Podle pravidel elektronické aukce na dražební platformě Livebid lze na jednotlivé položky vkládat finanční limity již nyní. Konec on-line příhozů nastane v neděli 22. září v 18 hodin, aby se o hodinu později spustilo závěrečné živé kolo třiadvacátého pokračování aukce výtvarného umění a starožitností, které pořádá Galerie Ustar.

Waldesovo muzeum a Waldesova obrazárna

Výběr malířských, kresebných, grafických i umělecko-řemeslných děl čítá 132 kusů, z nichž nejvyšší katalogové ceny patří zajímavým artefaktům z bývalé Waldesovy obrazárny. Ve své době šlo o jednu z nejprestižnějších a nejrozsáhlejších novodobých soukromých sbírek v nově vznikajícím Československu. Činorodý a progresivní podnikatel v oboru šatních spínadel a dalšího kovového zboží, Jindřich Waldes (1876-1941), se paralelně s otevřením svého profesně orientovaného Muzea knoflíků, tzv. Waldesiana nedaleko vršovické Koh-i-noorky (1918), zaměřil i na klasické výtvarné umění. V souladu s dobovou vlasteneckou vlnou se soustředil na nákupy českých malířů a sochařů, kterých za přibližně dvacet let meziválečných sbírkotvorných aktivit nashromáždil stovky.

Evidenční štítek z Waldesovy obrazárny. I po stovce let zůstal na svém místě (Jan Jakubu Hartmann, Krajina s figurální stafáží).

Literatura uvádí, že Waldesovou obrazárnou prošlo 2 331 obrazů a kreseb, 4 764 grafických listů a 162 plastik. Vedle mecenášského poslání plnila umělecká díla i estetickou funkci, neboť jimi byly vyzdobeny mimo jiné i dvě továrníkovy vily na Vinohradech - nájemní rezidence v Koperníkově ulici a především rodinné sídlo v tehdejší Krameriově ulici, dnes Americké, č.p. 489. Ani jeden z Waldesových městských paláců již dnes nestojí. Novorenesanční letohrádek, tzv. Vila Marie, jako zanedbaný objekt několikrát vyhořel a roku 2006 byl za nejasných okolností zdemolován.

Štítek na obraze Zlatá ulička od Antonína Slavíčka s uvedením adresy Waldesovy obrazárny v rodinné vile v ulici Americká č. 44 na pražských Vinohradech (rok 1927).

Waldesovu rodinnou vilu pobořilo letecké bombardování na konci druhé světové války. Objekt ve vlastnictví státu byl později upraven na jesle, v letech 2000-2003 zbourán a na jeho pozemcích vybudován komplex obytných novostaveb.

Sbírkové předměty z obrazárny byly opatřovány evidenčními štítky, které se na dílech naštěstí dochovaly i přes bouřlivé provenienční peripetie následujících desetiletí. Po začátku okupace, v březnu 1939, se bohatý, vlivný a státotvorně orientovaný Jindřich Waldes zapojil do protinacistické činnosti, neboť se rozhodl i přes narůstající protižidovské tlaky zůstat v Praze. O půl roku později byl zatčen gestapem a krátce nato deportován do koncentračních táborů Dachau a Buchenwald. Na jaře 1941 se rodině, přesídlené včas do amerického exilu, podařilo průmyslníka vyplatit, nicméně 1. července po plavbě z Lisabonu do Havany Jindřich Waldes ve věku čtyřiašedesáti let zemřel. Tehdy však již byly všechny tovární podniky dávno arizovány, nemovitosti zkonfiskovány a umělecké kolekce předány do správy pozdější Národní galerie v Praze.

Zadní strana obrazu Norberta Grunda s inventárními etiketami posledních majitelů: Waldesova obrazárna a Národní galerie v Praze.

V nové vlastnické struktuře od padesátých let po pád komunistického režimu se zabavené obrazy vtělily do běžného výstavního režimu a jako excelentní ukázky českého umění byly často vystavovány v tuzemsku i v „bratrském“ zahraničí. Po restitučních řízeních v polovině 90. let se část původního sbírkového mobiliáře vrátila z Národní galerie Waldesovým dědicům, za něž vystupoval především nejstarší syn George (Jiří) Waldes († 2013). Některá díla byla předložena trhu s uměním již v prvních aukčních vlnách koncem devadesátých let a počátkem milénia, takže před současné publikum vstupují již z dalších soukromých rukou.

Krajiny venkovské, městské a iluzivní

Antonín Slavíček: Zlatá ulička, 1906,
olej na plátně, 74 x 92,5 cm,
Starožitnosti-Galerie Ustar 22. 9. 2024 (on-line aukce) 
vyvolávací cena: 9 900 000 Kč (+ 24% provize)

V nadcházející aukci společnosti Ustar se objeví celkem sedmnáct položek s tímto zajímavým provenienčním curriculem. A hned jedenáct v rámci první patnáctky nejdražších prodejních odhadů. Do čela nabídkové listiny vyslali pořadatelé ten nejsilnější cenový kalibr, metrové plátno Zlatá ulička od Antonína Slavíčka.

Autorova osvědčená barevná skladba a nostalgická nálada staropražského motivu zosobňovala dobovou představu o českém impresionismu. Datace do druhé poloviny září 1906 odkazuje na Slavíčkovo zralé období, v němž mistrně kombinoval volnou krajinu vysočinských Kameniček s městskými zákoutími rodného města. Není tedy divu, že si obraz do své sbírky vybral Jindřich Waldes, patrně odkupem od galeristy Salvatora Komínka, dle informací z aukčního katalogu.

Již v meziválečném období měla Zlatá ulička vysokou finanční hodnotu, jak dokládá štítek s pojistnou částkou 40 000 korun československých k roku 1927 na kříži blindrámu. Zajímavou pragensii, zachycující pitoreskní Hradní zástavbu již po asanaci, si pořadatelé po téměř století nově nacenili na více než 12 milionů korun, zdaleka nejvyšší vyvolávací cenu za jakéhokoli Slavíčka na českém trhu vůbec.

Katalogové milionové částky sice nejsou pro malířovy obdivovatele ničím neobvyklým, nicméně doposud se nejdražší první příhozy odpichovaly od přibližně sedmimilionové hranice, tedy asi na polovině nedělní Zlaté uličky. S prodejním odhadem míří společnost Ustar také ambiciózně vysoko, mezi 17,3 až 22,3 milionu korun. Na dohled aktuálně platného Slavíčkova aukčního rekordu z před osmi let u Galerie Kodl. Tehdy se obrazu Na lavičce povedlo vyšplhat na 18 milionů korun.

Antonín Slavíček: Zlatá ulička/Zátiší se zeleninou, kolem 1907,
olej na plátně, 47,2 x 59,1 cm,
Galerie Art Praha 24. 4. 2016
konečná cena: 1 992 000 Kč (vč. provize)

Po umělcově tvorbě je mezi sběrateli a sběratelkami setrvalá poptávka. Již třikrát zabodoval některý z jeho obrazů za více než 10 milionů, dvaašedesátkrát padla suma v řádu milionů korun (všechny ceny včetně provize). Úspěch Zlaté uličky by jistě pozvedl momentálně ospalou dražební sezónu, neboť za první pololetí se prodaly jen dvě Slavíčkovy malby. Maximem celoročních obratů se zatím pyšní rok 2017 s objemem přes 42 milionů korun (po započtení provize více než 50,5 milionu korun).

Jan Jakub Hartmann: Krajina s figurální stafáží, přelom 17. a 18. století,
olej na dřevě, 28,3 x 39,5 cm,
Starožitnosti-Galerie Ustar 22. 9. 2024 (on-line aukce) 
vyvolávací cena: 600 000 Kč (+ 24% provize)

Milovníci starých mistrů, Waldesovou optikou „českého“ původu, by měli zbystřit u středně velké desky Krajina s figurální stafáží od středočeského a později pražského malíře Jana Jakuba Hartmanna (1658-1736). Barevně i kompozičně vyladěný průhled lesními a oblačnými partiemi patří k tomu nejlepšímu, co z umělecké dílny otce Jana Jakuba a syna Františka Antonína Hartmannových (1694–1728) vyšlo. Výtvarným pojetím připomínají Hartmannovy krajiny o sto let starší manýristické férie rudolfínských mistrů typu Roelanta Saveryho.

Malíř své práce nikdy nesignoval ani nedatoval, takže vedle stylistické analýzy se lze při atribucích opírat například o restaurátorské průzkumy a srovnávání. Na zahraničních trzích, zejména v Rakousku, Německu či v Británii, je autor dohledatelný pod jménem Johannes Jacob, byť se zavádějícími životními daty. Na mezinárodním trhu je Hartmann také dostupnější. Statistiky ukazují pětatřicet prodejů za poslední více než dvě dekády oproti dvanácti úspěšným položkám v Česku.

Vyvolávací cena 744 tisíc korun reagovala na dražitelský nezájem z letošního března, kdy se u společnosti Ustar nabízela Krajina poprvé, s cenou o 200 tisíc korun vyšší. Pokud by vyšel katalogový odhad, mezi 1,1 a 1,5 milionu korun, mohlo by se obrazu z Waldesovy sbírky poštěstit asi třetí až páté místo v rámci autorova aukčního TOP 10. Sedmiciferných částek má barokní mistr Hartmann na kontě již osm.

Norbert Carl Grund: Společnost na procházce, polovina 18. století,
olej na dřevě, 20 x 24 cm,
Starožitnosti-Galerie Ustar 22. 9. 2024 (on-line aukce) 
vyvolávací cena: 250 000 Kč (+ 24% provize)

Zajímavou příležitostí k nákupu by mohly být i ukázky rokokového galantního žánru od pražského rodáka Norberta Carla Grunda (1717-1767), například dekorativní Společnost na procházce s vyvolávací cenou přes 300 tisíc korun. V dražebním portfoliu se připomene i tuzemská krajinářská tradice poslední dvou set let: od několika Piepenhagenů, přes Julia Mařáka až k Chittusimu.

František Šimon Tavík: Pařížský karneval, před 1907,
olej na plátně, 75 x 69 cm,
Starožitnosti-Galerie Ustar 22. 9. 2024 (on-line aukce) 
vyvolávací cena: 850 000 Kč (+ 24% provize)

Z „newaldesovské“ kategorie mají pořadatelé zářijové on-line aukce nejsmělejší plány s plátnem Pařížský karneval od Františka Šimona Tavíka. Středně velká malba zachycuje městskou pouliční zábavu ve francouzské metropoli, kde umělec strávil plodných deset let před první světovou válkou. František Šimon, s připojeným rodným příjmením své matky, disponoval barevným cítěním i črtacím talentem, což jej předurčilo ke kariéře mistrného ilustrátora okolního světa v jakémkoli výtvarném médiu. Kvalitní malíř, kreslíř i grafik se prosadil jak ve Francii, tak po konci první světového války i zpět v domácím prostředí.

Obraz Pařížský karneval je datovaný před rok 1907, nedlouho poté, co jako nadějný absolvent Akademie obdržel prestižní Hlávkovo stipendium na pobyt v cizině. Již vyvolávací cena přes jeden milion korun dává tušit, že malbě Galerie Ustar opravdu věří. Nad půlmilionovou hranicí se začínalo v předchozích letech dražit již osmkrát, ale magický milion hned u prvního příhozu na Šimonovo dílo se zatím neodehrál. Průměrný katalogový odhad Pařížského karnevalu osciluje kolem 1,4 milionu korun, což by mu mohlo vynést asi druhé místo v rámci autorových aukčních výsledků.

Momentální rekord za Dívku s harfou, přes 2 miliony korun u Galerie Kodl letos v květnu, patrně nepadne, nicméně jakýkoli prodej by zpečetil již tak neuvěřitelnou (půl)sezónu 2024 Františka Šimona Tavíka. Za devět měsíců kupci utratili bohatě přes 3,5 milionu korun, o téměř milion korun více než za celý rok 2023 (všechny částky včetně provize).