Právní pohled: znalci v obchodě s uměním I - Stanovení ceny díla a znalectví

Je zjevné, že současná praxe znalectví v České republice a její ukotvení v přes čtyřicet let starém předpisu (zákon č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů) zcela neodpovídá potřebám moderního obchodního obratu, tím méně v tak specifické oblasti jako je obchod s uměním. Ministerstvo spravedlnosti se proto rozhodlo připravit zcela nový právní předpis, který by měl být koncepčně jednodušší, avšak současně by měl zvyšovat přímou odpovědnost soudních znalců za kvalitu posudků, které jsou podkladem pro rozhodování soudů.

Zlepšení kvality znaleckých posudků by mělo být dosaženo řadou opatření, jejichž konkrétní podoba je v současnosti předmětem diskusí v rámci zvláštní Komice pro znalectví, která má přípravu nové legislativy v kompetenci. Změnit by se měla celá organizace znalectví, která se dnes nekoncepčně rozpadá mezi ministerstvo a jednotlivé krajské soudy. Podstatnými úpravami musí projít zejména samotný proces výběru znalců, který by měl více zohledňovat nejen jejich dosavadní odbornou praxi a vzdělání, ale i jejich osobnost, morální integritu a profesní bezúhonnost. Posílen by měl být dohled nad znalci a jejich činností, v němž by kromě ministerstva měly být angažovány i soudy prvního stupně, které za účelem provádění dokazování zadávají a přijímají znalecké posudky. Ministerstvo by mělo mít možnost efektivně přezkoumat kvalitu jednotlivých znaleckých posudků a možnost sáhnout i k případnému postihu.

Dalšími změnami by mělo být posílení nezávislosti soudních znalců a úprava systému jejich odměňování. V současnosti jsou znalci často vystavováni přímému anebo nepřímému tlaku na určitý výsledek znaleckého zkoumání ze strany zadavatelů (neplatí pochopitelně u soudem nařízených posudků; k tomu viz výše). Tomu by měla nová legislativa zabránit, mimo jiné i změnou úpravy odměňování znalců, které by pro příště nemělo být závislé na obsahu a výsledku znaleckých posudků, namísto toho by mělo zohledňovat investici času a odbornosti znalce. Vedle této investice by měla odměna pochopitelně pokrývat i náklady a možné výlohy s vypracováním posudku spjaté (např. spolupráce s důvěryhodným restaurátorem, za využití technických zařízení – rentgeny a fototechnika, laboratoř pro chemické a fyzikální rozbory apod. a služeb, konzultace s odborníky s vedlejších vědních oborů, možnost srovnání s jinými díly téhož autora), jakož i případnou další badatelskou činnost týkající se konkrétního případů.

Výše uvedené se dotkne i tzv. znaleckých ústavů (např. Národní galerie v Praze), jejichž pracovníci by měli nést větší podíl individuální odpovědnosti za kvalitu zpracovávaných posudků.

"Zaručené" informace a "odborná" stanoviska

Ačkoliv se tento článek zabývá především problematikou znalecké činnosti v oblasti obchodu s výtvarným uměním, nelze opominout, že kromě znaleckých posudků se v obchodní praxi můžeme setkávat i s množstvím jiných více či méně relevantních odborných vyjádření a informací, která se mohou promítnout do ceny obchodovaného díla anebo do vůle stran uzavřít obchod. Nejeden sběratel se již jistě setkal s prodávajícím disponujícím osvědčením o pravosti a provenienci uměleckého díla, které bylo vydáno na základě nezávislé expertízy externího odborníka, který však není soudním znalcem. Podobně má většina galeristů anebo pořadatelů aukcí tu či onu zkušenost se zajímavým předmětem koupě, o němž někdo "povolaný" těsně před provedením obchodu prohlásil, že jde nade vší pochybnost o falzum.

Poskytování odborných stanovisek a informací o předmětu koupě, které současně nemají povahu znaleckého posudku, předchozí právní předpisy nijak zvlášť neupravovaly. Podobně jako si kdokoliv mohl nechat zpracovat znalecký posudek týkající se pravosti, provenience, popřípadě hodnoty uměleckého díla určeného k obchodu, mohl vzít za vděk i odborným stanoviskem anebo jinou podobnou písemnou expertní informací. V každém případě se jednalo o soukromou listinu, k níž druhá strana obchodu anebo sporu mohla anebo nemusela přihlížet, i když znalecký posudek měl pochopitelně větší přesvědčivost a argumentační sílu (efekt "kulatého razítka").

Pochopitelně tedy docházelo k situacím, kdy znalý prodávající (galerista, dědic apod.) anebo jím najatý odborník tvrdil o pravosti a provenienci uměleckého díla určitou informaci, kterou následně expert kupujícího označil za nepravdivou. V lepším případě v takové situaci došlo k neuzavření obchodu, v horším případě skončila taková kolize soudním sporem a poškozením dobrého jména jedné ze stran. Pakliže se takto poškozená strana poté domáhala náhrady vzniklé škody po osobě, která sdělila nepravdivou informaci, velmi často musela čelit obraně škůdce, že šlo pouze o subjektivní hodnocení obchodní situace založené na neúplných informacích a určitém odhadu a že škůdce tedy nenese a nemůže nést odpovědnost za následky jednání třetí osoby ovlivněné odborným názorem jiného.

Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) na tuto situaci pamatuje, když nově explicitně upravuje škodovou odpovědnost osoby, která samu sebe prohlašuje za znalce a odborníka v určité oblasti (anebo se do této pozice staví), za nesprávně poskytnutou radu anebo informaci. Tato odpovědnost je upravena v § 5 a rozvedena v § 2950 nového občanského zákoníku. Zákon stanoví, že kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu (a to bez ohledu na situaci, kdy tak učiní), dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Pakliže tuto znalost nemá anebo profesní péči zanedbá, jde to k jeho tíži (k tomu viz § 5 odst. 1 občanského zákoníku). Dále, pakliže příslušník určitého povolání anebo osoba, která vystupuje jako odborník, způsobí neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu škodu, musí ji nahradit (u jiných osob se hradí jen škoda způsobená radou anebo informací vědomě poskytnutou).

Jelikož výše uvedená odpovědnost má povahu objektivní, tzn. v případě odborníků (znalci, odborní konzultanti, akademičtí pracovníci, investiční specialisté, obchodníci a specialisté galerií a aukčních domů ad.) a osob jednajících jako odborníci (zaměstnanci podnikatelů na poli obchodu s uměním ad.) platí bez ohledu na zavinění, měli by ji mít na paměti všichni zmínění profesionálové. Výše uvedený nástroj totiž mohou ke své obraně použít nejen nespokojení kupci uměleckých děl, ale i konkurence, která se bude cítit poškozena nějakou informací anebo radou v rámci obchodní činnosti, byť podanou v dobré víře.

Závěr

Odborná stanoviska, garantované informace, certifikáty a znalecké posudky dnes tvoří neoddělitelnou součást trhu s uměním na celém světě. Nejen v tuzemsku se přitom lze setkat s problémy, které jsou spojeny s úzkým propojováním obchodní činnosti s odborným posouzením kvality a hodnoty uměleckých děl. Přesto a právě proto považujeme za vhodné věnovat pozornost současným snahám o zlepšení právní úpravy znalectví u nás, neboť kvalitní znalecké posudky a ocenění jsou základem právní jistoty všech účastníků trhu – prodejců i kupujících.

V této souvislosti upozorňujeme, že ministerstva spravedlnosti koncipuje přípravu nové legislativy jako otevřený proces, v němž vedle odborné právnické a znalecké veřejnosti může participovat i široká veřejnost, která může do problematiky vnést "nezaujatý" pohled. Máte-li konkrétní zkušenosti s problematikou znalectví, které by dle Vašeho názoru měla nová právní úprava řešit, neváhejte kontaktovat ministerstvo spravedlnosti skrze emailovou adresu znalci@msp.justice.cz.

Seriál o právních aspektech sběratelství a obchodu s uměním pro ART+ připravuje kancelář Becker & Poliakoff. Odkazy na použitou literaturu a zdroje k dispozici v redakci.