Ty mu šly v patách ještě za života a jak to tak vypadá, budou ho provázet i v budoucnu. Názor, že vše okolo Tichého osoby je jen šikovně postavený marketing a kurátorská manipulace, se v obecném povědomí zažil natolik, že bude těžké začít o jeho práci přemýšlet i z poněkud konstruktivnějších pozic. Vypadá to spíše na další podivování se, co vše že je možné považovat za umění a především, jak nekřesťansky vysoké ceny jsou ochotní někteří lidé za toto „umění“ zaplatit.

Jak do tohoto zmatení hodnot, na jehož začátku stojí ochota moderní společnosti uvažovat o všem v rámci finanční směnitelnosti, zakomponovat autora? Co si vlastně o vybujelém kultu fotografického primitiva s obsesí vůči ženskému elementu, do nějž byl nastylizován, myslel? Vyhovoval mu? Uspokojoval přirozenou ješitnost, kterou v sobě má každý umělec? To se dá dnes jen těžko říci. A tak opět končíme v síti spekulací peněz a touhy, řízených logikou trhu a médií. Ovšem ne tak zcela.

Vybrané kresby a grafiky reprezentují časový průřez od 50. let (liniové kresby tuší a tužkou, přípravné skici k obrazům), přes 60. a 70. léta (expresivně pojaté kresby tužkou, pastelkami, tuší, akvarely) až po grafické listy (lepty, barevné lepty) ze 70. a 80. let.

Tichého příběh obsahuje silný autentický moment člověka stojícího mimo systém. V tom je ostatně jeho síla. Tím imponuje naší podvědomé potřebě vystoupit občas z tísnivých sociálních stereotypů západní společnosti. Poustevnictví a kutilství, na něž se pro nás smrskla Tichého podstata, to je svoboda, na níž nedosáhneme, protože si netroufneme ani natáhnout ruku. Tichého fotografie jsou špatné. Námětově bez vyšší hodnoty, technicky katastrofální a navíc často znehodnocované neohrabanými kresebnými zásahy autora. Přesně tak o nich hovoří ti, kteří vyrostli na perfektním řemesle, jež je fundamentem klasické umělecké fotografie. Problém je v tom, že pro Tichého nic jako fotografie v konvenčním smyslu neexistovalo. Dělal obrázky, které nebyly určené k tomu, aby byly hodnoceny pravidly vnějšího světa. To je ostatně dnes, v době, kdy mizí jak umělecká fotografie v původním slova smyslu, tak klasický analogový fotografický proces, podstata kouzla, které mají pro ty, kteří jsou ochotní pohlížet na ně jinou než tradiční optikou.

Ale zpět k faktům. Poslední velká domácí přehlídka Tichého tvorby se konala v Brně v roce 2006. A to hned na dvou místech, v Domě umění a v Moravské galerii. Tam se autor objevil jako součást projetu Artist for Tichý – Tichý for Artist ve společnosti děl výtvarných umělců světového formátu. Bylo to v době, kdy legenda voyeura a sociálně vyloučeného génia pumpovala ceny jeho fotografií do výšek, které byly v kontextu domácího trhu astronomické. A tak samozřejmě vzbuzovaly otázky, jestli jsou adekvátní hodnotě umělecké.

Současná výstava nevznikla z naivní potřeby hledat pravdu o Miroslavu Tichém nebo odhalovat fikce, jež se okolo jeho osoby navršily. Jde jí spíš o to autorův obraz vybalancovat. K tomu nebylo nutné vymýšlet žádné složité koncepce. Stačilo se přidržet objektivních faktů a ty ilustrovat konkrétním materiálem. V tomto ohledu je na místě připomenou obecně známý fakt, že Tichý studoval malbu na pražské AVU, a i když studia formálně nedokončil, byl více méně akademicky vzdělaným malířem a tomu odpovídaly i jeho umělecké preference. Cenil si hlavně svých olejomaleb, kreseb a grafik, v nichž spolehlivě rozeznáme školeného umělce, zacházejícího bravurně s různými technikami a styly.

Miroslav Tichý: Ateliér / 50. léta / olej na plátně

V jeho práci se objevují odkazy na klasickou modernu, ale později také na komiks nebo lidovou tvorbu. Tichý byl v souladu se svým vzděláním poměrně konzervativní, vyjadřoval se prostřednictvím klasických výtvarných médií. S trochou licence by se dalo říci, že fotografii přibral do svého repertoáru z nouze až v 70. letech, kdy přišel o ateliér, kde se mohl věnovat klasickým technikám. Sám k tomu říkal: „Obrazy už byly namalovaný, kresby nakreslený. Tak co jsem měl dělat? Hledal jsem nové prostředky. Pomocí fotografování jsem spatřil všechno nově, byl to nový svět.“  Divák by tedy měl před vstupem do výstavního prostoru zapomenout na vše, co o Tichém ví z různých publikací a z médií a vnímat vystavené artefakty rovnocenně, jako určitou jednotu. Tím se vyhne falešnému obrazu, v němž figurují Tichého grafiky, oleje a kresby, v roli jakési předehry k fotografiím, coby autorovu tvůrčímu vrcholu.

Vystavené fotografie jsou zvětšeninami na bromo-stříbrném papíře. Vznikaly v Kyjově v rozmezí 70. a 80. let.