Padělek nabízený organizovanou skupinou osob jako originál, zabavený Policií ČR ve známé kauze vloni v červnu / foto archiv Policie ČR

Patrně jen málokterý sběratel může prohlásit, že nekoupil či neměl ve své sbírce falzum, a obdobně jen nemnohý obchodník s uměním se může pochlubit, že nikdy nenabízel nepravé dílo. Bohužel, i v České republice se fenomén padělatelství v posledních dvaceti letech velmi rozšířil, jednak v návaznosti na rostoucí poptávku po hodnotných uměleckých dílech (která se stala mimo jiné i populárním investičním nástrojem), jednak rozvojem jejich internetového a distančního prodeje. Dalším faktorem je nepochybně motivace relativně snadným a leckdy i značným ziskem, který obchod s falzy přináší. Bohužel i u nás tvoří padělky nemalou část tržně dostupných uměleckých děl (citován bývá obvykle odhad T. Hovinga, bývalého ředitele newyorského Museum of Modern Art, podle nějž tvoří padělky až 40 % obchodu s uměním) a zdá se, že jejich počet roste. Pochopitelně i zde platí úměra mezi poptávkou a nabídkou, a tak v případě některých aktuálně žádaných autorů je nebezpečí, že se setkáme s padělky jejich děl daleko větší (jako příklad lze uvést z posledního období díla Boštíka, Jíry anebo Součkovy práce ze 60. let).

V tuzemsku nejčastěji padělanými autory bývají významní čeští malíři 1. poloviny 20. století, ale i někteří žádaní a oblíbení současníci. Z nejznámějších „případů“ bychom mohli vedle výše jmenovaných uvést např. Alše, Chittussiho, Kavana, Ladu, Fillu, Procházku, Čapka, Špálu, Zrzavého, Tichého, Kupku, Toyen, Kubína, Šímu, Sedláčka, Lhotáka, Baucha, Janečka, Kotíka, ze současných např. Kodeta, Sopka anebo Kanyzu. Ušetřeni však nejsou ani takoví tvůrci jako Beneš, Rykr, Rabas a mnoho dalších, jejichž díla se nabízejí i za méně než 100 000 Kč. V kontextu soudobého padělatelství nelze nezmínit práce kopistů starých mistrů, které se i nyní nacházejí v četných sbírkách a s nimiž se v minulosti „potýkala“ i Národní galerie. Jelikož v době svého vzniku byly tyto kopie fakticky součásti „oficiálního“ umění, nedá se hovořit o falzech v dnešním pojetí (něco jiného by ale bylo, kdyby byly vydávány za originální práce kopírovaných umělců, k čemuž také docházelo a dochází – příkladem jmenujme kopie a falza Kupeckého, Brandla, Grunta či Navrátila).

Poznamenáváme, že padělání se přitom nevyhýbá ani ostatním vizuálním technikám (často padělanými jsou drobnější kresby, grafiky, ex libris apod.), sochařství, hodnotným starožitnostem a sběratelsky atraktivním předmětům (porcelán a dekorativní keramika, faksimile, mince, známky, frankatury anebo znalecké značky).

Je nepochybné, že vysoký počet falzifikátů v oběhu pokřivuje a významně narušuje celý trh s uměleckými díly a snižuje právní a obchodní jistotu všech jeho účastníků. Ani při veškeré předběžné opatrnosti a obezřetnosti se totiž koupi falza nelze zcela vyhnout. Mnohé padělky jsou navíc vytvořeny tak kvalitně, že nejenom znalci, ale někdy i samotní umělci mohou mít problém s jejich odhalením. I falzum může svému nabyvateli dlouhá léta přinášet radost a zdobit jeho obydlí či sbírku. Nepravost díla se mnohdy ukáže, teprve když se majitel rozhodne jej prodat a kupující začne pravost díla pečlivě zkoumat.

Ze zřejmých důvodů je tento negativní fenomén nejpalčivěji přítomen na trhu s obrazy (především malbami), které tvoří nejvýznamnější podíl obchodu s uměním. Právě na ně se proto zaměřuje tento příspěvek, jehož závěry lze však v obecnosti aplikovat na jakýkoliv obchod s uměleckými díly a antikvitami.

Padělek nabízený organizovanou skupinou osob jako originál, zabavený Policií ČR ve známé kauze vloni v červnu / foto archiv Policie ČR

Falzum terminologicky a technicky
Padělek (falzum, falzifikát) lze terminologicky vymezit jako napodobeninu jiného předmětu, který je významně hodnotnější než padělek, pořízenou neoprávněně, z neetických anebo zištných důvodů. V případě uměleckých děl hovoříme nejčastěji o záměrné věrné napodobenině – kopii konkrétního díla anebo cenného předmětu anebo o tzv. stylové napodobenině, kdy je nepůvodní dílo vytvořeno určitou technikou, barvami anebo jinými charakteristickými prvky tak, aby působilo jako dílo konkrétního autora anebo předmět z určitého období anebo provenience. Zvláštní kategorií stylové napodobeniny je dodatečná asignace historicky a technikou provedení odpovídajícího díla jinému – známějšímu a hodnotnějšímu – autorovi (falsignace).

Problematika falzifikátů obrazů je tím složitější, že řada uměleckých děl byla již v širším období svého vzniku vytvořena ve větším množství nerozlišených zhotovení (dobových kopií). Nelze také pominout, že v případě řady plodných a žádaných umělců (nelze nezmínit Rembrandta, z našich např. Slavíčka) vznikaly již za jejich života kolem mistra učňovské školy a z nich následně skupiny stylových následovníků. Konečně, v některých historických odvětvích (renesance, baroko, 19. století) bylo profesionální zhotovování kopií starších známých děl (kopismus) relativně běžnou a poměrně lukrativní uměleckou činností, navíc vyžadovanou tehdejším trhem (tvořeným specifickou poptávkou nobility). Všechny tyto aspekty v řadě případů možnost určení anebo naopak vyloučení konkrétního autorství, které je základem tvrzení o původnosti anebo nepůvodnosti díla, významně ztěžují. V podmínkách českého trhu s uměleckými předměty je nutno mít na zřeteli i zvláštní stav zapříčiněný více než padesátiletou diskontinuitou vlastnických vztahů za období nacistického teroru a poté komunistického režimu. Během tohoto období proběhla řada konfiskací a jiných vynucených transferů vlastnictví uměleckých předmětů, množství uměleckých děl bylo ztraceno anebo bezostyšně ukradeno, často také zmizela jakákoliv hodnověrná informace o provenienci.

Ačkoliv neexistuje formální kategorizace padělků uměleckých děl podle stupně zdařilosti (podobně jako u platných bankovek), samozřejmě lze rozlišovat falza méně a více zdařilá. Zatímco méně zdařilé lze často poznat i pouhým okem poučeného laika, zdařilá falza velmi často odhalí až podrobná a patřičně nákladná víceoborová analýza (stylistický rozbor a srovnání, chemicko-technologická analýza použitých barev, přesná datace podstatných částí fyzické konstrukce obrazu – rámu a podkladu (plátna, desky), rozbor krakeláže a patiny anebo u zvlášť složitých případů hyperspektrální skenování, jímž lze odhalit celkové anebo částečné přemalby a dodatečné úpravy díla) anebo náročný kunsthistorický a restaurátorský průzkum díla konkrétního autora.

Seriál o právních aspektech sběratelství a obchodu s uměním pro ART+ připravuje kancelář Becker & Poliakoff. V příštím pokračování o tom, jak problematiku falz postihuje náš právní řád. Odkazy na použitou literaturu a zdroje k dispozici v redakci.