František Kupka: Koupající se (Badende) / 1904 / olej na plátně / 56 x 56 cm / Dorothum Wien 24. 11. 2015 / 295 800 Eur

Obraz na aukci získal pražský investiční fond Pro arte do svého významného kupkovského portfolia. O detaily a dojmy z akvizice jsme požádali ředitele tohoto fondu a kurátora několika Kupkových výstav z figurativního období Pavla Chalupu: „V Pro arte zavládla především radost, že se nám Koupající se ženu podařilo získat. A ještě k tomu za tak příznivou cenu. Kdo se trochu vyzná v Kupkově díle, ví, jak vysokou důležitost přikládal tomuto motivu. Je to vlastně moderní Afrodita, podobně jako Botticelliho Venuše, povstávající z moře, z mořské pěny. Jak z obyčejné mořské pěny může vyrůst nebeská krása.“

Kupka se v té době velmi pronikavě zabýval otázkami tvoření a stvoření (Francouzi na to mají jediné slovo – création), tedy otázkami, jak z Ničeho vzniká Něco. Koupající se žena z roku 1904 představuje jednu z prací Kupkova klasicizujícího období. V letech 1908-1912 pak malíř postupně inklinoval k abstraktizaci zrakových vjemů. V tomto díle se o to ještě pokoušel figurativním způsobem. Ale vše v té malbě už nasvědčuje tomu, že stvoření nových světů je akt, ve kterém je umělec zcela svobodně oddán pouze své vůli a své intuici. Svobodnému skládání barev a barevných elementů v nový, barevnější a krásnější svět. Kupka se dlouho bránil označování svých děl za abstraktní: obraz pro něj nebylo jen prosté zachycení (či zabstraktnění) reality. Bylo tu umělecké gesto – čin, ve kterém vzniká realita nová. „Tato Afrodita je jedním z prvních pokusů o takový čin. Rodilo-li se ve světovém malířství něco tak důležitého, jako je nové stvoření kolem roku 1912, pak je k němu tento obraz jedním z prvních životadárných impulzů, a extrémně raný: je datován rokem 1904!“ dodává Chalupa.

Výběr prací klasické moderny včetně této Kupkovy práce připravil pro Dorotheum italský expert Alessandro Rizzi, který do aukce zařadil, vedle prací mnoha autorů z celého světa, i množství děl představitelů italské avantgardy, mj. díla Giacoma Bally, Gina Severiniho, Enrica Prampoliniho či pozdější práce Roberta Matty. Vídeňské Dorotheum tak poněkolikáté za sebou prokázalo, že je ve střední Evropě patrně jediným aukčním domem, který o připomínání a znovuvytváření mezinárodního kontextu a povědomí o „jinonárodních“ autorech hodnověrně pečuje. Byť by to bylo jen prostým angažováním italského experta.

Připomeňme také loňský prodej jiného Kupkova figurativního díla z téhož období, malby Růžový klobouk v berlínské Ville Grisebach (zde).