Meda Mládková jako sběratelka

Meda Mládková 1919–2022

Úmrtím Medy Mládkové česká kultura ztrácí nejen nejvýznamnější sběratelku a propagátorku českého umění druhé poloviny 20. století, ale především ženu, která byla pro mnohé vzorem a inspirací a která vynikala odhodláním a neústupností.

Meda Sokolová v Paříži, druhá polovina 50. let


Meda Sokolová v Paříži, druhá polovina 50. let

Cestu k sběratelství, potažmo k umění vůbec, jak sama mnohokrát vyprávěla, jí otevřelo setkání s Františkem Kupkou v Paříži v roce 1956. Medě, tehdy ještě Sokolové, bylo třicet sedm let, Kupkovi osmdesát pět. Znali se jen několik měsíců – Kupka na začátku léta následujícího roku zemřel –, Medu však toto setkání ovlivnilo na celý život. Vytvořila největší soukromou sbírku Kupkových děl a desítky let neúnavně pracovala na propagaci jeho díla. 

Nutno dodat, že Kupka nebyl jediným ze slavných českých Pařížanů, s nímž se setkala. Již v roce 1953 v exilovém nakladatelství Éditions Sokolova, které založila a provozovala, vyšla vůbec první knižní monografie Toyen. Jeden z malířčiných obrazů z této doby je dnes také součástí fondů Musea Kampa. Zcela se naopak minula s Josefem Šímou; nejen, že žádný z jeho obrazů nekoupila, ale nikde jej ani nezmiňuje. 

Co se týče propagace Kupkova díla, nešlo jen o její aktivity ve Spojených státech. Ani v České republice nebyl před třiceti lety zdaleka tak známý jako dnes. Když v Česku, na jaře 1996 v Domě U Černé Matky Boží, poprvé představila výběr ze sbírky, kterou vybudovala spolu se svým manželem Janem Mládkem, šlo o první větší Kupkovu výstavu v Praze po bezmála třiceti letech. Stěžejní kolekce Kupkových obrazů, kterou český stát od umělce zakoupil po druhé světové válce, byla s výjimkou velké výstavy v roce 1968 a několikatýdenní studijní výstavy v Anežském klášteře v roce 1989 skryta očím veřejnosti v depozitářích Národní galerie. 
 

Dům manželů Mládkových ve Washingtonu D.C.


Dům manželů Mládkových ve Washingtonu, 70. léta

Veletržní palác s první stálou expozicí českého moderního umění 20. století, ve které důležité místo zaujímala Kupkova Amorfa (Dvoubarevná fuga), byl otevřen teprve v prosinci 1995 a velká Kupkova výstava s podtitulem Průkopník abstrakce, malíř kosmu se tamtéž uskutečnila až na jaře 1998. Když byl v květnu 2003 Kupkův abstraktní obraz poprvé nabídnut v české aukci, šlo o Modrou kompozici z roku 1925 ze sbírky Jindřicha Waldese, zůstal při požadované ceně 7,5 milionů korun nevydražen.

V červnu 1999 Meda Mládková uzavřela dohodu s Prahou, kterou na město převedla nejcennější díla ze své sbírky – vedle Kupkových obrazů a kreseb i soubor českého a středoevropského poválečného umění v čele s kolekcí děl Jiřího Koláře a Adrieny Šimotové –, a výměnou za to nadace, kterou založila, získala na 99 let do pronájmu budovu Sovových mlýnů. Slavnostní otevření Musea Kampa bylo plánováno na 8. září 2002. V polovině srpna však přišla tisíciletá povodeň a celé přízemí musea se ocitlo pod vodou. K zahájení provozu Musea Kampa nakonec došlo o rok později, v den 84. narozenin paní Medy. 

Jakkoliv je soubor Kupkových děl nejznámější částí sbírky manželů Mládkových, neméně důležitý byl její zájem o české poválečné umění. Do Prahy pravidelně zajížděla od roku 1967 a postupně vybudovala sbírku čítající několik tisíc děl. Po roce 2000 umělecká díla, která nebyla součástí daru hlavnímu městu, i další svůj majetek převedla na nadaci, která se stará o provoz Musea Kampa. Od původně zamýšleného musea se stálou expozicí se Museum Kampa v průběhu dvaceti let své existence více přeorientovalo na výstavní činnost, v letošním roce je například plánováno deset výstav. Formou stálé expozice jsou představována jen díla Františka Kupky a Otto Gutfreunda. 
 

Manželé Mládkovi


Meda a Jan Mládkovi, 70. léta

Museum také dál pokračuje v rozšiřování svých sbírek. Zaměřuje se jednak na české autory, kteří působili v exilu, dále pak na doplňování sbírky o další výrazné autory od 70. let do současnosti. Loni například díky podpoře Ministerstva kultury do svých sbírek získalo sochu Duha od Jindřicha Zeithammla nebo několik figurativních obrazů z 80. let od Eduarda Ovčáčka. Museum Kampa tak není jen pomníkem paní Medy, ale hlavně naplněním a pokračováním její víry v moc a význam umění a kultury. 

 

Autor je šéfkurátorem Musea Kampa.


Související články

Impresionismus: Od nezájmu a pohrdání k nejdražším obrazům světa

Impresionismus: Od nezájmu a pohrdání k nejdražším obrazům světa

150 let od první výstavy impresionistů

Na den přesně před sto padesáti lety se v Paříži otevřela první výstava impresionistů. Trvala měsíc, skončila komerčním i reputačním nezdarem a pořádající Spolek se ještě týž rok rozpadl. Publiku trvalo dalších deset dvacet let, než se naučilo rozezn...

15. dubna 2024
Důvěra v internetové aukce roste

Důvěra v internetové aukce roste

Online aukce v roce 2023

Dvacetkrát se sběratelé loni dostali přes milion korun na online aukcích, které dlouhodobě sleduje server Artplus. Celkem na nich utratili 157 milionů korun. Nejprodávanějším umělcem se podle obratu stal Václav Radimský. U sběratelů zabodovala i Jitk...

7. března 2024
Investiční fondy loni utratily za umělecká díla desítky milionů

Investiční fondy loni utratily za umělecká díla desítky milionů

Umění jako investiční aktivum

Ceny kvalitního umění pokračovaly i loni v růstu. V posledních deseti letech dokázaly porazit i inflaci. Investiční fondy, které zhodnocují peníze investorů nákupem a prodejem umění, díky loňským prodejům dosáhly u některých děl zhodnocení v desítkác...

29. února 2024
Zobrazit všechny

Další články


<