Girolamo da Treviso: Slavnostní štít, 1535, dřevo, plátno, zlacení, malba, průměr 61 cm,
avers: dobytí Nového Kartága, foto: Museum of Art Philadephia

Malovaný kruhový štít je italskou prací ze začátku 16. století a dnes je považován za dílo Girolama da Treviso, nadaného malíře a spolupracovníka Giulia Romana na výzdobě slavného Palazzo del Te v Mantově. Štít má dřevěné jádro a průměr 61 cm. Z obou stran je zdoben grisaillovou malbou a zlacením. Hlavní výjev zobrazuje epizodu z Druhé punské války, dobytí Nového Kartága Římany v roce 209 před Kristem. 

Scéna na přední straně štítu zachycuje zdolání zdí Nového Kartága a je inspirována kresbou téhož námětu, kterou kolem roku 1530 vytvořil Giulio Romano jako jeden z návrhů pro cyklus tapiserií s výjevy ze života Scipia Africana, který si objednal francouzský král František I. Scéna vychází z popisu Tita Livia, který ve svých Dějinách líčí, že Římané do města pronikli z nechráněné severní strany, když za odlivu přebrodili mořskou lagunu, na jejíž ochranu obránci města spoléhali – proto na hradbách Římanům nikdo neklade odpor a ve spodní části štítu je naznačena vodní hladina.
 

Girolamo da Treviso: Slavnostní štít, 1535, dřevo, plátno, zlacení, malba, průměr 61 cm,
revers: dvě jezdecké scény, foto: Museum of Art Philadephia

Štíty tohoto typu nesloužily k boji, ale k vojenským přehlídkám či dvorským slavnostem. Americký historik Stuart W. Pyhrr, dlouholetý kurátor sbírky zbraní Metropolitního muzea, který na začátku 90. let o štítu napsal podrobnou studii, předpokládá, že stejně jako několik dalších velice podobných příkladů, které se dochovaly ve světových muzeích, byl vytvořen u příležitosti triumfální cesty císaře Karla V. Itálií od jihu na sever v letech 1535–36. Karel V. byl oslavován jako novodobý pokořitel Severní Afriky, neboť v červenci 1535 osobně velel úspěšnému útoku na tuniský přístav La Goletta, který byl hlavní základnou tureckého loďstva v západním Středomoří.

Do sbírek filadelfského Museum of Art se štít dostal v roce 1977 jako odkaz newyorského sběratele a tabákového magnáta Carla Otta von Kienbusch, který zemřel o rok dřív ve věku jednadevadesáti let. Kienbusch se systematicky věnoval sběratelství zbraní a zbrojí od roku 1910. Sbírku budoval po vzoru evropských aristokratických zbrojnic a v úzkém kontaktu s kurátory Metropolitního muzea. Ve finále jeho sbírka, kterou celou odkázal do Filadelfie, čítala 1100 objektů, mezi nimi 35 plných brnění či více než 130 mečů.
 

Na začátku 50. let byl Kienbusch patrně nejvýznačnějším americkým sběratelem zbraní a právě v této době podnikl dvě úspěšné akviziční cesty do Evropy. Donald J. LaRocca, současný kurátor sbírky zbraní Metropolitního muzea, o jeho tehdejších nákupech v polovině 80. let napsal: "Výjimečných akvizic z tohoto období je příliš mnoho, než abychom je mohli popsat, ale jednou z nejnádhernějších je rozhodně italský slavnostní štít. Na přední i zadní straně jsou bitevní výjevy s bojovníky v antických oděvech, namalované na dřevě zlatem a grisaillovou malbou podle předlohy Giulia Romana."

Že štít pochází ze sbírky arcivévody Františka Ferdinanda dʼEsté, američtí badatelé vesměs věděli. Jak se mohl dostat z Konopiště, které bylo již od roku 1918 majetkem Československého státu, nicméně příliš neřešili. Již zmiňovaný Stuart W. Pyhrr operoval s předpokladem, že štít byl po druhé světové válce vyměněn se soukromým sběratelem Theodorem Wollnerem. Zdrojem této lživé informace byl rakouský historik Hans Schedelmann, který se za války přímo podílel na katalogizaci a konfiskaci konopišťské zbrojnice. Již v květnu 1941 například navrhoval zřízení zvláštního muzea jednotek SS. Ostatně Konopiště bylo za války sídlem hlavního štábu SS v protektorátu (více o historii štítu zde).
 

"Po osmi dekádách se štít konečně vrátí domů, na místo, kde mnoho let zdobil zámek Konopiště. Spravedlnost zvítězila nad despotizmem nacistického režimu, který ilegálně zcizil tento cenný artefakt, který se datuje do začátku 16. století. Mé zvláštní díky patří (řediteli) Tomothymu Rubovi a správní radě Muzea umění ve Filadelfii a českým institucím: Národnímu památkovému ústavu, Ministerstvu zahraničních věcí a ambasádě České republiky ve Washingtonu D.C. Za jejich výjimečnou práci a mimořádné nasazení," cituje tisková zpráva filadelfského muzea ministra kultury Vladimíra Zaorálka. 

"Dílo ztracené v chaosu druhé světové války je šťastně restituované a výsledkem je výjimečná vědecká spolupráce," řekl zmiňovaný Timothy Rub. "Mám z toho smíšené pocity. Je mi velmi líto, že naši návštěvníci už tento úžasný umělecký kousek neuvidí. Měli jsme ho tu skoro půl století. Takže je to ztráta. Ale zároveň jsem hrdý, že jsme udělali správnou věc a rozhodli se vrátit štít do Česka, protože tam patří," doplnil Rub pro Radiožurnál.