Poprvé na veřejnosti byla jedna z verzí Muchovy busty Přírody k vidění v rakouské sekci světové výstavy v roce 1900 v Paříži. Její vyobrazení bylo také součástí katalogu této expozice. Ačkoli v té době vzniklo několik variant této plastiky, povědomí o nich, a celkově o Muchově sochařských dílech, nebylo velké a časem se téměř vytratilo. Známa byla pouze poněkud odlišně ztvárněná ženská busta zhotovená pro interiér Fouquetova klenotnictví (dnes je jednou z expozic Musée Carnavalet v Paříži). 

To se ale změnilo v polovině 60. let, kdy se léta pozapomenuté busty začaly s rostoucí oblibou umění období secese objevovat na trhu. Poprvé se tak stalo v souvislosti s tou variantou plastiky, která se pak následně v polovině 80. let dostala do Virginia Museum of Fine Arts, kde je uchováván dodnes. Jednotlivé varianty Přírody se od sebe liší patinou, detaily šperků a koruny a částečně také použitým materiálem. 

Na počátku 70. let se v aukci v Londýně objevila bronzová pozlacená busta s malachitovými detaily velmi podobná té současné. Koupili ji tehdy sběratelé z Bruselu, baron Gillon-Crowet s manželkou, v jejichž muzeu věnovanému umění přelomu 19. a 20. století je od roku 2013 k vidění. Baronka Anne-Marie Gillon-Crowet v dokumentu věnovaném této plastice mluví o tom, že modelem k ní měla být francouzská tanečnice Cléo de Mérode, což potvrdil syn Alfonse Muchy Jiří.