Irena Sedlecká pracuje na soše Fredieho Mercuryho. Zdroj: brianmay.com

Dnes zná její sochu znázorňující zpěváka Fraddieho Mercuryho téměř celý svět. Cesta z komunistického bloku až k mezinárodnímu uznání ale nebyla jednoduchá. Irena Sedlecká přitom nejdříve na odchod z rodné vlasti vůbec nepomýšlela. S nadšením dokonce vzpomínala na dobu těsně po druhé světové válce, kdy atmosféra v Praze nabízela možnosti intelektuálního vyžití. To ale změnil v roce 1948 komunistický puč. Sochařka však byla i nadále oblíbenou autorkou, dostala zakázku na sochu Julia Fučíka pro rodnou Plzeň nebo třeba na plastiky pro Leninovo muzeum v Praze. Zatímco socha novináře byla po roce 1989 roztavena, skulptura legionáře z Leninova muzea v Praze se prodávala v Londýně jako výzdoba na prestižní Chelsea Flower Show (nakonec prý skončila na soukromé zahradě v USA).  Sama Sedlecká k tomuto období své tvorby později uvedla, že byla mladá a naivně věřila, že nový socialismus bude znamenat pro lidi lepší život. Jako mnoho dalších ale i ona po čase pochopila, že je to vše jen přetvářka. 

V roce 1966 se rozhodla i se svým druhým manželem a třemi dětmi emigrovat. Krkolomná cesta přes Bulharsko a Paříž ji nakonec dovedla do Londýna. Začátky tam nebyly jednoduché, sama tyto roky hodnotila jako pro ni ztracená léta. Po rozvodu s manželem se musela navíc jako samoživitelka postarat o děti. Pracovala často po nocích, kdy vyráběla suvenýry pro The British Museum, ze kterého ji platili od kusu. Prý říkávala s nadsázkou, že dělá pro muzeum sádrové trpaslíky. Některé z těchto kopii muzejních originálů se objevily v roce 2017 v aukci – a prodaly se se stoprocentním navýšením oproti průměru předaukčního odhadu. Ten však byl pouze v rozmezí mezi 30 a 60 librami.  Jak Sedlecká uváděla, i když pro ni byla práce a starost o děti náročná, nikdy nežádala stát o podporu. Říkala, že se jí nikdo neprosil, aby do zemně přišli a nechtěla být zátěží. V komunistickém Československu zatím byla odsouzena, zemi mohla navštívit opět až po roce 1989.

Socha dandyho Beau Brummella na lodnskýské Jermyn Street.

 
Přes to vše se nakonec Sedlecké podařilo prosadit i ve Spojeném království. A to jako autorce především figurativních portrétních soch slavných osobností, stala se dokonce členkou Královské britské sochařské společnosti. Mezi její nejznámější londýnské realizace patří socha dandyho Beau Brummella kousek od The Roayal Academy of Art na Jermyn Street. Zpodobnila i herce Laurence Oliviera, nebo fotbalistu Bobbyho Charletona. Její celosvětově nejslavnější realizací se ale bezpochyby stala socha Freddieho Mercuryho odhalená v roce 1996 kytaristou Queen Brianem Mayem u Ženevského jezera. Stala se poutním místem jak fanoušků jedinečného zpěváka, tak stálou atrakcí v místě, kam Mercury jezdil odpočívat a nahrávat. Celkem zde vzniklo šest alb. Hned po Londýně, kde socha povolení nedostala i z toho důvodu, že zde byl stále platný zákon zakazující propagaci homosexuality, šlo o jasnou volbu.

Socha Fredieho Mercuryho ve švýcarském Montreux na břehu Ženevského jezera.

Pro třímetrovou sochu slavného umělce nazvanou Larger–than–life stál modelem Sedlecké její syn. Ten, pro ni pózoval se smetákem v ruce namísto mikrofonu, jak ukazují fotky z jejího ateliéru. Před finálním provedením monumentu vzniklo také několik menších, přibližně 36 centimetrů vysokých, bronzových modelů. Právě několik z nich se objevilo nedávno na aukci Freddie Mercury: World of His Own, která se konala v září minulého roku. Umělecká díla a memorabilie pocházely převážně přímo z osobního majetku zpěváka, jenž zdědila jeho blízká přítelkyně Mary Austin. Šlo o aukci, kterou se Sotheby’s může náležitě pyšnit a ukázala, že zájem o osobnost Freddieho Mercuryho, který zemřel v roce 1991 v pouhých 45 letech na komplikace spojené s virem HIV, rozhodně nijak neklesá. Z nabízených položek se vydražily všechny, což z ní učinilo tzv. white glove sale aukci – pojmenování odkazující k bílým rukavicím, které se v aukčních domech používají při manipulaci s uměleckými díly. 

Model sochy Fredieho Mercuryho, který se prodal u Sotheby's za desítky tisíc liber.

Nečekaně vysoký zájem ale nezpůsobilo pouze hvězdné jméno umělce, z jehož pozůstalosti mnohé dražené předměty pocházely. Většina z nich byla i svébytnými uměleckými díly samy o sobě. Že ale i znalce slavného aukčního domu zájem o některé položky překvapil, dobře ukazují odhady právě třeba děl Sedlecké. Bronzové modely Mercuryho s číslem 7, 8 a 9 ze série čítající deset kusů byly v odhadu ohodnoceny na 2 až 3 tisíce liber. Cena za kterou ale byly vydraženy mnohonásobně překročila tuto částku. Bronzová soška zpěváka s číslem sedm se vydražila za 44 450 liber, ta s číslem osm za 50 800 a s číslem devět dokonce za 53 340 liber. O něco menší portrétní busta s odhadem 300 až 500 liber, která se také v aukci objevila, se prodala za 19 050 liber. V přepočtu na procenta je to navýšení o 4659 procent nad průměr odhadu.

Přitom díla nabízená ještě v roce 2017 na společné aukci tvorby Sedlecké a jejího třetího manžela Františka Bělského, rovněž známého českého sochaře působícího v Británii, se vesměs neprodala, nebo prodala za cenu nižší, než průměr odhadu.  Aukce konaná 25. dubna 2017 v oxfordském aukčním domě Mallams nabízela celkem 203 položek. Síň ostatně lákala spíše na jméno Bělského, jehož nejslavnější dílo zpodobňuje Winstona Churchilla a zastoupen je svou tvorbou i na Trafalgar Square, nebo v Downing Street.

Jak je ale zřejmé z posledních aukčních výsledků, dá se očekávat, že díla umělkyně, která zemřela v roce 2020 a jejíž stránkový nekrolog otiskly i The Times, se ještě v budoucnu v aukcích prestižních dražebních domů objeví.