uměleckých děl zatím netýkají. Nařízení z února a března 2025 míří proti Kanadě, Mexiku a Číně. Zdroj: www.forbes.com

Začátkem února 2025 se odborná média vyděsila prohlášením současné americké administrativy o uvalení pětadvacetiprocentních cel na dovoz všech komodit od svých severních a jižních sousedů a navýšení importních poplatků na zboží z Číny. Po následné faktografické analýze impulzivních výroků prezidenta Trumpa si trh s uměním mírně oddechl, neboť podle výkladu příslušných úřadů by se na některé předměty včetně plakátů, fotografií a uměleckých děl nová pravidla vztahovat neměla (ang. „artworks“, upřesnění US Customs and Border Protection agency z 5. února 2025).

Veškerý ostatní segment obchodu s uměním však již zasažen byl, a to citelně. Do rapidního nárůstu nákladů na balení a dopravu děl by se promítla například vyšší cena za řezivo a další materiál, z nichž se vyrábějí transportní klimabedny, jistě by se výrazně prodražil celý systém mezinárodních veletrhů, výstav a přeshraniční spolupráce. O značně nejisté budoucnosti hovořili jak kanadské, mexické i americké soukromé galerie, tak sbírkové instituce, jejichž plány, a samozřejmě i rozpočty, se staví na léta dopředu. Čas na přemýšlení a případnou sebezáchovnou akci jim dopřálo následné pozastavení platnosti prezidentského výnosu na dobu třiceti dnů, do 4. března 2025.

V článcích respektovaných serverů jako Artnews nebo Forbes se ozývali především zástupci amerického primárního trhu s uměním a galerijního a výtvarného provozu, kteří řešili budoucí potíže například s objednáváním doprovodného merchandisingu k výstavám či dodávky konkrétních malířských potřeb, tedy pigmentů či papírů ze zahraničí, o pevném materiálu na velké sochařské realizace, přesněji oceli z Kanady, ani nemluvě. S novou situací by se musela vyrovnat i tak běžná produktová kategorie, jako jsou tužky či pastelky, neboť slavné zámořské podniky se staletou historií, např. společnosti Prismacolor nebo Crayola, obdoby „naší“ Koh-i-noor Hardtmuth tradice, mají své výrobní kapacity v Mexiku. Údajně nejslavnější americká „obyčejná“ tužka značky Dixon Ticonderoga zase své kalifornské dřevo převáží kvůli levné pracovní síle až do Číny.

Experti z oboru napjatě sledovali, zda se vypjaté diskuze o tzv. Trumpově celní válce (tariff war nebo trade war) dotknou i doposud povětšinou ochraňovaného segmentu výtvarných děl, starožitností a sběratelských předmětů, zaštítěného nulovou přirážkou v rámci amerického sazebníku US Harmonized Tariff Schedule.

Další kolo tzv. celní války ohlásila americká administrativa na začátek dubna 2025. Zdroj: www.artnewspaper.com

První březnový týden se však již úřady začaly dříve odloženým nařízením řídit a odvetná opatření na sebe nenechala dlouho čekat. Kanadská strana obratem upřesnila svůj až 20% celní limit na import obrazů, kreseb a pastelů a uměleckých tisků a fotografií z území Spojených států. Partnerům v Číně či aktuálně nejpopulárnějším asijském uměleckém „tržišti“, Hongkongu, byla ohlášena nejdříve desetiprocentní a po měsíci dvacetiprocentní cla. Na proměnlivé přirážky byli obchodníci s čínskými komoditami zvyklí již z prvního Trumpova funkčního období v letech 2017 až 2021, kdy se speciální poplatky na dovoz uměleckých děl a starožitností pohybovaly na 25 procentech. Vláda prezidenta Bidena se postarala o snížení na 7,5 procenta, které vydrželo až do letošní zimy.

Na stávajícím seznamu zboží, na něž tlačí americká opatření, konkrétní výtvarné položky zatím nefigurují, nicméně i v celosvětovém kontextu se řeší například celní status digitálního umění či NFT děl, jež čínské galerie a elektronická tržiště nabízejí v hojné míře. Poslední statistiky uvádějí, že na globálním trhu s digitálním uměním se v roce 2024 protočilo asi 4,74 miliardy dolarů.

Další manévry na poli mezinárodního obchodu nahlásila americká strana na začátek dubna a skeptické hlasy z oboru prorokují, že atmosféra mezi aktéry sporů může být ještě vyhrocenější. Optimističtěji nahlížejí na situaci galeristé a galeristky z Evropy či Jižní Ameriky, kteří v izolacionistické agendě Spojených států vidí příležitost k vlastnímu růstu a soustředění se na staronová umělecko-kulturní centra jako třeba Londýn, Berlín nebo Mexico City. Aktuální čísla z roku 2022 hovoří nesmlouvavě o stále nejsilnější pozici Spojených států jako lídra v uměleckém byznysu, s třiačtyřicetiprocentním podílem na světovém trhu, následovaném Čínou (21 %) a Velkou Británií (17 %). Zda bude na případnou změnu kurzu stačit jedno funkční období prezidenta Donalda Trumpa, není asi možné nyní předjímat.