O poválečný obraz Toyen Původ pravdy, který měl i nejvyšší vyvolávací cenu, 7 milionů korun bez provize, se utkaly dva telefonní limity. Kvůli nejasnostem v průběhu dražení nechal licitátor obraz dražit znovu od minimálního podání. Zájemce na jednom z telefonů pak za obraz nabídl 7,6 milionu korun, tedy 9,42 milionu korun včetně aukční přirážky.

Zátiší s hrozny, dýmkou a košíkem hrušek Emila Filly z roku 1927 dražilo hned několik zájemců na telefonu a jeho prodej byl o dost živější. Minimální podání téměř 2,36 milionu zvýšil nový majitel obrazu až na konečných 3,72 milionu korun.

Z poválečných děl, kterým se v této aukci především dařilo, se strhl licitační boj zejména o obraz Roberta Piesena Prostor inexistence, který vznikl po malířově emigraci do Izraele v roce 1967. Nakonec se rozhodovalo mezi zájemcem na telefonu a v sále, ten druhý za dílo nabídl více než 1,16 milionu korun. To je teprve čtvrté Piesenovo dílo, které se na domácím trhu přehouplo přes hranici milionu korun a třetí nejvyšší cena za umělcovu práci vůbec.

Dlouhá byla i licitace o Svěcení květin Josefa Jíry z roku 1980, které vystoupalo ze 74 až na 719 tisíc korun nabídnutými sběratelem ze sálu. O Jírovy práce byl obecně na této aukci zájem, v katalogu figurovaly celkem čtyři z nich. Mezi poválečnými sochami vzbudila pozornost raná realizace Aleše Lamra Pomona, která více než zdvojnásobila minimální podání a dostala se na cenu necelých 174 tisíc korun pro pevný limit.

Kategorii prací na papíře opanoval především Jan Zrzavý, když jeho uhel s motivem veraikonu vystoupal ze 74 až na 205 tisíc korun. Úspěch v této oblasti měli ale i František Tichý, Bohuslav Reynek nebo Jiří Anderle.

Medkův obraz Ptapčci i Schikanederova Klášterní polévka odešly za minimální podání. Abstraktní Kompozice Františka Foltýna ani Tältet Andrého Nemese své kupce nenašly.