Na první pohled nesourodý umělecký záběr Gabriela Maxe propojoval jeho osobitý názor na duchovní a psychologický rozměr člověka, respektive živých bytostí obecně. Jako mistrovský figuralista s citem pro salonní estetiku se prosadil v nejprestižnějších oborech své doby: náboženské malbě, historiích nebo stylizovaných portrétech. Stejnou přesvědčivost a vizuální půvab však dokázal vkládat i do originální kategorie výtvarné produkce, které zasvětil především posledních patnáct let svého života.

Gabriel Max: Opice jak umělečtí kritici, 1889,
olej na plátně, 84,5 x 107,5 cm,
inv. č. 7781
Bayerische Staatsgemäldesammlungen, Neue Pinakothek, München

Tzv. opičímu žánru, tedy desítkám převážně komorních obrazů s motivem malých primátů v různě aranžovaných kompozicích, se Gabriel Max věnoval ve volné i zakázkové tvorbě, z níž několik chef-d'oeuvrů vešlo s tehdejší velkou pompou do významných sbírek – například metrové plátno Affen als Kunstrichter (Opice jako umělečtí kritici) si hned v roce 1889 pořídila dnešní Neue Pinakothek v Mnichově – nicméně většina děl zůstala v soukromém vlastnictví a čas od času projde trhem. Primárně německým či rakouským, ale také zámořským či českým.

Malíř duše Gabriel Max mezi Prahou a Mnichovem

Gabriel Cornelius Max se narodil v roce 1840 na pražském Novém Městě do rodiny významného sochaře a modeléra Josefa Maxe, specialisty na pomníkovou, funerální a monumentální plastiku. Po smrti otce na něj měl silný vliv také strýc Emanuel Max, figuralista a autor například mramorové svaté Ludmily v katedrále svatého Víta na Pražském hradě nebo spolutvůrce sousoší maršála Radeckého na Malostranském náměstí. Mladý Gabriel Max absolvoval studia na malířských akademiích v Praze, ve Vídni a v Mnichově, kde se v polovině 60. let usadil již natrvalo.

Ve stylu svých velkých učitelských vzorů Christiana Rubena a Karla von Pilotyho se vyprofiloval jako autor náboženských a historických scenérií, vypracovaných perfektní staromistrovskou technikou a s působivým diváckým účinkem. S rodnou Prahou nicméně zůstal v blízkém kontaktu, ať už formou pravidelné účasti na výstavách nebo vedením českých studentů ve svém ateliéru na mnichovské Akademii. Výrazně ovlivnil například Jakuba Schikanedera. Část Maxovy salonní tvorby se nesla v ryze senzuálním stylu, který zachycoval postavy, zejména dívky a ženy, v jasně čitelném citovém opojení a oduševnělé náladě, odtud titul Seelenmaler. Významný segment figurální produkce však šel mnohem dál za tradiční křesťanskou či antickou ikonografii. Gabriel Max vyznával nejdříve teosofické a antroposofické pojetí světa, v němž spirituální základ formuje hmotu a tedy duše je klíčem k člověku, aby od 90. let přešel k vědeckému darwinismu a evolucionismu.

Specialista na opičí žánr, chovatel a sběratel exotik

A právě z tohoto ideového prolínání vyrůstaly umělcovy představy o roli primátů ve vývoji lidského druhu. Teoretické znalosti o tomto novém oboru získal Gabriel Max od biologa, profesora jenské univerzity a přítele Ernsta Haeckela, jenž se s Charlesem Darwinem znal napřímo a německému, potažmo středoevropskému publiku zprostředkoval jeho myšlenky ve svém pojednání Anthropogenie z roku 1874. Ze stejné doby pocházela také Maxova první studie uhynulé opice, kterou opatřil humanizujícím názvem Schmerzvergessen (Zapomenutá bolest). Kombinace opičích podobizen, stylizovaných do každodenních momentů a situací, s promyšlenými tituly se stala Maxovou uměleckou značkou. Jeho tzv. opičí žánr budil mezi bavorskou, respektive středoevropskou klientelou živý zájem a malíř tak během přibližně dvou dekád, od 90. let do posledních měsíců života v roce 1915, vytvořil bohatou kolekci pláten či dřevěných desek se solitérními zvířaty či párovými nebo skupinovými portréty.

Podobizna Gabriela von Maxe s paviání samičkou jménem Puk, věnovanou v roce 1902 do berlínské ZOO,
fotografie, 17,7 x 12,3 cm,
The Daulton Collection

Zoologická, antropologická a etnografická vášeň šla u Gabriela Maxe tak hluboko, že si na svém letním sídle v Ambachu u Starnbergsee, kousek od Mnichova, vybudoval ohromnou sbírku archeologických a přírodovědných předmětů, nálezů a fosilií, včetně stovek zvířecích a lidských lebek. Encyklopedická kolekce, formovaná darwinistickými zákony, čítala kolem 60 tisíc položek a podle dobových záznamů ji po skonu Gabriela Maxe stěhovalo pět železničních vagonů. V roce 1917 ji získalo do péče mannheimské Reiss-Engelhorn-Museum.

Spolu s hlubokými teoretickými znalostmi se malíř mohl spolehnout také na autopsii a každodenní zkušenost se zvířaty, neboť malé druhy opic choval, respektive s nimi přímo žil a bydlel. V jeden čas se jich ve vile na Starnbergsee sešlo až čtrnáct. Oblíbené makaky, malpy nebo kočkodany pozoroval, skicoval a fotografoval, tyto podklady pak rozpracovával do olejomaleb. Gabriel Max komponoval dobová podobenství o zvířecích předcích lidstva, v nichž byly opice chápány téměř idealizovaně, až vzorově. Některé zobrazované příběhy vyprávěly přeneseně o ctnostech, schopnostech a dovednostech člověka v jeho „primitivním/primátním“ stavu, jiné ironizovaly lidské poklesky.

Maxovy salonní opičky ostře kontrastovaly s jinou soudobou, dekadentní a symbolistní ikonografií, v níž velké opice, gorily nebo orangutani zosobňovaly negativní emoce, agresi, zlo a úpadek. Gabriel Max byl za svůj umělecký přínos povýšen u příležitosti 60. narozenin do šlechtického stavu a byl titulován Ritter von Max. Za obohacení vědeckých oborů byl oceněn čestným doktorátem prestižní univerzity v Jeně. Zemřel v roce 1915 ve věku pětasedmdesáti let.

Darwinovo výročí a přelomová výstava v Plzni

Pohled do expozice Gabriel Max ve výstavní síni 13, pořádané Západočeskou galerií v Plzni. Zdroj: ZČG v Plzni

Dobová popularita, ať už díky proslulým příběhům mučednic, senzuálních dívčích podobizen nebo právě opičích žánrů, vzala již v meziválečném období poměrně rychle za své. Jako konzervativní akademik konce 19. a počátku 20. století stál pražsko-mnichovský umělec stranou širšího zájmu až do přelomu milénia. Jako výtvarníka – primátologa jej objevila velká výstava Darwin: Kunst und die Suche nach den Ursprüngen, pořádaná u příležitosti 200. výročí narození Charlese Darwina a 150. výročí vydání badatelova opusu On the Origin of Species (Schirn Kunsthalle Frankfurt, 2009). Expozice tehdy ukázala také tematickou tvorbu Františka Kupky.

Záhy následovala již monografická výstava Gabriel von Max, Malerstar, Darwinist, Spiritist v mnichovské galerii Lenbachhaus (2010) a její výjimečná verze, připravená Západočeskou galerií v Plzni (2011). Bohatě vypravené katalogy k oběma přehlídkám jsou stále jedněmi z nejkomplexnějších zdrojů o multižánrovém díle Gabriela Maxe. Zajímavý americký pohled na malířovu tvorbu, včetně desítek akvizic opičích obrazů z posledních let, mapuje online databáze soukromé kalifornské sbírky The Daulton Collection. Do jejích fondů přešla řada Maxových nejdražších položek z evropských či zámořských aukcí.

Maxovi makakové na trhu s uměním

Gabriel Max: Snoubenci, po 1900,
olej na dřevě, 22 x 28 cm,
Nagel Auktionen Stuttgart 13. 5. 2026
odhadní cena:  5 000 - 7 000 EUR (bez provize)
konečná cena: 33 670 EUR (vč. provize)

Opičí žánr patří k momentálně nejžádanějším kategoriím z malířovy produkce na sekundárním trhu, větší nebo raritnější obrazy dosahují na nižší statisíce eur či dolarů. Specializovaná sběratelská poptávka dokázala zvednout katalogové ceny na několikanásobky. V rámci autorovy top dvacítky se portréty malp, kočkodanů nebo makaků těší z devíti příček, ostatní pozice náleží figurální nebo náboženské malbě. Dostupnější položky komornějších formátů bývají k mání za desítky tisíc eur, na tuzemských aukcích měla pouze dvojice děl poloviční až třetinovou hodnotu (kolem 15 tisíc eur, přes 300 tisíc korun).

Drobná deska opičích Snoubenců (Verlobte), dražená předminulou středu u německé společnosti Nagel, dosáhla na téměř 34 tisíc eur. Slušná částka byla pětinásobkem vyvolávací ceny a momentálně jí patří pozice na začátku druhé desítky Maxových žánrových tabulek.

TOP 5 nejdražších děl Gabriela Maxe v kategorii opičího žánru na světových aukcích

1/ Der Atelierbesuch (před 1913)

Gabriel Max: Návštěva v ateliéru,
olej na plátně, 88 x 124 cm, 
Sotheby's New York 5. 11. 2015
odhadní cena: 120 000 – 180 000 USD (bez provize)
konečná cena:  298 000 USD (vč. provize)

Sotheby's New York 18. 5. 1988
kladívková cena: 66 435 USD (bez provize)

2/ Die Gelehrten

Gabriel Max: Badatelé,
olej na plátně, 60,5 x 45 cm,
Dorotheum Wien 23. 4. 2015
odhadní cena: 8 000 – 12 000 EUR (bez provize)
konečná cena: 149 400 EUR (vč. provize)

3/ Salome

Gabriel Max: Salome,
olej na plátně, 45 x 59 cm,
Hindman Auctions Milwaukee, USA  6. 11. 2015
odhadní cena: 7 000 – 9 000 USD (bez provize)
konečná cena: 106 250 USD (vč. provize)

4/ Schlechte Zeiten

Gabriel Max: Trudné časy,
Ooej na plátně, 64 x 61 cm,
Hindman Auctions Milwaukee, USA  6. 11. 2015
odhadní cena: 8 000 – 12 000 USD (bez provize)
konečná cena: 75 000 USD (vč. provize)

 

5/ Frühstück - Affe und Libelle

Gabriel Max: Snídaně – Opice a vážka,
olej na dřevě, 24,8 x 20,6 cm,
Karl & Faber München 11. 11. 2016
odhadní cena: 30 000 – 40 000 EUR (bez provize)
konečná cena: 56 250 EUR (vč. provize)

Obrazy Gabriela Maxe na tuzemském trhu

1/  Nad účetní knihou

Gabriel Max: Nad účetní knihou,
olej na plátně, 43 x 36 cm,
Galerie Kodl 25. 4. 2010
konečná cena: 372 000 Kč (vč. provize)

 

2/ Susane (Madona)

Gabriel Max: Susane (Madona),
olej na plátně, 36,5 x 27,5 cm,
European Arts 20. 11. 2016
konečná cena: 322 900 Kč (vč. provize)

 

Siesta

Gabriel Max: Siesta,
olej na plátně, 61 x 50 cm,
1. Art Consulting 25. 11. 2009
vyvolávací cena: 649 000 Kč (vč. provize) – neprodáno
Od 2010 ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni.