Koupil jsem falzum I - falzum terminologicky a technicky.
Koupil jsem falzum II - umělecké dílo a falzum právně.

Padělek nabízený organizovanou skupinou osob jako originál, zabavený Policií ČR ve známé kauze vloni v červnu / foto archiv Policie ČR

Způsob prodeje a cena
Již na první pohled může být podezřelé, když je dílo významného autora nabízeno za velmi výhodnou cenu (což ale neplatí pro nízkou vyvolávací cenu na aukcích, která je např. stanovena na žádost majitele s cílem přilákat více dražitelů), prodávající s prodejem nápadně spěchá, působí nepřesvědčivě, zmatečně, ve tvrzeních ohledně díla si odporuje a není schopen doložit důvěryhodnou provenienci či přesvědčivý posudek některého znalce požívajícího všeobecné autority. Výše uvedené platí jak pro přímý prodej, tak pro prodej prostřednictvím internetu (např. na nespecializovaných aukčních serverech, které jsou vysokým výskytem falz mezi sběrateli nechvalně proslulé).

Je třeba mít na paměti, že se nepadělají jen drahé a hodnotné obrazy, při jejichž koupi kupující jedná opatrněji a provenienci obrazu pečlivě zkoumá, ale i díla hodnoty nižší, kdy se mnozí mylně domnívají, že jejich padělání by se snad ani falzifikátorovi nevyplatilo. Menší nebezpečí falz hrozí snad jen u grafických děl, byť i zde občas bývají nabízeny pozdější tisky či tisky nesignované autorem (v tomto případě se ale zpravidla nedá hovořit o falzu ve smyslu jeho vymezení výše, nýbrž spíše o dílo nepůvodní).

Ověření pravosti obrazu
Je tedy žádoucí zejména u děl vyšší hodnoty důkladně vše probrat s osobu, která ho ke koupi nabízí a získat bližší informace o původu díla, jeho charakteristice, předchozím vlastníkovi či vlastnicích, důvodech, které svědčí tomu, že jde o dílo pravé. Rozhodně je i na místě vyžadovat předložení znaleckého posudku, který pravost díla potvrzuje, pokud je k dispozici či pokud by bylo možno ho v relativně krátké době opatřit. Posudek by měl ale vypracovat znalec požívající autority, zejména pokud se autorovi ve své práci věnoval významněji, např. sepsáním monografie, uspořádáním rozsáhlejší výstavy, přednáškami. Cenné může samozřejmě být i to, pokud osobně autora znal a jeho dílo viděl v ateliéru či s ním přicházel do styku i při jiných příležitostech.

Důležitá také může být provenience díla a jeho „život“, kdo ho získal jako první majitel, od koho, kde bylo dílo vystavováno, kdo byli další majitelé (případně o jaké lidi jde), pochází-li např. z nějaké významné sbírky, je-li přímo na obraze či zadní straně věnování, popis díla autorem, číslování atp.), je-li s dílem spojena nějaká dokumentace (dopisy, kupní či darovací smlouva), včetně dokumentace fotografické, je-li dílo uvedeno v existujícím soupisu díla umělce. U drahých a starších děl je možno vyžadovat i zprávu o analýze barev a použitých materiálů či technice malby. Bohužel, vyhotovení takového posudku trvá i několik týdnů a půjde-li o nabídku na aukci, takový posudek se získat včas nepodaří. Pak by bylo žádoucí se domluvit s majitelem aukční síně o krocích po aukci, pokud se dílo podaří vydražit.

Nejsme-li stále stoprocentně přesvědčeni, že dílo je pravé, vyplatí se pozvat si na konzultaci dalšího odborníka, kunsthistorika a vyslechnout jeho názor. Pokud máme stále pochybnosti, doporučujeme raději dílo nekupovat (čímž se myslí i jeho získání v aukci), popř. se výslovně s prodávajícím (jimž budeme mít na mysli i zprostředkovatelé představované aukčními síněmi či galeristy, kteří dílo nabízejí v tzv. komisním prodeji) domluvit, že dílo podrobíte další odborné a chemické analýze a dle výsledku si dílo necháte nebo ho vrátíte, čímž vlastně už předem dohodnete postup, který by bez problému měla akceptovat i druhá strana, bude- li s takovým řešením souhlasit. K tomu by bylo žádoucí sepsat písemnou dohodu, ale i ústní za účasti svědků by měla stačit. Samozřejmě velmi záleží, o jakého prodávajícího půjde. Požívá-li všeobecné prestiže a důvěryhodnosti (k nimž patří i některé naše nejvýznamnější aukční domy), od požadavku na písemnou formu můžeme případně i upustit.

Padělky nabízené organizovanou skupinou osob jako originály, zabavené Policií ČR / foto archiv Policie ČR

Mám falzum ve sbírce. Co teď?
Pakliže z důvěryhodného zdroje zjistíme, že máme ve sbírce falzum, je třeba zodpovědět či vzít v úvahu několik otázek: Kde jsem dílo koupil? Kdy jsem dílo koupil? Jak mohu prokázat, že jde o falzum?

Může být rozdíl, pokud jsem dílo koupil na aukci či v galerii nebo od soukromého vlastníka. Vždy bychom měli mít doklad o koupi (nejlépe tedy kupní smlouvu) či jiném nabytí díla (darem, děděním). Zejména v případě koupě u galeristy či vlastníka by měla být kupní smlouva opatřená i fotografiemi, a to i ze zadní strany obrazu (v případě plastik z několika stran) a přesným popisem díla.

Máme-li pochybnosti o pravosti díla, doporučuje v době co nejkratší po koupi učinit kroky k zjištění skutečného stavu díla. Rozhodně je třeba tuto otázku vyřešit do 3 let, což je promlčecí doba dle NOZ (výjimkou je situace, kdy by prodávající vědomě prodával falzum, v takovém případě je promlčecí doba až 15 let). O všem je vhodné si pořizovat dokonalou a kompletní dokumentaci, včetně fotografických či videozáznamů, případně jednat za účasti svědků.

Posudek pravosti
Nejprůkaznějším či nejjednoznačnějším důkazem je či by měl být odborný posudek vypracovaný soudním znalcem z oboru výtvarného umění. Již se takoví znalci na našem trhu vyskytují, nicméně je třeba po pravdě konstatovat, že se ani na jejich závěry, byť jsou jednoznačné, nedá vždy zcela stoprocentně spoléhat. Tak mnozí sběratelé mnohdy přece jen dávají přednost raději názorům významných historiků umění, zejména pokud se „specializují“ na umělce, jehož údajné dílo je předmětem pochybností.

Ještě větší váhu by měl posudek vypracovaný Národní galerií, který ale bývá nepoměrně dražší a jeho vypracování může trvat i delší dobu. Jeho cena může činit až 30 000 Kč, ve výjimečných případech i více. Takový komplexní posudek by měl obsahovat i rozbor barev a použitých malířských/grafických technik. K tomu bychom doporučovali sáhnout až tehdy, pokud by prodávající posudek soudního znalce nechtěl akceptovat jako dostatečně průkazný. V takovém případě by bylo možno se s prodávajícím domluvit na úhradě nákladů takového posudku. Pokud závěrem posudku bude konstatování, že dílo je pravé, posudek zaplatí kupující, pokud závěrem bude opak, posudek uhradí prodávající.

Pakliže posudek svědčí kupujícímu a dílo je skutečně falzum, jde – jak uvedeno výše – o podstatnou vadu předmětu koupě a kupující má při včasném oznámení nárok od kupní smlouvy odstoupit, tj. nechat si vyplatit peníze a vrátit koupené dílo. Vrácení díla a převzetí peněz je možno provést na základě podpisů předložených dokumentů (stvrzenek). Dá se říci, že většina aukčních síní a seriózních galerií na takové řešení přistoupí, neboť není jejich zájmem ztratit na trhu dobrou pověst, což by pro ně znamenalo či mohlo znamenat daleko větší újmu či škodu. Pokud by kterákoliv strana měla zájem řešit právně precizněji, je možné i o tomto sepsat dohodu o narovnání. V praxi k tomu ale většinou nedochází a vše je pokud možno raději vyřešeno v klidu a bez zbytečné publicity.

Pokud by spor o pravost díla nebylo možno vyřešit smírně, nezbylo by současnému majiteli než se obrátit na soud se žalobou o vydání bezdůvodného obohacení. Již hrozba takovou žalobou a možnost případně medializace kauzy by byla pro seriózního prodávajícího velmi nepříjemná. Před podáním žaloby by bylo potřebné ještě od smlouvy formálně odstoupit pro vadu v předmětu smlouvy a obraz vrátit, resp. raději předat do úschovy třetí osobě (bance, notáři, advokátovi, soudu) či uplatňovat u prodávajícího relativní neplatnost smlouvy a zaslat prodávajícímu předžalobní upomínku. Po poradě s právníky by bylo možno zvážit i podání trestního oznámení na podezření ze spáchání trestného činu podvodu či padělání a napodobení díla výtvarného umění.

Seriál o právních aspektech sběratelství a obchodu s uměním pro ART+ připravuje kancelář Becker & Poliakoff. Odkazy na použitou literaturu a zdroje k dispozici v redakci.