Nebývá běžné, aby se jedna z hlavních aukcí jarní sezóny v pulzujícícm srdci světového trhu s uměním promovala díky českému výtvarníkovi. S konkrétním seznamem předkládaných položek vyšla společnost Sotheby’s na veřejnost koncem dubna, ale již pár týdnů před tím problikával na jejich webových stránkách jasně identifikovatelný banner – zářivě modré valéry s výraznou černou linkou v abstraktním tvarosloví.

Printscreen z webových stránek aukční síně Sotheby’s s propagačním bannerem k večerní dražbě 13. května 2025 (pořízeno 22. 4. 2025). Zdroj: Sotheby’s

Výřez obrazu nezachycoval očekávatelnou signaturu s dominantním K na začátku jména, nicméně bylo téměř stoprocentně jasné, že půjde o významné dílo Františka Kupky ze série Traits, plans, profondeur (Čáry, plochy, hloubka), jejíž jinou špičkovou ukázku spravuje Národní galerie v Praze (inv. č. O 11164) nebo pařížské Centre Pompidou. Jistotu do případných spekulací vnesl katalog, který osvětlil jak umělecko-historickou genezi malby, tak její zajímavou vlastnickou historii. A navíc odkryl překvapení v podobě dalšího Kupkova obrazu, dokonce s ještě vyššími prodejními ambicemi. 

Obě položky jsou součástí tematického výběru ze sbírky právníka, filmového producenta a mecenáše Josepha H. Hazena (1898-1994), který se podílel na zlaté éře filmového Hollywoodu od raných 20. let po konec let šedesátých. Zkušenosti nabíral jako osobní asistent jednoho z bratrů Warnerových, Harryho. V roce 1944 si založil vlastní produkční společnost, s níž podnikal dalších pětadvacet let. Úspěšný byznys mu umožnil zřídit v roce 1957 filantropickou nadaci Joseph H. Hazen Foundation, jejímž prostřednictvím začal budovat svou vlastní především obrazovou sbírku. Rok po jeho skonu, v šestadevadesáti letech, proběhlo první kolo pozůstalostní aukce a patnáct klasiků evropského impresionismu a moderny, Kandinskij, Leger, Picasso a další, vynesli dohromady téměř dvaapadesát milionů dolarů.

Vincent van Gogh: Lesní podrost, 1890,
olej na plátně, 73 x 92 cm,
Sotheby’s New York 8. 11. 1995
konečná cena: 24 500 000 USD (+ provize)

Tehdejší jednička Hazenovy kolekce, Sous-bois (Lesní podrost) od Vincenta van Gogha, dosáhla k téměř 27 milionům dolarů vč. provize, což v roce 1995 znamenalo fantastický výsledek a čtvrtou pozici v protomodernistově autorském žebříčku. Jen pro srovnání, v dnešních tabulkách se van Goghův obraz nachází na dvacátém místě. Ostatní díla z podnikatelovy sbírky, včetně obou Kupků, zůstala na následujících třicet let v rodinném majetku. Loni v říjnu zemřela Hazenova dcera, kulturní mecenáška paní Cynthia Hazen Polsky, a mladší generace dědiců patrně připravila další dílčí rozprodej.

František Kupka: Příliv a odliv, 1923,
olej na plátně, 58,6 x 72 cm, 
Sotheby’s New York 13. 5. 2025
odhad prodejní ceny: 3 000 000 - 5 000 000 USD (+ provize)

V úterý 13. května večer se publiku představí pět položek, o den později se do denní aukce zapojí dva exponáty. Kupkův Příliv a odliv (Flux et reflux) stejně jako Ochablé tvary (Formes flasques) jsou podle katalogu kryty prodejní zárukou, takže akvizice se jistě zdaří. I přesto bude zajímavé sledovat, do jaké výše se sběratelé a sběratelky odváží přihazovat. Méně obvyklý, mírně horizontální formát v autorově oblíbené modři pořadatelé odhadují na částku mezi třemi až pěti miliony dolarů (orientačně 75 až 125 miliony korun bez provize). Motivicky i formálně obdobných obrazů existuje podle expertů ze Sotheby’s pět: jeden v soukromých rukou, tři v renomovaných muzeích a onen z Hazenovy kolekce. Jako jediný nese alegorizující název Příliv a odliv, zatímco ostatní varianty jsou pojmenovány shodně Čáry, plochy, hloubka (pražská je opatřena číslem III, pařížská číslem I).

Detail signatury a dedikace na obraze Příliv a odliv Františka Kupky. Zdroj: Sotheby’s 

Odborníci dávají tento nepřehlédnutelný fakt do souvislosti s prvním vlastníkem díla, Kupkovým přítelem a stejně angažovaným Čechoslovákem, odbojářem, původně malířem z pražské Akademie, Jaroslavem Šejnohou (1889-1982). Ten se do Francie vydal nejprve na uměleckou zkušenou, ale záhy po konci I. světově války vstoupil do diplomatických struktur nové republiky. Zastával postupně funkce konzulárního atašé, legačního tajemníka a osobního sekretáře vyslance v Paříži (1919-1923). S Františkem Kupkou si byli po léta blízcí a doprovodný text v katalogu upozorňuje na dedikaci „à mon ami J. Sejnoha“ (mému příteli J. Sejnohovi), která by měla potvrzovat věnování čerstvě dokončeného obrazu novomanželům, panu Jaroslavovi a jeho choti, Albertě roz. Jedličkové (1923).

Jiná hypotéza hovoří o tom, že Příliv a odliv mohl být osobním darem na rozloučenou, neboť krátce po sňatku se Sejnohovi stěhují na šest let do Prahy. Diplomatova profesní kariéra kopíruje bouřlivé osudy první, druhé i třetí republiky. Zastával vysoké ambasadorské posty v Římě, Estonsku, Londýně, Egyptě či Indii, po komunistickém puči v roce 1948 byl zbaven všech funkcí a do Československa se již nikdy nevrátil. S manželkou se usadili v Torontu, čímž se Kupkovo plátno dostalo za Atlantik. Jaroslav Sejnoha zůstal svému uměleckému školení věrný a dokonce v roce 1964 sepsal rozsáhlý esej Frank Kupka (1871-1957), v němž vyjevil svůj obdiv k příteli jako nedostižnému modernistovi. Poetický název obrazu pochází patrně přímo od něj. Na přelomu padesátých a šedesátých let se Příliv a odliv dostal do komerční galerie v New Yorku a ještě v roce 1966 byl vystavován jako majetek známého obchodníka s uměním, rakouského imigranta Abrise Silbermana. Možná přímo v expozici Finch College Museum of Art si jej vyhlédl Joseph Hazen, neboť záznamy evidují převod obrazu do producentovy sbírky v září 1966. Od té doby nebyl nikdy vystaven ani publikován.

František Kupka: Ochablé tvary, 1919-25,
olej na plátně, 66 x 66 cm, 
Sotheby’s New York 13. 5. 2025
odhad prodejní ceny: 5 000 000 - 7 000 000 USD (+ provize)

Stejně dlouho dlela v americké kolekci i druhá položka květnové aukce, čtvercový formát s názvem Formes flasques (Ochablé tvary). O rané provenienci se katalog nezmiňuje, akvizici zprostředkovala menší newyorská galerie v březnu 1966, když obraz před tím minimálně dvakrát představila veřejnosti na menších prezentacích. Jako Hazenova zápůjčka se obraz objevil na velké retrospektivě v Guggenheimově muzeu v roce 1975/76. Kupka si Ochablých tvarů z počátku 20. let opravdu považoval, neboť si jej vybral pro svou jubilejní přehlídku v Mánesu v roce 1946. Na „statusové“ výstavě, z níž třiadvacet velkých obrazů zakoupil československý stát, se objevil pod titulem Tvary chabé, v pozdějším anglickém překladu jako Enfeebled Shapes (Feeble Shapes).

Pohled do výstavy Galerie S.V.U. Mánes v Praze, listopad 1946. Obraz Ochablé tvary uprostřed, vpravo od něj Čáry, plochy, hloubka I, dnes ve sbírkách Centre Pompidou. Zdroj: Sotheby's

Po sto letech od vzniku malby ji pořadatelé považují za „jednu z nejhodnotnějších autorových prací, která kdy prošla trhem“, s čímž koreluje i předpokládaná prodejní částka. Předaukční rozmezí pět až sedm milionů dolarů (orientačně 125 až 175 milionů korun bez provize) míří svou horní hranicí na dohled k absolutnímu Kupkovu rekordu z před čtyř let v Londýně. Tehdy velké Tryskání II (Le Jaillissement II) zazářilo za 6,4 milionu liber na kladívku, tedy přibližně 8,8 milionu dolarů (přibližně 211 milionů korun bez provize).

František Kupka: Tryskání II, 1922–23,
olej na plátně, 125 x 85 cm,
Sothebyʼs London 25. 3. 2021
konečná cena: 7 551 600 GBP (vč. provize)

Úterní dražba u Sotheby’s láká také na špičková díla evropského orfismu, za jehož hlavní hvězdu pokládá právě Františka Kupku, třebaže sám malíř se definicím trendujících -ismů spíše vyhýbal. Stylový výběr ze sbírky Hazenových doplňuje ještě ukázka charakteristické barevně-tvarové abstrakce Roberta Delaunaye Zátiší (Nature Morte, 1-1,5 milionu dolarů), která by měla vystihovat dosud málo známou polohu amerického sběratele jako milovníka tohoto progresivního, avšak krátkodobého francouzského uměleckého směru. Newyorské publikum by mohlo být na orfickou vlnu náležitě naladěno, neboť stejné téma pozvedla letos v březnu skončená velká výstava Harmony and Dissonance: Orphism in Paris, 1910–1930 v Guggenheimově muzeu. Od Františka Kupky byla k vidění hned jedenáctka jeho prací.