Prvním tématem byl obrat trhu s uměním v loňském roce, který zaznamenal určitý propad. Rozdíl vůči předloňskému roku činil 50 milionů, ale byl způsoben tím, že nejdražší položky nebyly vydraženy za tak rekordní částky, jak se očekávalo. Objemově nebylo prodaných děl méně než loni.

A co se v současné době nejlépe prodává? Rekordních cen na aukcích dosahují hlavně díla české moderny. Nově mezi sběrateli roste zájem o malbu 19. století, krajinomalby Mařákovy školy a pozdní díla Emila Filly. Podle Jiřího Švestky je české moderní umění přeceněné vůči zahraničí, zahraniční sběratel by si ho za české ceny nekoupil. Proto také české umění od zahraničních vlastníků míří na české trhy.

Švestka rovněž přiznal, že současné umění bylo a je pro jeho galerii ztrátové, že je nepřímo dotuje z obchodu s klasickou modernou či díly světového poválečného umění. Jiří Rybář věří, že zájem o poválečné a současné umění poroste. „Staví se moderní domy s moderními interiéry a designovým nábytkem, a k tomu se hodí současné umění, takže se dá předpokládat, že se začne prodávat lépe,“ řekl Rybář.

Ke konci besedy se řeč stočila k problematice vývozů a dovozů uměleckých děl. Podle besedujících není česká legislativa regulujících pohyb kulturních památek dost jasná co se týče toho, za jakých podmínek a co prohlásit kulturní památkou. To prý vede k tomu, že úředníci z pohodlnosti prohlašují za kulturní památky i díla s nepříliš vysokou uměleckou hodnotou. Zahraniční investoři si pak logicky nákup na českém trhu rozmyslí, aby neriskovali, že si zakoupený artefakt nebudou moci odvézt.

Nikdo z diskutujících nečeká v letošním roce žádné výrazné zlepšení či zhoršení. Trh bude pravděpodobně ještě stagnovat, ale je možné, že už chytá druhý dech.