Jak byste popsal svou uměleckou tvorbu?

Pracuji a olejovými barvami na plátně, přičemž se snažím vytvořit co nejneobvyklejší kombinaci barev. Právě olejové pigmenty mi umožňují dosahovat velmi intenzivních a hlubokých povrchů.

Svůj malířský proces jste popsal jako hledání harmonie a dokonalé abstraktní kompozice, ale také jako „souhrn umělecké sbírky“. Mohl byste blíže popsat tento aspekt vašich obrazů?

Ano, to je stále koncepční myšlenka za mými obrazy. Chci, aby moje díla spojovala všechny prvky ideální umělecké sbírky. Sám jsem vyrůstal mezi uměleckými kolekcemi, velké italské domy byly vždy plné umění. V moderních domech a interiérech není často tolik prostoru, ale přesto je důležité zachovat ten pocit z přítomnosti umělecké kompozice. Je to jako hledat ideální dojem dokonalé kolekce uměleckých věcí, takový, jaký sběratelé nacházejí ve svých souborech, ale pouze v prostoru daném plátnem. Obraz může přinést stejnou harmonii a perfekcionismus jako kolekce věcí a umění.

Jste také vzdělán v dějinách umění, váš strýc byl umělecký kritik Mario Verdone. Kdo jsou vaši oblíbení umělci a proč?

Mými oblíbenými umělci byli vždy ti, kteří dokázali jednoduchou kompozicí dosáhnout vysoké kvality. Tvůrci jako Mark Rothko, Alberto Burri, Giorgio Morandi, Josef Albers. Obdivuji také klasickou hudbu, je to moje velká inspirace.

Gabriele Cappelli: Composition 497, 120x110 cm

Váš dědeček, který vás zasvětil do umění, byl architekt a interiérový designér v Římě. Můžete o něm říct více, jak vás ovlivnil?

Jeho přístup ke krásným domům, galeriím a obchodům mě fascinoval. Byl jsem opravdu malý, když jsem s ním trávil čas v Římě, a to rozhodně formovalo mou citlivost ke klasické estetice. Bylo to velmi odlišné prostředí od mého malého venkovského rodného města ve střední Itálii. Líbilo se mi, jak se lidé v Římě oblékali, jak mluvili. Bral mě do Rosati na Piazza del Popolo a do kavárny Greco na via Condotti. Oba podniky byli ve své době velmi slavné.

Vyrůstal jste v krásném velkém domě ve Forlì, ale svůj domov jste našel později v Londýně, kam jste se přestěhoval v roce 1997. Nestýská se vám někdy po rodinném italském sídle? A jak se Londýn za ty skoro tři dekády, co tam žijete, změnil?

Vyrůstat ve velkém krásném domě je jedna z nejskvělejších věcí v životě, to mi určitě chybí. Ale Londýn je teď můj domov. Je to místo, které se neustále přizpůsobuje svým obyvatelům a odráží jejich vlastnosti. Určitě se toho hodně změnilo, ale to je také na Londýně to zajímavé. Když jsem přijel, hnutí YBA (Young British Artists) právě zařadilo Londýn na mapu současného umění a byla velká poptávka po nových umělcích. Ve skutečnosti ale v té době nebyly v Londýně téměř žádné současné galerie!

Gabriele Cappelli: Composition 500, 140x120 cm

Jak těžké nebo snadné je pro umělce prosadit se v Londýně? Co je z vašeho pohledu na tomto hlavním městě pro umělce tak lákavé?

Snadné to není, ale je možné být umělcem v Londýně. Myslím, že je to ten mezinárodní, ale také velmi umělecký charakter města, co stále přitahuje lidi z celého světa. Hned na své první výstavě v roce 2000, která se konala v Clerkenwellu (oblast v centrálním Londýně, známá třeba pořádáním každoročního Clerkenwell Design Week), jsem několik svých obrazů prodal. Výstava byla v jiné galerii, než kterou jsem nyní zastoupen. Spolupracoval jsem s nimi 5 nebo 6 let. S Cadogan Gallery, která sídlí v oblasti Knightsbridge (jihozápadní Londýn) jsem od roku 2010. Takže jako umělec jsem se svou tvorbou mohl živit velmi brzy.

Dříve jste studoval ekonomii. Jak vnímáte současný trh s uměním z tohoto hlediska?

Trh se současným uměním se mi zdá zkreslený tím, že mnoho lidí se na něm může podílet, aniž by museli být nutně ziskoví. Existuje také mnoho odlišných aspektů mezinárodního trhu s uměním. Například britští sběratelé se častěji zaměřují na nejnovější trendy, na druhé straně italské sběratele umění obvykle zajímají spíše investice a případná ziskovost uměleckého díla.

Gabriele Cappelli: Composition 480, 120x110 cm

Jak to myslíte, že „mnoho lidí se na něm může podílet, aniž by museli být nutně ziskoví“?

Na rozdíl od jiných tradičnějších povolání nemá většina umělců, galeristů a art dealerů umění jako hlavní zdroj příjmů. Díky tomu je trh se současným uměním méně transparentní a obtížněji analyzovatelný.

Co si myslíte o cenách umění současných a zejména mladých umělců, odpovídají jejich kvalitě?

Ceny za současná umělecká díla se mohou zdát vysoké, ale vytvořit umění dobré kvality zabere umělci mnohem více času, než by lidé očekávali. Obchodníci s uměním nebo galeristé musí také hodně investovat, aby oslovili potenciální kupce pro umění které reprezentují.

Jak stanovujete ceny svých děl?

Galerie, která mne reprezentuje, ve většině případů navrhuje cenu za moje umělecká díla po té, co zváží všechny aspekty tvorby a propagace.

Zastupuje vás Cadogan Gallery, která byla poprvé otevřena v Londýně v roce 1980, v South Kensington. Galerie má nyní prostor také v Miláně. Co pro vás, z pozice umělce, spolupráce s takto dlouho fungující uměleckou galerií znamená?

Dobrý vztah s galerií je naprosto nezbytný pro umělce z hlediska jeho dlouhodobého plánu. Galerie Cadogan je jedinečná v tom smyslu, že je úspěšná a zároveň velmi zaměřená na spokojenost každého umělce, kterého zastupuje.

Gabriele Cappelli: Composition 496, 130x160 cm

Jaké služby vám galerie poskytuje?

Galerie zajišťuje, že se moje obrazy dostanou k potenciálním kupcům, kteří je budou považovat za inspirativní. Rád sdílím svou vášeň pro umění s co nejvíce lidmi a moje galerie mi v tom pomáhá.

Spolupracujete s galerií exkluzívně? 

Ano, vztah s mojí galerií je hodně založen na důvěře a vzájemném obdivu. Sdílíme stejný cíl a respektujeme vzájemný přínos.

Vybíráte si, komu prodáte svá díla?

Jsou prodejci umění, kteří ano, ale my preferujeme to tak nedělat. Někteří skvělí sběratelé jsou velmi rezervovaní, takže by bylo chybou prodávat pouze těm dobře známým.

Na čem nyní pracujete? Jaké jsou vaše dlouhodobé cíle?

Momentálně pracuji na některých svých klasických kompozicích, snažím se ještě více soustředit na tvorbu nových barevných tónů. Mým dlouhodobým cílem je vytvářet umění, které nebudou lidé moci jen tak přejít.