Červnový a listopadový termín patřily u Sotheby's a Christie's tradičním velkým přehlídkám ruského umění napříč staletími i výtvarnými technikami. Nabídka tzv. Ruského týdne (Russian Week) v Londýně zahrnovala ikony, umělecké řemeslo, krajiny z 19. století, meziválečnou modernu i současné umění. Například loni v červnu se u Sotheby's jen v obrazové sekci vydražila díla za celkem 9,7 milionu liber a v listopadu celkový obrat dosáhl na rekordních 17,7 milionu liber.

Tím se pořadatelům potvrdila dlouhodobá obchodní strategie zaměřovat se i na ruskou sběratelskou „střední třídu“, která je ochotná a schopná investovat finanční prostředky do položek za 150 až 300 tisíc liber. A exkluzivnější kusy, jako třeba Zátiší s konvicí a podnosem Pjotra Končalovského nebo Ajvazovského párovou přístavní vedutu, v licitaci vyhnat až přes milion liber (přes 30 milionů korun).

Ve světle aktuálních událostí se však aukční dům tohoto komerčně slibného segmentu vzdal a ve svém prohlášení z poloviny března informoval o zrušení červnové dražby ruského umění v centrále Sotheby's na New Bond Street. V podstatě okamžitě zareagovala i konkurence u Christie's a z kalendáře vyškrtla červnovou nabídku ruských děl. O den později, 16. března 2022, se shodně vyjádřila i aukční síň Bonhams a dražbu ruského umění plánovanou na 15. června také neuskuteční.

Jak se ale k těmto rozhodnutím velkých hráčů celosvětového formátu postaví menší aukční subjekty, ukáží následující dny. Například další tradiční účastník londýnského ruského týdne, specializovaná prodejní galerie MacDougall's Fine Art Auctions, červnový program zatím neupřesnila.

Ivan Konstantinovič Ajvazovskij: Jihoitalské párové krajiny, 1844,

olej na plátně, 36 x 53,5 cm,

cena (pár): 1 007 200 GBP, 

Russian Week Sotheby's 30. 11. 2021, foto: Sotheby’s

 

 

Kvůli protiválečným sankcím se ruským zájemcům o umění zkomplikovala nejen finanční část obchodních transakcí, tedy bezhotovostní platby a měnové konverze mezi valutami a rubly, ale i ta hmotná část, například převozy konkrétních uměleckých děl, jejich import do Ruska či převody mezi majetkovými strukturami. Již od poloviny března platí „západní“ zákaz dovozu luxusního zboží, včetně umění a starožitností, takže přímá cesta od galeristy k sankcionovaným oligarchům by měla být momentálně nemožná.

V odborných kruzích se však stále diskutuje otázka tzv. svobodných přístavů (free portů), které ze své podstaty představují ideální úkryt pro případné (nejen) ruské sběratelské či investiční komodity. Klienti těchto moderních a dokonale vybavených depozitářů využívají možnosti bezcelního uskladnění či přeprodávání zboží, včetně uměleckých děl, které jsou díky vstřícné politice zřizovatelských samospráv také osvobozeny od daňových a jiných plateb.

Funerální reliéf ze syrské Palmyry, 2. století př. n. l., ukrývaný v ženevském svobodném přístavu mezi léty 2009-2013, v roce 2021 odevzdaný syrským zástupcům, © MAH, foto : F. Bevilacqua

 

Nejstarší svobodný přístav Ports Francs et Entrepôts de Genève SA se nachází v Ženevě (vznikl v roce 1888), další free porty jsou například v Lucembursku (Le Freeport), na Maltě, v Litvě či v USA (Delaware Freeport). Provozovatelé těch nejprestižnějších depozitářů deklarují absolutní připravenost na případné sankční kontroly a poukazují na vlastní zpřísněný režim prověřování nájemců a především koncových uživatelů prostor po globální kauze Panama Papers v roce 2016.

Nicméně v těchto „šedých“ vlastnických strukturách jsou dle odborných analýz stále ještě skuliny, neboť například ve Švýcarsku či Spojených státech je relativně jednoduché nechat se zastupovat najatou fyzickou či právnickou osobou. A právě těchto machinací by mohli používat ruští sankcionovaní majitelé uměleckých děl pro případné momentálně nepovolené transakce na trhu s uměním.