Vladimír Janoušek: Růžová dáma, 1985
kombinovaná technika (překližka, dřevotříska, hliník, šrouby a matice, olejomalba, malba křídou, rytí, broušení), 185 x 86 cm,
vyvolávací cena: 850 000 Kč (bez provize)

Růžová dáma je jedním z Janouškových pozdních děl. Vznikla v roce 1985, rok před umělcovou smrtí. Jde o jednu ze skupiny tzv. variabilních plastik, tedy objektů, jejichž části byly additivně přidávány v jednotlivých vrstvách a spojovány navzájem šrouby a maticemi, takže nabízejí divákovi různé interpretace v závislosti na úhlu pohledu. Janoušek dílo stvořil z dřevotřísky a hliníku, na jeho částech se uplatňuje olejomalba, kresba i rytí.

Nabízená práce byla mnohokrát vystavována, prošla expozicemi v Galerii hlavního města Prahy (1990), v Galerii U bílého jednorožce v Klatovech (1998), Západočeské galerii v Plzni (2004) a mnohých dalších. V literatuře se objevuje v monografii od Jaromíra Zeminy z roku 1995 a je též součástí výstavního katalogu vydaného Západočeskou galerií k příležitosti autorovy výstavy v roce 2004.

Práce Vladimíra Janouška, zejména monumentálnější plastiky, se na českém trhu neobjevují příliš často. Doposud byla dražena pouze necelá dvacítka soch a objektů, většinou drobných rozměrů. Největší z nich, Kyvadlo na obzoru a Reliéf s kyvadlem, se v minulých letech prodaly za 840 a 660 tisíc korun. To jsou prozatím nejvyšší částky vydané v aukcích za Janouškovo dílo. Jako spoluautor je však Janoušek podepsaný také pod olejem Míra času, který se minulý rok prodal rovněž v Galerii Pictura za 1,95 milionu korun. Vyvolávací cena díla přitom byla čtvrtinová.

Pohled do instalace výstavy Galerie Pictura s Janouškovou plastikou.

Vladimír Janoušek (1922-1986) vystudoval v letech 1945-50 VŠUP v ateliéru Josefa Wagnera, jeho tvorba se však záhy vymaňuje z profesorova vlivu. V 50. letech se věnuje především sochařským objektům pro architekturu (např. pro Dům módy). Realizace určené pro využití v architektuře ho v následujícím období proslavily, zejména ty pro československé pavilony na světových výstavách, ať už šlo o Brusel (1958), Montreal (1967) nebo Ósaku (1970). Zároveň však tvořil i autonomní sochy-objekty, které definoval především jeho zájem o lineární konstrukce a kontrast hmoty a geometrických tvarů. Jeho oblíbeným kinetickým motivem se stalo kyvadlo.

Společně se svou manželkou, výtvarnicí Věrou Janouškovou stáli u vzniku skupiny UB 12. Vystavoval jak s tímto uskupením, tak samostatně (např. 1967 v Praze) nebo dohromady se svojí ženou (Liberec 1967). V 70. letech čelil perzekucím ze strany komunistického režimu a prezentovat se prakticky nemohl. Do oficiálního výtvarného života se pomalu vracel až v 80. letech. Jeho díla má ve sbírkách například Národní galerie, Galerie hlavního města Prahy, Oblastní galerie v Liberci nebo Museum Kampa.