Pohled do expozice v Galerii ČS s trojicí Kavánových obrazů v čele sálu

Výstava Studoval jsem u Mařáka s podtitulem Julius Mařák a jeho slavní žáci představuje více než tři desítky obrazů z fondu České spořitelny. Je zde zastoupeno dvanáct odchovanců Mařákovy krajinářské speciálky, ať již jde o ta nejslavnější jména nebo dnes méně známé umělce, kteří však byli ve své době velmi vyhledáváni. Po třech obrazech tu mají František Kaván, Jaroslav Panuška, Alois Kalvoda, Josef Ullmann nebo Stanislav Lolek. Dvěma malbami jsou zastoupeni Karel Langer, Ota Bubeníček, Josef Holub a Ferdinand Engelmüller, jednou pak Otakar Lebeda, Jan Honsa a František Pečinka.

Práce samotného Julia Eduarda Mařáka je zde prezentována pěticí drobných lesních interiérů a také "dílem měsíce", rozměrným plátnem Šumavský prales ve slunci vystaveným v prvním patře bankovního paláce. Olej získala v roce 1897 Městská spořitelna pražská. Jeho protějškový obraz, Šumavský prales za bouře dokončený o pět let dříve, v roce 1892, má ve sbírkách Národní galerie v Praze a je součástí nové stálé expozice Umění dlouhého století 1796–1918 ve Veletržním paláci.    
 

Obrazový fond České spořitelny, který podle údajů instituce čítá na 6 tisíc kvalitních uměleckých děl (a 2,5 tisíce dalších výtvarných počinů nižších kvalit), vznikal od konce 19. století a po velkou část století dvacátého, kdy si bankovní instituce (spořitelny, záložny, kampeličky) pro své potřeby stavěly nové budovy. V této souvislosti pak kontaktovaly především místní vážené výtvarníky a umělce. S kolekcí, respektive její částí, je možno se podrobněji seznámit na stránkách galerie.
 

Zákoutí Jaroslava Panušky

Kurátorka výstavy, historička umění Duňa Panenková, zdůrazňuje skutečnost, že v případě tohoto majetku České spořitelny nikdy nešlo o investiční záležitost a fond tedy není sbírkou v pravém slova smyslu. Bankovní instituce si díla pořizovaly výhradně pro výzdobu svých reprezentačních prostor. Proč převažující část fondu náleží právě krajinomalbě, vysvětluje prostě: "Jelikož lidé až do 2. světové války žili většinou na venkově a živili se prací v zemědělství, žili s krajinou a v krajině. Proto bankéři – psychologové – rádi kupovali krajiny. Klient se při svém čekání díval na téma, které mu bylo blízké."
 

Otakar Lebeda: Pohled na Třeboň, 1894-95

Česká spořitelna vznikla fúzí stovek malých finančních ústavů, proto se celý tento fond stal později jejím majetkem. V současné době se však už dál nerozšiřuje. K programovému sbírání je nadále určena sbírka s názvem Kontakt se zaměřením na současné konceptuální umění. Jelikož je Česká spořitelna členem skupiny ERSTE, která sdružuje spořitelny střední a jihovýchodní Evropy (ČR, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Chorvatsko, Srbsko, Rumunsko), soustřeďuje se sbírka na nákup umění ze všech těchto států.
 

Lesní interiéry Julia Mařáka
 

Výstavu je možné zhlédnout ve výstavních prostorách České spořitelny do 18. října tohoto roku.