Dražební program Sotheby's šel obrazně řečeno proti proudu času, když svůj jarní výběr seřadili od nejaktuálnější produkce v pondělí 13. května, přes zavedená jména druhé poloviny 20. a počátku 21. století (pondělí a úterý) až po klasiky evropské či americké moderny (středa a čtvrtek). Přehlídka The Now a obě denní aukce (Contemporary a Modern Day Auction) si vedly velmi dobře, především v parametru prodejní úspěšnosti, která například u nejsoučasnějších autorů a autorek dosáhla ke čtyřiadevadesáti procentům. Obraty u jednotlivých dražeb se pohybovaly  v desítkách milionů dolarů, na čele s více než třísetkusovou nabídkou „menších“ děl známých osobností poválečného umění za téměř 79 milionů dolarů.

Nejdražší obchody se však u Sotheby's uzavíraly v pondělí a ve středu až ve večerních hodinách. Nemalý podíl avizovaných prodejních záruk dával tušit, že většina děl najde nové majitele. V případě pondělní aukce byla jistá cena garantována u pětadvaceti ze třiceti položek, u moderny ze středy 15. května bylo možné dohledat dvaatřicet záruk z celkem padesáti nabízených prací. Předaukční odhady u nejatraktivnějších děl mířily hodně vysoko. Realita na sále a na telefonních linkách se ale nesla ve střízlivějším duchu a závratné sumy nakonec nepadly, byť i na rekordní překvapení došlo.

Francis Bacon: Podobizna George Dyera v podřepu, 1966,
olej na plátně, 198 x 147 cm,
Sotheby’s New York 13. 5. 2024
konečná cena: 27 735 000 USD

Odhadovaných až 50 milionů dolarů za velkou Podobiznu George Dyera od Francise Bacona se ukázalo být příliš velkým soustem. Konečná cena 27,7 milionu dolarů se nevypracovala ani ke spodní hranici katalogových předpokladů, které jsou navíc uváděny bez provize, a transakci kolem obrazu z roku 1966 odborná média označila za oběť zbytečně „vyhypovaného“ aukčního marketingu.

Andy Warhol a Jean-Michel Basquiat: Bez názvu, 1984,
akryl, olej, grafit na plátně, 294,6 x 419,7 cm,
Sotheby’s New York 13. 5. 2024
konečná cena: 19 367 500 USD

Naopak spokojeni mohli být předkladatelé zajímavého tandemového bezejmenného díla od Andyho Warhola a Jeana-Michela Basquiata, považovaného za jedno z nejkvalitnějších v rámci kolaborativní série těchto ikon amerického výtvarného umění. Monstrózní plátno z roku 1984 uspělo za 19,4 milionu dolarů a čistě matematicky vyneslo poslednímu vlastníkovi „zisk“ kolem 17 milionů dolarů, neboť je před čtrnácti lety koupil za 2,7 milionu dolarů. Výsledek z minulého pondělí přepsal aukční maximum tohoto tvůrčího dua.

Joan Mitchell: Poledne, 1969,
olej na plátně, 259,1 x 200,7 cm,
Sotheby’s New York 13. 5. 2024
konečná cena: 22  615 400 USD

Jen o něco níže v rámci osobních maxim, konkrétně na třetím místě globálních prodejů, se ocitla malba Noon (Poledne) americké abstrakcionistky a jedné z nejžádanějších výtvarnic vůbec, Joan Mitchell. Ještě před osmi lety stála osobitá krajina z malířčiny nové domoviny, francouzské usedlosti u městečka Vétheuil na dohled od Monetova Giverny, necelých 9,8 milionu dolarů. Již tehdy patřila Mitchell ke komerčně nejúspěšnějším autorkám na trhu s uměním, nicméně od té doby se její pozice top tvůrkyně ještě upevnila. Vždyť v roce 2022 činil celosezónní obrat za dvanáct jejích děl přes 63 milionů dolarů, druhý nejvyšší mezi ženami. V aukční síni Sotheby's, před pár dny, se obraz Noon dočkal dalšího milníku v dražebním curriculu: jako teprve třetí práce od Joan Mitchell překonala 20milionovou hranici.

Společně se dvěma superdrahými prodeji z loňského listopadu (29,1 milionu a 27,9 milionů dolarů) se rozšířilo malířčino zastoupení mezi desítkou absolutně nejúspěšnějších aukčních ikon-autorek všech dob na celkem čtyři příčky. Momentálně se díla Joan Mitchell nacházejí na pátém, šestém, sedmém a desátém místě ve výsledkové listině dražebně nejžádanějších umělkyň.

Leonora Carrington: Dagobertova rozptýlení, 1945,
tempera na masonitu, 75,6 x 87 cm,
konečná cena: 28 485 000 USD
Sotheby's New York 15. 5. 2024

A to měl na řadu přijít ještě jeden přepis v této kategorii. O velké překvapení se o dva dny později, ve středu 15. května, postarala britsko-mexická výtvarnice a vlivná osobnost světového surrealismu, Leonora Carrington. Všeobecně uznávaná figuralistka s citem pro magickou estetiku, od druhé světové války až do své smrti v roce 2011 usazená v Mexiku, se v dlouhodobých srovnáních této kategorie pohybovala těsně za Toyen, s autorským maximem téměř 3,3 milionu dolarů z před dvou let a čtyřmi dalšími prodeji nad jeden milion dolarů. Sotheby’s se podařilo získat do středeční aukce jeden z Carringtonové nejvěhlasnějších obrazů, Les Distractions de Dagobert (volně Rozptýlení nebo Dobrodružství merovejského krále Dagoberta I.). Středně velký olej na masonitu z roku 1945 je autorčiným chef d'oeuvrem, byť z relativně raného období, kdy jí bylo teprve osmadvacet let.

Dosavadní pětice majitelů díla pocházela ze Spojených států, kde Carrington na krátký čas zakotvila a kde měla i své galerijní zastoupení. Ještě předloni zdobila mnohoznačná fantaskní scenérie „boschovského“ typu obálku katalogu k populární výstavě Surrealism and Magic: Enchanted Modernity v Benátkách a Postupimi. Před natěšené kupce vstupoval obraz s odhadní cenou mezi 12 a 18 miliony dolarů (bez provize) a již tato suma byla pro jakékoli předchozí dílo Leonory Carrington nevídaná. Z desetiminutové napínavé licitace nakonec vyšel vítězně dražitel v sále, který jako jediný vytrval až k 28,5 milionu dolarů. Vzápětí se ukázalo, že jde o argentinského obchodníka a kulturního mecenáše Eduarda F. Costantiniho, jenž chystá obraz včlenit do sbírek jím založeného Museo de Arte Latinoamericano de Buenos Aires a rozšířit tak výběr špičkových ukázek středo- a jihoamerického výtvarného umění posledních sta let.

Budované portfolio již obohatil o starší akvizice Fridy Kahlo, Remedios Varo nebo Diega Rivery. Díky tomuto skvělému aukčnímu úspěchu se Leonora Carrington stala čtvrtou nejdražší výtvarnicí v dějinách uměleckého trhu a potvrdila tak stoupající trajektorii sběratelského zájmu o surrealistky. Příznačně letos, v sezóně stého výročí vyhlášení Manifestu surrealismu. A jen pro srovnání: Leonora Carrington je momentálně prodejně cennější než většinově známější jména, spojovaná s tímto výtvarným směrem, jako například Salvador Dalí nebo Max Ernst. Globálnímu královi světového surrealismu, René Magrittovi, je Carrington jistě důstojnou kolegyní.

Rekordní zápis za „Dagoberta“ a jeho plánovaný nový život v exkluzivní, veřejně přístupné sbírce, přeci jen mírně zastínil jinak zajímavou sumu za Monetovy Kupky sena v Giverny (Meules à Giverny). S 34,8 milionu dolarů šlo o nejdražší položku večera, letošního top impresionistu a celkově šestnáctého nejdražšího Moneta vůbec. Oproti filantropickému poselství nákupu obrazu od Leonory Carrington však Kupky sena zamíří do Asie, patrně do některého z privátních paláců, kde zůstanou veřejnosti skryty.

Každá ze dvou prestižních aukcí dosáhla obratu kolem 235 milionů dolarů, a na celkovém součtu přes 633,3 milionů dolarů za celý týden u newyorských Sotheby’s se podílely ze tří čtvrtin.

Christie’s New York

Tradiční konkurent, aukční síň Christie’s, měl s třetím květnovým týdnem stejně smělé plány, nicméně start se mu ne vlastní vinou značně nevydařil. Dražebnímu gigantovi pár dní před pozorně sledovaným seriálem aukcí spadly internetové stránky včetně on-line portálu a všech na něj navázaných funkčních nástrojů. V prostředí, kde se točí stamiliony dolarů a obchoduje se non-stop ze všech koutů světa, šlo o naprosto devastující zásah a ještě pár hodin před zahájením dražebního maratonu, v úterý 14. května, se spekulovalo, zda se nemohlo jednat o kyberútok a jestli neunikla citlivá data o klientele renomované aukční síně. Pořadatelé se vehementně snažili zajistit bezpečnou a spolehlivou variantu pro případné on-line licitace u jednotlivých podniků a s trochou nadsázky apelovali na návrat, pravda, poněkud vynucený, k „analogovým“ dobám, k předinternetovému věku, kdy dražitelům stačil vytištěný katalog, vlastní oči a vkus a možná telefonické spojení.

Termíny všech šesti plánovaných akcí zůstaly v platnosti. Vysokou prodejní úspěšnost u hlavních nabídek, zahrnujících umění 20. a 21. století, vysvětlovala adekvátně četná záruka, buď přímo aukčního domu Christie’s nebo třetích stran. Konečná čísla těch nejatraktivnějších výběrů se pohybovala přibližně na úrovni statistik z jara roku 2023. Na šesti aukcích sběratelé a sběratelky utratili přes 640,6 milionů dolarů, z čehož přibližně dvě třetiny připadly na 59 položek od impresionismu přes modernu až po Warhola.

Andy Warhol: Květiny, 1964,
akryl, fluorescentní barva a sítotisk na plátně, 208,3 x 208,3 cm,
konečná cena: 35 485 000 USD
Christie's New York 16. 5. 2024

Právě legenda zámořské umělecké avantgardy si připsala nejvyšší sumu, přiklepnutou v newyorské pobočce. Velkoformátová barevná férie na Warholovo oblíbené téma Květin (Flowers) se vypracovala až na 77 procent horní hranice odhadu, když ve čtvrtek 16. května zakončila na téměř 35,5 milionech dolarů. Touto sumou se Warholův obraz zařadil do třetí desítky autorových top prodejů a po přibližně dvou letech cinkla americké ikoně částka „alespoň“ přes 30 milionů dolarů.

René Magritte: Půvaby přírody, 1967,
bronz 5/5, v. 102,3 cm,
konečná cena: 3 680 000 USD
Christie's New York 16. 5. 2024

Kdo však překonal své vlastní limity byl oblíbenec a solidní jistota snad všech dražebníků na světě, belgický surrealista René Magritte. Vedle svých již tradičních úspěchů v řádu desítek milionů dolarů za plátna se tentokrát prosadil i jako sochař, neboť jeho více než metrová realizace v bronzu Les grâces naturelles (Půvaby přírody) z roku 1967 se vyšvihla až na trojnásobek předaukčního odhadu, na částku téměř 3,7 milionu dolarů. Osobitou ikonografii ptáko-listu vytvářel Magritte již od 40. let, kdy mu byla blízká zvířecí fantastika a různé druhy metamorfóz. Podobným kompozicím se věnoval v různých výtvarných technikách, malbě či kresbě. Minulý týden dražený odlitek nesl číslo 5/5 a téměř šest desítek let zůstával v jedné zámořské rodinné sbírce. Magrittovy objekty se již šestkrát vypracovaly nad hranici jednoho milionu dolarů, ale stále mnohonásobně zaostávají za jeho obrazovou produkcí.

Phillips New York

S nepoměrně skromnějším rozpočtem než oba hegemoni obchodu s uměním si musela vystačit aukční síň Phillips, která se do nabitého kalendáře vklínila v úterý 14. května. Početně i záběrem menší nabídka než u Sotheby’s či Christie’s však neznamenala kvalitativně horší výkony, právě naopak. Pořadatelé mohli být spokojeni jak s dvaadevadesátiprocentní úspěšností, tak s přibližně čtvrtinovým nárůstem v obratu oproti minulému ročníku velké jarní aukce. Souhrnných 86,3 milionu dolarů se celkem přesně strefilo do katalogové matematiky, s níž se sofistikovaně operuje týdny před samotným startem.

Jean-Michel Basquiat: Bez názvu (ELMAR), 1982,
akryl, olej, sprej, koláž, 172,7 x 236,5 cm,
Phillips New York 14. 5. 2024
konečná cena: 46 479 000 USD

PR kampani ke květnové dražbě společnosti Phillips dominovalo jedno dílo snad nejpoptávanějšího současného umělce, Jeana-Michela Basquiata. Afro-americký výtvarný experimentátor s charakteristickou technikou a osobitým výrazem je v posledních sezónách absolutním favoritem jakékoli aukce, od drobných grafik po gigantická plátna či polyptychy. Jen v minulém týdnu se v New Yorku nabízel dvanáctkrát napříč aukčními domy a ceny větších obrazů neklesly pod milion dolarů za položku.

Experti z Phillips udělali z bezejmenné malby ze silného roku 1982 lídra odhadních tabulek, a to nejen těch letošních květnových, ale i historických. Suma mezi 40 až 60 miliony dolarů se doposud objevila pouze u dvou Basquiatových děl, před třemi lety a loni v listopadu. Spekulace o reálně dosažitelné částce ještě rozviřovala informace o nevyčíslené prodejní záruce. Kupci se nakonec drželi spíše při zemi a kladívko přikleplo cenu 40,2 milionu dolarů, po započtení provize 46,5 milionu. V autorově aukčním žebříčku to znamenalo osmé místo a jednoznačně nejúspěšnější prodej Basquiata v rámci newyorského aukčního květnového týdne.