Obraz nebyl doposud veřejně vystavován, jeho datace by podle nejnovějších výzkumů Nicoly Spinosy, autora katalogu velké římské výstavy této umělkyně konané před několika lety, spadá do 40. let 17. století. V roce 1672 je zaznamenán v inventáři janovského bankéře Davida Imperialeho z Neapole (popis kromě jiného sedí i v rozměrech díla), který byl nejspíše jeho prvním majitelem (kromě tohoto obrazu měl ve sbírce ještě Artemisiinu Máří Magdalénu).

V této rodině ještě obraz nějaký čas vydržel, když ho následně vlastnila bankéřova sestra, Maria Caterina Imperiale Grimaldi, markýza z Petry. V první polovině 19. století pak obraz zakoupil nejspíše přímo v Neapoli Giovanni Jatta z Apulie, který kromě jiného nashromáždil rozsáhlou kolekci řeckých malovaných váz. Z jeho sbírky pochází i další obraz nadcházející aukce se stejným námětem, Sebevražda Lukrécie malířky Diany de Rosa (zvané Anelly di Massimo) z doby kolem roku 1630. Rodina současného majitele Artemisiino plátno získala na konci 19. století.

Artemisia Gentileschi, dcera toskánského malíře Orazia Gentileschiho, který navazoval na Caravaggiův odkaz, byla první malířkou v dějinách umění, jež se dokázala ve svém oboru prosadit. Její dílo poznamenala osobní zkušenost se znásilněním, proto se jím jako červená nit vine téma ženské hrdinky jako vítězky (jak morální, tak fyzické) nad mužem. Často mají její díla velmi naturalistický charakter, jehož příkladem může být obraz Zavraždění Holoferna z neapolského Museo di Capodimonte. 
 

Simon Vouet: Sebevražda Lukrécie, kolem roku 1625

olej na plátně

Národní galerie v Praze

 

Jakkoli je obraz Lukrécie kladen některými odborníky již do 30. let (i Spinosa ho tak dříve datoval), vznikl každopádně v malířčině dlouhém neapolském období. Do Neapole přišla v roce 1630 z Benátek a s výjimkou delšího pobytu v Anglii zde působila až do své smrti v roce 1656, kdy podlehla morové nákaze. Její Sebevražda Lukrécie bývá srovnávána pro svou stylovou příbuznost s obrazy stejného námětu od Simona Voueta nebo neapolského malíře Massima Stanzioneho, s nímž byla v Neapoli v úzkém uměleckém kontaktu.

S francouzským caravaggistou Vouetem se Artemisia seznámila v rodném Římě a jeho obraz Sebevraždy Lukrécie z doby kolem roku 1625 (nyní ve stálé expozici Šternberského paláce Národní galerie v Praze), byl nejspíše inspiračním zdrojem pro kompozici Artemisiiny Lukrécie, která využívá silný diagonální prvek.   

Artemisia Gentileschi: Svatá Kateřina Alexandrijská, 1614-16

olej na plátně, 71 x 71 cm

dosažená cena: 2 360 600 EUR

Christophe Joron-Derem Paříž 19. 12. 2017

 

Práce Artemisie Gentileschi se na trhu s uměním objevují velmi zřídka. Doposud byla dražena necelá třicítka jejích děl. Poslední z nich, Svatá Kateřina, nabízená před necelým rokem u pařížské aukční síně Christophe Joron-Derem dosáhla na cenu téměř 2,4 milionu euro (zhruba 63 milionů korun). Horní výše odhadu byla tehdy stanovena na 400 tisíc euro (11 milionů korun). Letos toto dílo za ještě výrazně vyšší sumu - 3,6 milionu liber - zakoupila Národní galerie v Londýně (více zde).

Druhou nejdražší malbou je pak Sv. Máří Magdaléna, kterou v roce 2014 vydražila pařížská pobočka Sotheby’s za 865 tisíc euro (23,7 milionu korun). Nabízený olej Sebevražda Lukrécie má potenciál zařadit se mezi tato nejdražší malířčina díla. Vzhledem k rostoucí popularitě jejích obrazů by nebylo velkým překvapením, kdyby cena předaukční odhad dokonce překonala.

Aukce starých mistrů vídeňského Dorothea dále nabídne díla Guida Reniho, Anthonise van Dycka, Giovanni Maria Crespiho, Jana Breughela staršího i mladšího a řady dalších umělců 16. až 18. století.

Zadní strana nabízeného obrazu