Kandinský poprvé, podruhé...; Sotheby's Londýn 21. 6. 2017

Jako první ze dvou Kandinského maleb, které překonaly dosavadní autorovo celosvětové maximum, přišla na řadu jeho expresivní krajinomalba zachycující jihoněmecké Murnau z roku 1909, tedy z období, které předcházelo Kandinského cestě k abstrakci.

Tuto práci zakoupil nedlouho po jejím vzniku zakladatel berlínského časopisu Der Sturm Herwarth Walden, který ji za první světové války prodal curyšskému obchodníkovi s kožešinami a sběrateli Bernhardu Mayerovi, v jehož rodině dílo zůstalo až doposud. Mayer nicméně kvůli židovskému původu musel v roce 1941 uprchnout do USA, přičemž část své sbírky (která obsahovala autory jako Cézanne, van Gogh, Picasso, Mattise atd.) poslal do Států již napřed. V roce 1951 došlo prostřednictvím manželského svazku ke spojení tradičně kožešnické rodu Mayerů s klanem Merzbacherů, jež měli podobný osud. Werner Merzbacher s Gabrielle Mayerovou ve Spojených státech pokračovali ve výrobě kožešin, o několik let později se ale přestěhovali zpět do Curychu a navázali na sběratelské a mecenášské kořeny svých prarodičů.
 

Wassily Kandinsky: Murnau - Krajina se zeleným domem, 1909,
olej na plátně, 70 x 96 cm,
cena: 20 971 250 GBP, Sotheby's London 21. 6. 2017
 

Odhadní cena tohoto mimořádného oleje, jež byl kromě své čilé výstavní aktivity také téměř 25 let zapůjčen v muzeu v Tel Avivu, byla stanovena mezi 15-25 milionů liber. Zkušená licitátorka Helena Newman začala na částce 12 milionů a několik telefonních limitů cenu vyhnalo na konečných takřka 21 milionů. O více jak 2 miliony tak Murnau předstihlo autorův velkoformátový obraz Rigide et courbé (1935), vydražený na podzim loňského roku v Christie's.
 

Wassily Kandinsky: Obraz s bílými liniemi, 1913,
olej na plátně, 119, 5 x 110 cm,
cena: 33 008 750 GBP, Sotheby's London 21. 6. 2017

Vysoce pastózní scéna udržela své prvenství v žebříčku Kandinského děl pouze několik málo chvil. Jako položka s číslem 53 bylo totiž nasazeno již zcela abstraktní autorovo plátno, jehož odhad aukční síň poskytovala pouze na požádání. Na vyvolávací cenu 23 milionů liber zareagovaly dva telefonní limity a jeden zájemce na sále, přičemž všichni se dražby trvající 12 minut účastnili téměř do konce. Nový majitel nakonec za tento obraz nabídnul nejvyšší částku, a to 29,2 milionů liber (bez provize). S provizí a poplatky činí konečná cena bezmála jednu miliardu českých korun (zkrácený záznam z dražby obou obrazů zde).

Museum of Painterly Culture, Moskva, leden 1920. Obrazy Gončarové, Larionova, Maleviče a dalších čekají spolu s draženým Kandinského plátnem (v pravé části snímku) na převoz do muzea v Penze. 
 

I provenience této položky, na níž dala Sotheby's finanční garanci, byla výjimečná. Čtyři roky po jeho vzniku obraz od malíře zakoupilo tehdy vznikající Muzeum malířské kultury v Moskvě, které jej zanedlouho v rámci výstavní politiky postoupilo muzeu v Penze. Obraz následně putoval do Treťjakovské galerie, odkud ho koupil v první polovině 70. let Wilhem Hack, kolínský podnikatel, sběratel a posléze zakladatel muzea moderního umění v Ludwigshafen am Rhein. 
 

Do stejného dražebního režimu jako Kandinského olej zařadila Sotheby's i Femme at oiseaux od Katalánce Joana Miróa. Přestože startovacích 20 milionů navýšily "pouze" čtyři příhozy, finálních více než 24,5 milionu liber (včetně provize) stačilo na vedoucí pozici malířova internacionálního top 10. Za poznámku stojí, že se jednalo o poměrně drobnější práci spadající do kategorie kombinovaných technik na papíře, navíc v minulosti několikrát obchodovanou nejen privátně, ale i na aukčním trhu.